Pojem „ahmadíja“ označuje v kontextu islámu několik duchovních fenoménů, mj. významný súfijský řád rozšířený hlavně v Egyptě, ale především náboženský směr, který založil koncem 19. století indický reformátor Mirzá Ghulám Ahmad (1835–1908). Ten sice vychází z islámu, ale většina muslimů jej dnes pokládá za heretický či přímo neislámský. Představení ahmadíje se Náboženský infoservis v minulosti již věnoval (viz zde), což platí také o aktivitách hnutí na poli mezináboženského dialogu (zde a zde), a proto se na úvod spokojme s pouhým konstatováním, že ahmadíja doznala velkého rozšíření po celém světě, mj. na Západu, přičemž od „většinového“ islámu se liší zejména vnímáním Ježíše Krista (ʻÍsá), jenž byl údajně pohřben v Kašmíru a na konci světa se vrátí jako mahdí (vykupitel), dále v duchovní interpretací džihádu, ale hlavně ve vnímání osobnosti zakladatele hnutí (což také zůstává klíčovým bodem sváru mezi stoupenci ahmadíje a jejich odpůrci z řad muslimů). V některých zemích (např. v Pákistánu) stoupenci ahmadíje čelí pronásledování a nenávisti, což každoročně zaznamenávají organizace monitorující porušování lidských práv (viz např. zde).
Zvlášť úspěšná je ahmadíja v Evropě, kde její učení dokázalo často oslovit potomky migrantů z muslimských zemí, kteří toužili po autentickém spojení své islámské identity se „západními hodnotami.“ Celkový počet stoupenců hnutí se aktuálně odhaduje mezi 10 a 20 miliony. Nejvyšší představitel hnutí, chalífa (v současnosti jím je Jeho Svatost Mirzá Masrúr Ahmad), sídlí ve Velké Británii. Počátky působení ahmadíje v České republice lze zaznamenat zkraje 90. let, kdy její misionáři připravili český překlad Koránu, který lze dodnes tu a tam najít v knihkupectvích či antikvariátech. Jeho vydání (Svatý Korán), dnes dostupné i na stránkách hnutí (zde), uvádí vročení 1990 a jakožto vydavatele Islam International Publications Ltd. (Velká Británie) a také důležitý fakt, že český překlad byl pořízen podle anglické předlohy, a to Libuší Shortovou). Publikace obsahuje jak arabský originál, tak český překlad (pro muslimy bez rozdílu jde ovšem o pouhý „překlad významů“, který nikdy nemůže v úplnosti vystihnout dokonalost originálu) a také shrnutí a vysvětlení obsahů jednotlivých súr (kapitol). Z publikace je patrno, že byla vytvořena, aby co nejrychleji mohla sloužit praktickým potřebám misijním, čemuž zřetelně odpovídá i forma, mj. důsledné ponechávání původních anglických přepisů arabských slov, což bije do očí.
Počátkem devadesátých let tedy do České republiky přesídlilo několik stoupenců ahmadíje z Pákistánu, kteří položili základy zdejší malé komunitě. V téže době bylo rovněž přeloženo do češtiny klíčové dílo Mirzy Ghuláma Ahmada (který byl velmi plodným autorem) Filosofie učení Islámu. Připomeňme si také, že v někdejší opojné atmosféře znovuzískané svobody se o misii v ČR pokoušelo více proudů či hnutí pocházejících z islámského prostředí (mj. moderní súfijský řád naqšbandíja-haqqáníja, resp. jeho němečtí misionáři; stoupenci kurdského náboženského učence Saida Nursiho, 1877–1960, kteří měli dokonce svůj stánek na veletrhu Svět knihy Praha), ale až na jednu jedinou výjimku, a to hnutí Hizmet („služba“) hlásící se k učení významného tureckého myslitele Fethullaha Gülena (1941–2024, k jeho osobnosti i nedávnému skonu blíže viz zde) se jim nepodařilo zapustit v ČR hlubší kořeny (dodejme, že Gülenův duchovní odkaz u nás rozvíjí organizace Mozaiky Platform Dialog, jež vyvíjí mj. záslužné kulturní a osvětové aktivity). Podobný, nepříliš výrazný start se přihodil také ahmadíji, o jejímž působení v ČR nemáme od 90. let na dlouhou dobu žádných zpráv.
Své učení a poslání ahmadíja přibližuje na stránkách www.ahmadija.cz. V souladu s důrazem kladeným na podporu vzdělanosti a také na toleranci a mezináboženský dialog (oba tyto rysy, mimochodem, sdílí ahmadíja s již zmíněnou organizací Hizmet), uskutečnilo hnutí v uplynulých letech řadu osvětových či propagačních aktivit, z nichž jmenujme konferenci nazvanou Inter-Religious Forum („Mezináboženské fórum“), pořádanou ve spolupráci s islámskou komunitou Anglo-americké university v Praze nebo opakovaná mezináboženská setkání v průběhu postního měsíce ramadánu konaná v prostoru komunitního centra Žižkostel na Žižkově. Tato setkání se v letech 2024 a 2025 konala u příležitosti iftáru, čímž se rozumí přerušení ramadánového půstu, což bývá příležitostí k přátelským setkáním u společné večeře.
V institucionální rovině ahmadíja působí v České republice jako spolek, který byl oficiálně zaregistrován v roce 2020. Jako kontakt uvádí hnutí adresu poblíž náměstí I. P. Pavlova v Praze a logo „Ahmadíja Muslimský Spolek Česká Republika“ kombinuje motiv minaretu s kruhovou výsečí z vlajky ČR (viz zde), pod nímž stojí motto, jež se v ahmadíjských propagačních materiálech často opakuje: „Láska pro všechny, nenávist pro nikoho“. Webové stránky hnutí dále obsahují nástin věrouky, přičemž jsou rozlišeny dvě samostatné rubriky islám a ahmadíja a také chalífát, kde se zájemci dočtou o vedení hnutí. Samostatnou kategorií je odpovídání na mylné představy (kde se rozebírají témata na Západě nejčastěji démonizována, např. džihád či polygamie) a knihovna, kde jsou v elektronické verzi dostupné jak výše zmíněné dva knižní překlady, tak i řada brožur a letáků v češtině).
Vůdčí osobností je imám Kashif Janjua, který vede českou pobočku a misii jakožto zástupce chalífy Mirzy Masrúra Ahmada od roku 2019. Přestože se hnutí hlásí ke svým islámským kořenům (na webu se sami charakterizují jakožto „muslimové, kteří věří v Mesiáše, Hazrata Mirzu Ghulama Ahmeda), při svých veřejných aktivitách kladou důraz na univerzálně sdílené hodnoty, jakými jsou láska, porozumění či charita, což jim velmi pomáhá fungovat ve zdejší společnosti, ve které stále do značné míry rezonují obavy z islámu a strach z muslimů.
Psali jsme v Dingiru:
téma: Reformní hnutí uvnitř i vně islámu, Dingir 17 (4), 2014, více zde.
Související články:
