Hovoříme-li o africkém islámu, který bývá ve světové literatuře označován také Black Islam,[1] míníme islám inkulturovaný do společností v subsaharské (nikoli saharské) Africe. Islám se v Africe šířil mimořádně úspěšně od samého vzniku[2] a v průběhu dějin tak byly mnohé tamější společnosti islamizovány (a v severní Africe díky islámu zároveň arabizovány), ovšem samotný islám byl v subsaharské oblasti zpětně afrikanizován.[3] Výslednicí je dnes africký islám se svými unikátními specifiky mezi než patří do afrického islámu přijaté tradiční amulety, věštění a léčitelství.[4]
Lidé v subsaharské Africe odedávna rozlišovali dva druhy nemocí. Přirozená onemocnění se léčila pomocí bylin a přírodních léčiv, dnes moderních léků (pokud jsou dostupné). Nadpřirozená pramení ve spirituální disbalanci člověka, dále u rozhněvaných předků či božstev, kterým je nedostatečně obětováno, případně v osobě útočícího čaroděje.[5] Onemocnění se spirituálními kořeny nelze podle Afričanů léčit za pomoci léků. Je třeba se obrátit ke spirituálním činitelům, tedy k modlitbě, amuletům, správně zacílené oběti nebo odstranění útočných magických předmětů v blízkosti nemocného a zastavení útoku čaroděje.[6] Za takové onemocnění Afričané tradičně považují téměř všechny psychické obtíže, náhlou ztrátu váhy, úmrtí dítěte (neboť úmrtím vážná situace v rodině nekončí, ale naopak teprve začíná), náhlé úmrtí dospělého (které podle Afričanů může znamenat další úmrtí v rodině), stále se opakující běžné choroby, sérii úrazů v rodině, sexuální impotenci a další.[7]
Příčiny těchto obtíží obvykle dokáže rozeznat kompetentní náboženský zasvěcenec. Podle Afričanů je nezbytné nejprve přesně odhalit příčinu, a teprve poté ji efektivně odstranit. Před příchodem islámu do subsaharských oblastí, které byly později islamizovány (jedná se zejména o Sahel, západní a východní Afriku), tam působili tradiční spirituální léčitelé, kteří ovšem s rozšířením islámu v daných regionech konkurovali muslimským autoritám, což nebylo pro upevňování islámu z perspektivy muslimů žádoucí.[8] Ve společnosti tehdy začali působit muslimští svatí muži, chceme-li muslimští léčitelé, kteří přímo soupeřili s tradičními spirituálními léčiteli na stejném poli. Často se uvádí příběh z pera al-Bakrí´ho (1040–1094 AD), který popisuje událost, kdy se vládce Malinkského (nebo též Mandikského) království opakovaně pokoušel odvrátit dlouhou sérii neštětí a přírodních katastrof za pomocí svých nejlepších čarodějů a léčitelů, ale neúspěšně. Jednoho dne k němu přišel muslimský věštec a léčitel a nabídl mu společnou modlitbu za odvrácení neštěstí. Výsledek předčil veškerá očekávání: katastrofická série zcela ustala. Malinkský vládce okamžitě přijal islám a započala islamizace celé oblasti. Malinkové se později stali zakladateli Malijské říše.[9] (Mimochodem plauzibilitu výroku, že islám je tradiční africké náboženství jsem se snažil verifikovat v knize Africká náboženství.)[10]
Tato nová situace v žádném případě nepřinesla konec tradičních léčitelů, ale lidé se v této sahelské oblasti od přelomu 11. a 12. století stále častěji obraceli na muslimské léčitele, kteří od tradičních léčitelů přejali některé amulety a postupy při odvracení čarodějnictví a zahánění zlých duchů.[11] Postupem času tak eklekticky vznikly muslimské amulety jako jsou dnes široce rozšířené západoafrické gris-gris (foneticky kri-kri), což jsou kožená nebo látková (případně i dřevěná) pouzdérka zavěšovaná na krk, které v případě malijských a nigerských muslimů často obsahují verše z Koránu pokapané krví obětovaného kohouta, někdy ještě začarované tradičním léčitelem nebo zasvěcencem tradičního náboženství.[12] Muslimští marabuti do těchto amuletů také koncentrují božskou sílu baraka. Je příznačné, že například muslimští marabuti v oblasti malijského Djenné jsou zároveň kněžími kultu řeky Niger nazývaném faro.[13]
Protože v mnoha tradičních afrických náboženstvích existuje idea nejvyššího Boha vládnoucího všem nižším božstvům, duchům i lidem a modlitby nebo kouzelné formule zjevené přímo tímto Bohem vyvoleným zasvěcencům mají na tomto světě největší sílu, oceňovali Afričané při příchodu islámu akbar al-akhbar (největší zprávu), že Korán pochází přímo od jediného Boha (u něhož se durch veškerým nekonečnem slavně rozpíná libozvučná „matka knihy“) a proto jeho veršům přisuzovali mimořádnou moc, která dokáže zlomit kletbu, zázračně léčit, zahnat zlé duchy či přerušit útok čaroděje.[14] Mnozí afričtí konvertité k islámu dokonce v kontextu své kultury, která do příchodu islámu neznala písmo, považovali Korán za mocný magický předmět, který bylo možno přikládat k tělesným oblastem, jenž nemocného trápily. Podobný magický léčebný účinek podle nich mělo předčítání koránských veršů nemocnému. Je třeba připomenout, že tito Afričané byli povětšinou negramotní.[15]
Podívejme se na konkrétní příklad léčivého přípravku, který byl používán mezi africkými muslimy v Pobřeží slonoviny:
Pro ochranný přípravek proti obtížím v těhotenství napsal muslimský léčitel na papír koránské verše 2:55, 17:111 a 18:1. Popsaný papír poté ponořil do nápoje a přidal trochu namletého kořene posvátného stromu. Hotový nápoj žena vypila.[16]
Často se kombinovaly koránské verše se zapsanými modlitbami, které se poté namáčely do nápojů nebo do vody určené ke koupeli klienta. Některé přípravky se musely míchat pouze v noci, jindy zase musel klient po požití nápoje sedět celou noc nehnutě na posvátném kameni. Některé ochranné amulety, které splnily svůj účel, byly následně zakopány do země na muslimským léčitelem určeném místě. Jiné měly neomezenou životnost a mohly se i dědit.[17] Muslimští léčitelé připravující disponibilní amulety a léčivé přípravky se museli dobře orientovat rovněž v astrologii a numerologii, aby odhalili tajné vnitřní souvislosti celkové skutečnosti. Znalost léčivých bylin byla rovněž samozřejmostí. Před výrobou amuletů se často několik dní postili a věnovali se hluboké kontemplaci.[18] V některých oblastech Mali, Nigeru, Burkiny Faso a Súdánu jsem se s těmito praktikami při výrobě amuletů setkal ještě v recentní době.
Tyto amulety a léčivé přípravky, stejně jako věštění existující uvnitř černého islámu, byly a (dle mých afrických zkušeností) stále jsou mezi lidmi populární a vyhledávané, ovšem je třeba rovněž na závěr mého krátkého černoislámského expozé zmínit, že mnozí minuciózně ladění muslimští učenci – zejména ti severoafričtí – takové jednání považovali a považují za problematické či explicitně heretické. Někteří pak tyto muslimské léčitelé bez okolků nazývají šajtány. Jistě nelze zobecnit, že všichni subsaharští muslimové vyhledávají tyto muslimské léčitele, ovšem bylo by stejnou nevyvážeností přehlížet jejich existenci i další specifika afrického islámu.
Další výsledky terénního výzkumu z této oblasti k poslechu: Amulety s verši Koránu pokapanými kohoutí krví: Afrika s religionistou Havelkou
Více v knize „Africká náboženství“ (Praha: Dingir, 2024) a v připravované knize „Africká náboženství II.“ (Praha: Dingir, 2025 – vyjde v létě).
Poznámky:
[1]Srov. NGOM, Fallou – KURFI, Mustapha H. – FALOLA, Toyin. The Palgrave Handbook of Islam in Africa. New York: Springer International Publishing, 2020, s. 387–399.
[2]Srov. REID, Richard J. A History of Modern Africa. New Jersey: John Wiley & Sons, 2012, s. 106.
[3]Srov. BOWERSOCK, Glen W. The Crucible of Islam. Cambridge: Harvard University Press, 2017, s. 53–59.
[4]Srov. LEVTZION, Nehemia – POUWELS, Randall L. Patterns of Islamization and Varieties of Religious Experience among Muslims of Africa. In: LEVTZION, Nehemia – POUWELS, Randall L. The History of Islam in Africa. Athens, Ohio: Ohio University Press, 2000, s. 1–18.
[5]Srov. CONCO, W. Z. The African Bantu Traditional Practice of Medicine. In: ADEMUWAGUN, Z. A. African Therapeutic Systems. Waltham: Crossroads, 1979, s. 71–80.
[6]Srov. OWUSU-ANSAH, David. Prayer, Amulets, and Healing. In: LEVTZION, Nehemia – POUWELS, Randall L. The History of Islam in Africa. Athens, Ohio: Ohio University Press, 2000, s. 477–488.
[7]Srov. FEIERMAN, Stephen. Struggle for Control: The Social Roots of Health and Healing in Modern Africa. African Studies Review, roč. 28, č. 2/3 (1985), s. 75–147.
[8]Srov. INSOLL, T. The Archaeology of Islam in Sub-Saharan Africa. Journal of World Prehistory, roč. 10, č. 4 (1996), s. 439–504.
[9]Srov. OWUSU-ANSAH, David. Prayer, Amulets, and Healing. In: LEVTZION, Nehemia – POUWELS, Randall L. The History of Islam in Africa. Athens, Ohio: Ohio University Press, 2000, s. 477–488.
[10]Srov. HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství. Praha: Dingir, 2024, s. 57–75.
[11]Srov. FISHER, Humphrey. Hassebu: Islamic Healing in Black Africa. In: BRETT, M. Nothern Africa: Islam and Modernization. London: Cass, 1973, s. 23–47.
[12]Srov. HAVELKA, Ondřej. Český rozhlas – Radio Wave. Amulety s verši Koránu pokapanými kohoutí krví: Afrika s religionistou Havelkou. Praha, 2023.
[13]Srov. HAVELKA, Ondřej. Islám v Africe: Pevná tradice, výjimečné univerzity i synkretismy. Dingir, roč. 26, č. 1 (2023), s. 2–6.
[14]Srov. OWUSU-ANSAH, David. Prayer, Amulets, and Healing. In: LEVTZION, Nehemia – POUWELS, Randall L. The History of Islam in Africa. Athens, Ohio: Ohio University Press, 2000, s. 477–488.
[15]Srov. GOODY, Jack. Literacy in Traditional Societies. Cambridge: Cambridge University Press, 1975, s. 201–229.
[16]Srov. OWUSU-ANSAH, David. Prayer, Amulets, and Healing. In: LEVTZION, Nehemia – POUWELS, Randall L. The History of Islam in Africa. Athens, Ohio: Ohio University Press, 2000, s. 477–488.
[17]Srov. tamtéž.
[18]Srov. POUWELS, Randall L. Horn and Crescent: Cultural Change and Traditional Islam on the East African Coast (800–1900). Cambridge: Cambridge University Press, 1987, s. 84–93.
Náhledová fotografie: Fulbové v Nigeru. Muž vlevo má na krku zavěšené amulety gris-gris (foto: Pixabay).
Psali jsme v Dingiru:
téma 4/2015: Náboženství v současné Africe.
Související příspěvky:
