3: Vývoj postoje svědků Jehovových k bývalým členům

V seriálu o postoji náboženského společenství svědků Jehovových k bývalým členům pokračujeme po nástinu současného problému zde a zde a po uvedení kontextu této nauky zde krátkým přehledem toho, jak se nauka vyvíjela. Je třeba připomenout, že společenství je řízeno centrálně (jako „teokratická organizace“) Vedoucím sborem, a tedy že změny vždy probíhaly na celém světě ve všech místních pobočkách.

Postupné zavádění nauky

Postoj k bývalým členům svědků Jehovových (k tzv. „odpadlíkům“, dnes označovaným jako „ti, kteří jsou odděleni“) je specifickou naukou, která se vyvíjela několik desítek let.[1] Podobně jako jiná náboženská společenství mění i svědkové Jehovovi své postoje k mnoha situacím a jevům. Příkladem může být změna postoje tohoto společenství k výkonu civilní služby jako náhrady za službu vojenskou, která proběhla rychle a v podstatě nečekaně roku 1996.[2] Ke změnám dochází v důsledku jiného výkladu Bible (tzv. nového světla), který vyhlásí Vedoucí sbor a který sám může být odrazem změn v okolních společnostech nebo tlakem ze strany veřejnosti nebo ze strany vědeckých poznatků. Každá taková změna má vliv na dění uvnitř společenství a způsobuje v jednotlivých členech pocit nejistoty, uvolnění, nespokojenosti nebo další, často zcela protichůdné emoce.

Postoj k bývalým členům nebyl na počátku existence společenství nijak specifikován (stejně jako u velké většiny náboženských společností, více viz zde). Ani zakladatel Charles Taze Russell (1852–1916), ani jeho nástupce Joseph Franklin Rutherford (1869–1942) se tímto postojem k bývalým badatelům Bible, resp. od roku 1931 k bývalým svědkům Jehovovým nezabývali a nevyhlásili žádnou nauku na toto téma. Další prezident Nathan Homer Knorr (1905–1977) zavedl v roce 1944 pravidlo o osobách, které se nechovají podle nauk svědků Jehovových. Neměly být kárány a označeny[3] před celým sborem, ale o jejich proviněních mělo rozhodovat několik vybraných jedinců ze sboru.[4] Za pět let poté byla publikována informace, že o vyloučení a znovupřijetí do sboru rozhodují vybraní zástupci sboru.[5]

V roce 1952 byly publikovány první podrobnější texty týkající se tzv. odpadlíků v článku „Udržování organizace v čistotě“ a „Vhodnost vyloučení“.[6] V rozboru citátu apoštola Pavla (viz zde) uvedl autor[7] na základě výkladu dobového pozadí, že

Takový jedinec nemá místo v čisté Boží organizaci nebo sboru. Měl by se vrátit do zlé skupiny, ze které kdysi vzešel, a zemřít s touto bezbožnou skupinou se Satanovou organizací.

Odpadlík má vědět, že není mezi svědky Jehovovými vítán, pokud nezmění svůj postoj, a že se mu svědkové Jehovovi vyhýbají.[8] Členům bylo doporučováno dát bývalým souvěrcům jasně najevo postoj, že s jejich jednáním nesouhlasí. Na otázku čtenáře „V případě vyloučení otce nebo matky nebo syna či dcery, jak by se k takové osobě měli chovat členové rodiny v jejich rodinném vztahu?“ odpovídá časopis Strážná věž roku 1952[9] v rozsáhlém pojednání, v němž je obsaženo i toto varování:

Satanův vliv prostřednictvím vyloučeného člena rodiny způsobí, že další člen nebo členové rodiny, kteří jsou v pravdě, se připojí k vyloučenému členovi v jeho cestě nebo v jeho postavení vůči Boží organizaci.

V úvodu odpovědi je srovnání současnosti se starozákonní dobou:[10]

Nežijeme dnes mezi teokratickými národy, kde by takoví členové našeho tělesného rodinného vztahu mohli být vyhlazeni pro odpadnutí od Boha a jeho teokratické organizace, jak to bylo možné a bylo nařízeno v izraelském národě na poušti Sinaj a v zemi Palestina. … Omezeni zákony světského národa, ve kterém žijeme, a také zákony Božími skrze Ježíše Krista, můžeme proti odpadlíkům zakročit jen do určité míry, tedy v souladu s oběma soubory zákonů. Zákon země a Boží zákon skrze Krista nám zakazují zabíjet odpadlíky, i když jsou členy našeho vlastního rodinného vztahu z masa a kostí. Boží zákon však vyžaduje, abychom uznali jejich vyloučení z jeho sboru, a to navzdory skutečnosti, že zákony země, ve které žijeme, od nás vyžadují určitou přirozenou povinnost žít s takovými odpadlíky a jednat s nimi pod jednou střechou.

Dalším krokem ve vývoji nauky svědků Jehovových je kázeňské opatření z roku 1955, na jehož základě může být vyloučen ze společenství ten, kdo se stýká s vyloučeným.[11] Roku 1973 přibývá k mravním důvodům vyloučení také kouření.[12] Následující rok 1974 přinesl článek „Udržování vyváženého pohledu na vyloučené“ se smířlivějším přístupem k těm, kteří se dopustili nějakého přestupku vedoucímu k vyloučení.[13] Má být odsouzen jejich hřích, ale ne hříšník, a s hříšníkem se nemá zacházet nelidským způsobem.

Prudký růst počtu svých stoupenců zažila organizace svědků Jehovových v letech 1969–1975, a to v důsledku očekávaného „konce 6 000 let lidské existence“.[14] Po nesplněných nadějích nastal odchod početné skupiny členů, ale stav se během několika let stabilizoval. Nový problém ovšem nastal v roce 1980 po odchodu člena Vedoucího sboru, Raymonda Victora Franze (1922–2010).[15] Byl to pravděpodobně jeho odchod,[16] požadavek některých členů Vedoucího sboru na změnu postojů svědků k náhradní vojenské službě a k dalším tématům[17] a možná nejvíce vydání Franzovy knihy Krize svědomí [18] roku 1983, co způsobilo tvrdší postoj společenství k vyloučeným „odpadlíkům“. Organizace začala intenzivně varovat své členy před odpadlíky[19] a tento tvrdý postoj k nim[20] přetrvával až do nedávné doby.[21] K další výrazné změně, a to ve směru zmírnění nauky, došlo roku 2024.

Na příště

V dalším díle seriálu budou opatření, která jsou zde jen zmíněna, podrobněji komentována a uvedena do kontextu celé nauky náboženské společnosti svědků Jehovových.

Poznámky:

[1] Původní postoje svědků Jehovových, platné do března 2024, viz Petr Velechovský, Ti, kdo jsou součástí antikrista, Dingir 3/2009, s. 94–95.

[2] Splácejte césarovy věci césarovi, Strážná věž, 1. května 1996, s. 15–20.

[3] Myšleno odsuzovat jej veřejně a veřejně diskutovat o provinění člena, který jednal mimo stanovená pravidla.

[4] Strážná věž, 15. května 1944, s. 151–155, angl. 45.

[5] Counsel on Theocratic Organization for Jehovah´s Witnesses, s. 57, 1949 angl., online k datu 19. 1. 2025 mimo oficiální stránky svědků Jehovových zde.

[6] Strážná věž, 1. března 1952, s. 131–137 a 141 angl. Online k datu 19. 1. 2025 zde.

[7] Texty publikací společenství svědků Jehovových jsou anonymní.

[8] Strážná věž, 1. března 1952, s. 141, 142 angl., online k datu 19. 1. 2025 zde.

[9] Strážná věž, 15. listopadu 1952, s. 703, 704, online k datu 19. 1. 2025 zde.

[10] Tamtéž.

[11] Strážná věž, 1. října 1955, s. 607, online k datu 19. 1. 2025 zde.

[12] Strážná věž, 1. června 1973 s 338, 339 angl., online k datu 19. 1. 2025 zde; české vydání z 15. dubna 1974. Viz též Strážná věž – studijní vydání, únor 2017, s. 27, kde je zmíněn zákaz kouření z roku 1973.

[13] Strážná věž, 1. srpna 1974, s. 466–473, angl., online k datu 19. 1. 2025 zde.

[14] Podle chronologie, uvedené v časopise Strážná věž, byla roku 1975 očekávána bitva u Armageddonu, která představovala konec tohoto světa. Více viz např. příloha časopisu Strážná věž, české samizdatové vydání 11/ 1969, s. 220–227. Viz též: Michal M. Malý, Změny v boží organizaci, Dingir 12 (3), 2009, s. 86.

[15] Krátké představení Raymonda Franze je k dispozici na stránkách bývalých svědků Jehovových zde.

[16] Zmínka o Franzově odchodu byla i v interním bulletinu svědků Jehovových Služba království 8/1980, s. 2, angl., online k datu 19. 1. 2025 zde.

[17] Z osobního rozhovoru autora s Raymondem Franzem při jeho návštěvě v Praze ve dnech 10. – 13. října 2007. Viz též Raymond Franz, Krize svědomí, 1. české vydání Ostrava 1994, s. 93.

[18] Raymond Victor Franz, Crisis of Conscience, Commentary Press 1983. Kniha vyšla dvakrát i česky.

[19] Strážná věž, 1. července 1981, s. 11–15, online k datu 19. 1. 2025 zde.

[20] Strážná věž, 15. září 1981, s. 20–31 angl., online k datu 19. 1. 2025  zde.

[21] Viz např. „Zachovávejte se v Boží lásce“, 2008, online zde, kapitola Kdy přátelství ukončit, s. 34–35, a dodatek s. 207–209, kapitola Jak se chovat k vyloučenému.

Psali jsme v Dingiru:

téma Svědkové Jehovovi a vývoj jejich společenstvíDingir 12 (3), 2009, plný text čísla zde.

Související příspěvky:

Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Dle hlasů
Inline Feedbacks
View all comments