Jak se stát nikým: Probuzení pro skeptiky

Jiří Charvát, Jak se stát nikým: Probuzení pro skeptiky. Praha, Novela bohemica, 2024, 344 stran.

Jiří Charvát (*1984) je copywriter, stand-up komik, dvojnásobný mistr ČR ve slam poetry (pod přezdívkou Rimmer), spisovatel a lektor. Vydal existenciální komiks Qejci (2017), knižní sitkom Eskejp: Na útěku z kanceláře (2017) a sbírku poezie Zase je dneska (2019, 2022). V loňském roce přišel s novou knihou Jak se stát nikým: Probuzení pro skeptiky. Od roku 2021 vede stejnojmenný sebepoznávací víkendový workshop (viz zde).

Pokud jsem ovšem napsal, co vše Jiří Charvát je, může to být trochu zavádějící. Sám Jiří Charvát totiž (nejen) o sobě tvrdí, že není. A věnuje tomu přes tři stovky stran své nové knihy.

Kniha začíná jeho popisem zážitku s užitím psychoaktivní látky 5-Meo-DMT, pocházející ze severoamerické pouštní ropuchy známé jako Bufo alvarius – česky ropucha coloradská (správná latinská taxonomie je Incilius alvarius.) Ta bývá považována za nejsilnější psychedelickou látku na světě. Jiří Charvát měl již předchozí psychedelickou zkušenost s jihoamerickou psychoaktivní liánou ayahuaskou, nicméně radikálně transformativní pro jeho pohled na sebe i na svět se stala až zkušenost s Bufo alvarius. Té pak věnuje celou jednu kapitolu v závěru své knihy. O náboženském hnutí spjatém s Bufo alvarius jsme psali zde.

Základním motivem knihy je snaha autora vyvrátit existenci individuálního „já“ a poukázat na to, že celá lidská zkušenost se ve skutečnosti odehrává bez sjednocujícího řídícího centra. Život se navíc děje zcela spontánně, bez úsilí, a rovněž bez jakékoli možnosti do něj zasáhnout. Svět, ani sama sebe, člověk vůbec nemá v moci. Protože žádný individuální člověk (ve smyslu reálného „já“) ani neexistuje. Neexistuje ani svobodná vůle. „Já“ i svobodná vůle jsou jen iluze vzniknuvší během evoluce.

Svá tvrzení Charvát podepírá nejen svými psychedelickými zkušenostmi (to by byla, jak sám uznává, nedostačující argumentační báze), ale především některými aspekty současného stavu bádání v oblasti neurobiologie. Dalším sloupem a oporou jeho tvrzení jsou vhledy z meditační praxe. Podle Charváta se zkušenosti ze silných psychedelických procesů, důsledné meditační praxe a nejnovějšího neurobiologického bádání v základních bodech shodují. Těmi základními body jsou neexistence „já“ a absence svobodné vůle.

Jelikož autor převážnou většinu života působí jako komik, humor jeho řádky do značné míry prostupuje. Přesto se nelze ubránit dojmu, že kniha je míněna velmi vážně, a někdy se nese až v poněkud naléhavém, „evangelizujícím“ módu. Ačkoli na s. 158 autor tvrdí, že hlavním „záporákem“ knihy je medvěd, každému čtenáři je jasné, že jím ve skutečnosti je „já“, se svobodnou vůlí v těsném závěsu. Oba dva na třech stech stranách autor doslova bez milosti rozebírá na součástky.

Přitom je nutno zmínit, že Jak se stát nikým není kniha jednostranná. Charvát opakovaně upozorňuje na to, že probuzení do neexistence „já“ a absence svobodné vůle nemá sloužit jako výmluva pro zavrhnutí normálního lidského života, hodnot a slušnosti. Zdůrazňuje potřebu jednat eticky a dbát např. o své duševní zdraví, rozlišovat mezi stavem probuzení a možnými psychiatrickým problémy. Protože, jak říká, „model světa je lepší mít v cajku.“ Charvát v několika kapitolách explicitně zdůrazňuje, že cílem probuzení je zkvalitnění lidského života pro dobro své i pro dobro všech ostatních.

Postoj Charváta ke spiritualitě je ambivalentní:

Protože tahle kniha míří především na kritické racionální zápaďáky, z nichž mnozí věří jen na Nirvanu, jejíž frontman si prostřelil v garáži hlavu brokovnicí, budeme kolem čehokoli, co zavání spiritualitou našlapovat jen velmi opatrně a vydláždíme si místo toho cestu k Probuzení logickými a empirickými dlaždičkami, na které se nebude bát stoupnout ani ten největší skeptik.

Autor ovšem klidně nazve následující kapitolu Buddhův boďák. Svými sympatiemi k východním duchovním tradicím, zejména buddhismu, se Charvát nijak netají, „zjevená“ náboženství (zejména ta odkazující k nějaké „knize“) ale kritizuje.

V tom je zajedno s představiteli tzv. nového ateismu, ke kterým má svými tvrzeními obecně velmi blízko. Čelný představitel nového ateismu, americký vědec a filosof Sam Harris (*1967), je v knize zjevně největším zdrojem inspirace. Charvát sám se však neřadí ani k ateismu – spíše se prezentuje jako radikální agnostik, nepřiklání se jednoznačně ani k materialismu, ani k idealismu. V některých momentech se zdá, že myšlenka panpsychismu („vše je vědomí“) je mu blízká. Několikrát v různých rozhovorech pro nedefinovatelný stav probuzení připustil i použití slova Bůh.

Autor sám uvádí, že z duchovních praktik jsou mu nejblíže dzogčhen, pocházející z tibetského buddhismu, a dnes velmi populární meditace všímavosti (mindfulness). Jiřího Charváta by snad bylo možné volně zařadit mezi immediatisty, o nichž psal ve svém článku Ivan O. Štampach.

Kromě již zmiňovaného Sama Harrise jsou velkou inspirací knihy britský neurovědec Anil Seth (*1972) a britský duchovní učitel Alan Watts (1915–1973). Předmluvu napsal významný český psychiatr Jiří Horáček (*1966). Vznik knihy podpořila Nadace Plné vědomí. Pohyb na rozhraní vědy, spirituality, filosofie a humoru je charakteristickým rukopisem Jiřího Charváta.

Web Jiřího Charváta: zde.

Web Sam Harrise (anglicky): zde.

Web Anila Setha (anglicky): zde.