Oslavy sta let existence komunity ahmadíja ve Spojených státech přitáhly pozornost k tomuto poměrně silnému a rostoucímu islámskému náboženskému hnutí. Ve druhé polovině února roku 1920 dorazil do USA misionář ahmadíje Mufti Muhammad Sadiq (1872–1957) a díky svému vzdělání a rozhledu vzbudil značnou pozornost. Založil první americké mešity a první časopis amerických muslimů (vychází dosud). Stoupenci ahmadíje nejsou ve Spojených státech početní (odhaduje se, že jich je asi 15–20 tisíc mezi téměř třemi miliony amerických muslimů[1]), ale tvoří viditelnou náboženskou menšinu. Například prezident Barack Obama zmínil pronásledování ahmadíjánů v Pákistánu a některých dalších muslimských zemích na Národní modlitební snídani roku 2014.[2]
„Ve své západní misii,“ napsala Jane I. Smithová ve své oceňované knize Islám v Americe, „ahmadijáni zvláště dobře chápou nutnost zachovat přísnou islámskou víru na pozadí západního sekularismu a materialismu.“[3] Právě tato kombinace přísnosti a přizpůsobivosti činí z tohoto reformního islámského hnutí poměrně atraktivní náboženství. Navzdory pronásledování se počet ahmadíjánů v Pákistánu odhaduje na několik milionů (ahmadíja je v této zemi postavena mimo zákon), další nejméně milion je v Indii, miliony stoupenců dosahuje hnutí i v několika afrických státech (Niger, Nigérie, Tanzánie, největší podíl na počtu obyvatel – přes 8 % – má v Ghaně).[4] Už mnoho let je patrný vzestup ahamdíje také v Evropě: například islamolog Martin Klapetek popisuje ve svém nedávno zveřejněném příspěvku o mešitách v německy hovořících zemích ahmadíjské mešity ve Frankfurtu nad Mohanem a Curychu.[5] Zdá se, že ahmadíja se v evropských zemích může stát vítanou alternativou pro druhou a třetí generaci muslimských imigrantů, hledající určité smíření mezi rodinnou tradicí a hodnotami Západu. Ahmadíja je rozšířena doslova do celého světa a celkový počet jejích stoupenců se odhaduje mezi 10 a 20 miliony. Mezi údajně 209 zeměmi, v nichž ahmadíja působí,[6] chybí Česko. Misionáři ahmadíje sice přeložili Korán do češtiny hned na začátku 90. let, o jejich dalším působení v české společnosti ale nejsou žádné zprávy.
Navzdory přísnému dodržování zásad islámu je ahmadíja považována ostatními muslimy za heretickou sektu (což je právě příčinou pronásledování). Pákistánská vláda prohlásila roku 1974 toto hnutí za neislámské a zakázala mu, aby se prezentovalo jako organizace muslimů.[7] Největší problém znamená postava zakladatele. Mírzá Ghulám Ahmad (1835–1908) se narodil ve městě Qádiján v Paňdžábu (v té části, která po jeho rozdělení připadla Indii) a toto místo styku islámu, indických náboženství a křesťanství (v podání britských kolonistů) pravděpodobně silně ovlivnilo jeho sebepojetí jako obnovitele islámu. Tuto svou roli opíral o tradici, podle níž Alláh posílá každé století obnovitele víry (mudžaddida). Ahmad vystoupil s tímto nárokem, že je mudžaddid, na začátku 14. století islámského letopočtu (roku 1883). Tuto roli ale spojil také s přesvědčením, že je mesiášem, jejž očekávají židé, druhým příchodem Krista, mahdím islámského konce světa a avatárem (sestoupením) indického božstva Višnua.[8] Právě díky tomuto smíření několika náboženství se Ahmadově poselství dostalo dobrého přijetí v Evropě (nejvyšší představitel – chalífa – ahmadíje sídlí v Londýně) a ve Spojených státech.
Možná trochu nečekaně přispělo učení ahmadíje také do pokladnice západního esoterismu. Ahmad totiž navázal na přesvědčení o Ježíšovi, které bylo v 19. století v některých částech Indie pravděpodobně docela silné, a totiž, že Ježíš při ukřižování nezemřel, přišel do Indie a stal se tam duchovním učitelem. Ahmad byl přesvědčen, že Ježíš zemřel až po mnoha letech působení v Indii v kašmírském Šrínagaru, a určil i místo jeho hrobu. Tato myšlenka se na Západě rozšířila ale nejen prostřednictvím ahmadíje, ale i díky ruskému cestovateli a dobrodruhovi Nikolaji Notovičovi na začátku 20. století a našla velký ohlas i v hnutí Nového věku na konci 20. století.
Náhledový obrázek: Jack Jenkins, Religious News Service. Viz články zde a zde.
Související články:
Kampaň se sloganem „Mesiáš už přišel“ vzbudila ve Velké Británii kontroverze: zde.
Jubilejní sborník k poctě Luboše Kropáčka: zde.
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 17 (4), 2014 má téma: REFORMNÍ HNUTÍ UVNITŘ I VNĚ ISLÁMU, více zde.
[1] Meghan Drake, Muslim group to get own caucus on Capitol Hill, The Washington Times, 27. 2. 2014, dostupné zde.
[2] Tamtéž.
[3] Jane I. Smith, Islam in America, New York: Columbia University Press 1999, s. 75.
[4] Ahmadiyya by country, Wikipedia, the free encyclopedia, 16. 2. 2020, dostupné zde.
[5] Martin Klapetek, Příklady z první generace mešit v Německu, Rakousku a Švýcarsku, in: Zdeněk Vojtíšek (ed.), Islám a křesťanství. Sborník k poctě prof. Luboše Kropáčka, Brno: L. Marek 2019, s. 156–159; více o sborníku zde.
[6] Ahmadiyya by country… dostupné zde.
[7] Peter B. Clarke, Ahmadiyya movement, in: Peter B. Clarke, Encyclopedia of New Religious Movements, London – New York: Routledge 2006, s. 18.
[8] Více: Luboš Kropáček, Duchovní cesty islámu, Praha: Vyšehrad 1993, s. 205–207.