Falijové (v Nigérii také známí jako Banaové) jsou etnickou skupinou žijící převážně v severním Kamerunu (v menším počtu také v severovýchodní Nigérii) u Čadského jezera.[1] Sousední Fulbové nazývali Falije slovem kirdi, což znamená vyznavače tradičního náboženství, pro fulbské muslimy ovšem pohana (s pejorativním nádechem toho slova), neboť Falijové vytrvale bojovali proti fulbskému džihádu a snaze o islamizaci regionu.[2] Dnes se většina Falijů hlásí ke křesťanství v mnoha denominacích. Nejpočetnější je skupina římských katolíků, dále baptistů, následují menší letniční hnutí a mnoho dalších méně početných křesťanských církví, sborů a směrů.[3] Falijové ovšem stále udržují hluboké znalosti o svém původním tradičním náboženství a někteří z nich toto tradiční náboženství s křesťanstvím synkretizují.[4]
Jediný Bůh Faw a předkové manu
Tradiční falijské náboženství vyznává jednoho Boha stvořitele nazývaného Faw (v jiné jazykové variaci Fao). Středobodem náboženského života je kult předků. V domácnosti Falijové ještě dnes uchovávají masky (nebo také kameny) představující první stvořený pár – dnes v interpretační harmonizaci ztotožňovaný s biblickou Evou a Adamem – a nejslavnější potomky rodu.[5]
Bůh Faw není nahlížen jako dobrý nebo zlý, ale nanejvýš spravedlivý. S lidmi komunikuje výhradně skrze zemřelé předky zvané manu.[6] Hranici mezi nebem a zemí střeží nebeští krokodýli, kteří jsou exekutory spravedlivého božího hněvu. Tito krokodýli, nazývaní tim, vládnou ohni, bouři, blesku a hromu. Mohu trápit lidské duše, které se dostanou do jejich moci. Na nebesích je kromě Boha Fawa také nebeský vítr zvaný isku a zlí duchové moptu. Na zemi se mezi lidmi vyskytují trpaslíci tindom, kteří jsou ovšem lidem neviditelní.[7] Pokud tindom nejsou lidmi rušeni, nijak do lidských záležitostí neintervenují a o lidi neprojevují žádný zájem. Šumění listí nebo bublina, náhle vynořivší se z bahna jsou považovány za jejich projev.
Předkové manu žijí v posvětí, kde mají k dispozici nekonečné potoky čisté vody a stále plodící pole. Předkem manu, kterému se přináší oběti a který se žádá o pomoc, se nestává každý zemřelý; aby byl zemřelý uveden mezi manu, musí prožít dobrý, bezúhonný život, nesmí zemřít zlou smrtí a musí pro něho být vykonány příslušné obřady. (Podobně je to v sousedních náboženstvích jako je vodun, bori, igbské a jorubské náboženství.)[8] Pokud se zemřelý nepřidá k předkům manu, hrozí, že se jeho duše zmocní krokodýli tim, kteří ji pozřou nebo krutě trápí. Může se ale stát, že jim duše uprchne a stane se sama zlým duchem, který může posednout živého člověka, nejčastěji malé děti. Proto Falijové u postýlek novorozenců instalují lapače zlých duchů ve formě hliněných atrap zvaných ham bomdžu.[9] Čarodějové, kteří se zlými duchy vědomě spolupracují, se nazývají diwo.
Tři fáze pohřebního obřadu
Rituální pohřeb člověka, který má být uveden mezi předky a stát se rodinným manu, má tři důležité fáze.[10] První fází zvanou siptin wuta je pohřbení nebožtíka do hrobky. Zemřelý je ale bezprostředně po smrti nejprve umístěn do svého domu. První noc nejbližší pozůstalí nespí a zůstávají s ním. Druhý den je tělo omyto a upraveno nejstarším synem, následují návštěvy příbuzných a přátel, kteří se s nebožtíkem loučí a přinášejí obinadla. Tělo je následně v sedící poloze kompletně obvázáno. Poté kněz obětuje kozu, jejíž srdce rozčtvrtí a rozhází do čtyř světových stran.[11] Následně je tělo vyneseno před dům, kde se setkává s velkým předkem U manu reprezentovaným maskou tiwot tu manu. Sourozenec nebo potomek zemřelého mu mezi nohy umístí kámen, který se tak stává ancestrálním kamenem guaw lasindži.[12] Tento kámen bude připomínat nebožtíka a také do něho může jeho duše přicházet. Ancestrální kameny jsou přechodně umístěné ve speciálních rodových sýpkách. Kameny mohou obsahovat duše a mají velkou magickou sílu a energii. Tělo je poté uloženo do jámy úzkým otvorem, který odkazuje k narození člověka.
Po několika letech je ve druhé fázi zvané butta ao exhumována nebožtíkova lebka za účasti kněze tondži seossu. Lebka se důkladně očistí a zkoumá se, zda se v ní neusídlil zlý duch moptu. Následně je lebka potřena rituální pastou a kněz rozlije plnou kalebasu piva do čtyř světových stran. (Mimochodem tradiční falijské pivo a jeho význam pro život lidí byl jedním z důvodů proč Falijové odmítali konvertovat k islámu, a tím se svého tradičního nápoje vzdát.) Po rozlití piva je lebka umístěna do keramické urny kinegu, a nejstarším synem odnesena do nebožtíkova domu.[13]
Po třech až čtyřech měsících nastává třetí fáze obřadu, zvaná četa ao, kdy je lebka uložena do rodinné skalní sluje. Před definitivním uložením lebky ji pověřený člověk vyjme z urny, kterou před tím třikrát otočí ve směru hodin, lebku polije tradičním pivem, posype tabákem a znovu uloží do urny. Urnu uloží do jámy (lebkou čelem k východu) či skalního otvoru a místo uvede do původního stavu, aby nikdo nepovolaný nepoznal místo uložení. Pivo opět rozlije do čtyř světových stran. V týž okamžik je ancestrální kámen z posvátné sýpky umístěn do rodinného oltáře nisku.[14]
Země je pro Falije posvátná a má rovněž určitý božský charakter. Ve falijském náboženství je znám také černý had, který je pánem temnot a zlověstných mračen smrtícího čarodějnictví.[15]
Více v knihách:
HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025 (kniha v přípravě, vychází v létě).
Náhledová fotografie: Oblast Čadského jezera obývají také hroši a krokodýli, foto: OH.
Poznámky:
[1]Srov. OLSON, James Stuart. The Peoples of Africa: An Ethnohistorical Dictionary. Westport: Greenwood Press, 1996, s. 174–175.
[2]Srov. YAKAN, Muḥammad Zuhdī. Almanac of African Peoples and Nations. New Jersey: Transaction Publishers, 1999, s. 309.
[3]Srov. NELSON, Steven. From Cameroon to Paris: Mousgoum Architecture In and Out of Africa. Chicago: University of Chicago Press, 2007, s. 154–156.
[4]Srov. STOKES, Jamie. Encyclopedia of the Peoples of Africa and the Middle East, Volume 1. New York: Infobase Press, 2009, s. 223–227.
[5]Srov. Fali | African leader, Cameroonian, independence | Britannica
[6]Srov. ČERNÝ, Viktor. Lidé od Čadského jezera. Praha: Academia, 2006, s. 128.
[7]Srov. tamtéž, s. 128.
[8]Srov. HAVELKA, Ondřej. Odinala Traditional Religion as Part of Igbo Catholic Christian Identity. Communio Viatorum, roč. 66, č. 2 (2024), s. 139–153.
[9]Srov. ČERNÝ, Viktor. Lidé od Čadského jezera. Praha: Academia, 2006, s. 128.
[10]Srov GAUTHIER, Jean-Gabriel. Archéologie du pays fali, Nord-Cameroun. Paris: Centre National de la Recherche Scientifique, 1979, s. 141–150.
[11]Srov. ČERNÝ, Viktor. Lidé od Čadského jezera. Praha: Academia, 2006, s. 131.
[12]Srov. tamtéž.
[13]Srov. tamtéž, s. 132–133.
[14]Srov. tamtéž, s. 133–134.
[15]Srov. STOKES, Jamie. Encyclopedia of the Peoples of Africa and the Middle East, Volume 1. New York: Infobase Press, 2009, s. 223–227.
Psali jsme v Dingiru:
téma 4/2015: Náboženství v současné Africe.
Související příspěvky:
