„Zapni se, nalaď se, stáhni se“: před sto lety se narodil Timothy Leary

Dnes je to přesně sto let od chvíle, kdy se narodil Timothy Leary, později oslavovaný jako „hrdina amerického svědomí“ (básník Allen Ginsberg) i zatracovaný jako „nejnebezpečnější člověk v Americe“ (prezident Richard Nixon). Každopádně to byl člověk, jenž má na masovém rozšíření psychedelické spirituality v posledních 60 letech největší zásluhu (anebo vinu, podle toho, jak rozvoj psychedelické spirituality sami hodnotíme).

Psychedelická spiritualita má velmi staré kořeny: zážitky vyvolané halucinogenními látkami, byly interpretovány nábožensky od nepaměti. Této interpretaci napomáhalo to, že člověk pod jejich vlivem si obvykle uvědomuje, co se odehrává, a je schopen to po odeznění účinku látky reflektovat. Reflexe samozřejmě podněcuje myšlenku, že tyto látky jsou „psychedelické“ (tedy odkrývající duši) nebo „entheogenní“ (způsobující vědomí plnosti božství, způsobující inspiraci), a že tedy vedou k hlubšímu a širšímu pochopení reality a k jejímu zakoušení, především k zážitku jednoty všeho. Novodobá historie psychedelické spirituality začíná roku 1938, kdy Albert Hofman laboratorně připravil diethylamid kyseliny lysergové, látku známou pod zkratkou LSD. Roku 1943 náhodou požil její malé množství, a zjistil tak její psychoaktivní účinky. Anglický spisovatel Aldous Huxley (1894–1963) si roku 1953 očistil mescalinem (a později i LSD) své „brány vnímání“. Jeho slavná stejnojmenná kniha z roku 1954 by ale stále ponechala psychedelické látky v oblasti příležitostné zábavy několika intelektuálů. Psychedelická spiritualita vpravdě zlidověla až pod vlivem Timothyho Learyho.

Život Timothyho Learyho po čtyřicítce byl neobyčejně pestrý. Do té doby vystudoval, získal doktorát psychologie, působil jako psycholog a ředitel klinického výzkumu. Ve 40 letech věku se stal profesorem na Harvardově univerzitě a ředitelem tamního výzkumného centra. Jeho spolupracovníkem byl i Richard Alpert (1931–2019), který se později proslavil jako autor knih s náboženskou tematikou a jako duchovní vůdce Ram Dass. Timothy Leary prožil na začátku 60. let převratnou zkušenost s psilocybinem a vedl pak psychologické experimenty s touto psychedelickou látkou a s LSD, ale – jak tvrdí jeho kritikové – spíše než řízené experimenty ho začala zajímat náboženská interpretace prožitků. Roku 1963 musel univerzitu (stejně jako Alpert) opustit. V dalších letech pokračoval ve výzkumu a zároveň se etabloval na scéně kontrakultury díky přednáškám o psychedelikách a díky pořádání skupinových experimentů. Na shromáždění asi 30 tisíc hippies v San Francisku roku 1967 pronesl svou slavnou výzvu: „Zapni se, vylaď se, stáhni se“ („Turn on, tune in, drop out“). Role vědce se u něj prolnula s rolí duchovního vůdce. Podle Wikipedie (zde) vysvětlil tento slogan už roku 1966 slovy:

„Jako každé náboženství usilujeme i my o nalezení božství uvnitř a o vyjádření tohoto odhalení v životě, v němž je oslavení a uctívání Boha. Tyto dávné cíle vymezujeme současnou metaforou – zapni se, vylaď se, stáhni se.“

A v autobiografii Záblesky paměti rozvedl jednotlivé části sloganu:

Turn On (zapnout se) mělo znamenat obrátit se do vlastního nitra a aktivovat svůj nervový a genetický potenciál. Člověk měl získat citlivost vůči mnoha různým úrovním vědomí a také vůči specifickým spouštěcím mechanismům, které tyto úrovně aktivizují. Jedním ze způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout, bylo využití drog.

Tune In (vyladit se) jsem používal ve významu jednat v harmonii, souznít se světem kolem sebe – to znamená externalizovat, materializovat a vyjadřovat své nové vnitřní perspektivy.

Drop Out (stáhnout se, odejít) naznačovalo aktivní, selektivní a nenásilný proces vyvazování se z nedobrovolných a neuvědomovaných svazků a závazků. Mělo znamenat spolehnutí se na sebe, objev vlastní osobitosti a jedinečnosti, a také vydání se mobilitě, možnosti volby, změně.“ (Přeložil Petr Jochmann, Votobia 1996, str. 341).

Ačkoliv jeho příznivci svědčí o tom, že usiloval o bezpečné a odpovědné zacházení s psychedeliky, která navíc nezpůsobují závislost, byl svými odpůrci považován za propagátora drog a za toho, kdo se podílel na explozi závislosti na drogách v americké společnosti. Na základě obvinění z držení drog (které sám označil za vykonstruované a které možná souviselo s jeho ambicí angažovat se politicky) byl roku 1970 odsouzen k vysokému trestu vězení. Díky práci v méně střežené oblasti se mu z něj podařilo uprchnout; žil pak v různých zemích, až byl roku 1973 dopaden americkými agenty v Afghánistánu, deportován do vlasti a opět uvězněn. Teprve po nuceném odchodu výše zmíněného Richarda Nixona z postu prezidenta Spojených států v roce 1974 se společenská situace uvolnila natolik, že mohl být roku 1976 propuštěn. Další období jeho života už bylo klidnější (věnoval se počítačům a podílel se na vzniku výukových programů i her) a roku 1996 zemřel.

Z jeho více než 25 knih vyšly česky jeho vzpomínky z roku 1983 Záblesky paměti (Votobia 1996), dále kniha Neuropolitika (Books 1999), napsaná ve vězení v 70. letech a vydaná roku 1977, Chaos a kyberkultura (DharmaGaia 1997) z jeho posledního tvůrčího období (vyšla roku 1994) a další.

Náhledová fotografie: John Lennon, Timothy Leary a Yoko Ono při natáčení desky „Give Piece a Chance“ roku 1969.  Autor: Roy Kerwood, Wikimedia Commons.

Související články:

Zemřel Ram Dass, význačná postava psychedelického hnutí.

Velký psychedelický pátek.

Vědec jako výzkumník, vědec jako kněz: postmoderní spiritualita v akci.

Evangelisté žabího jedu.

Tom Poutník a toulání po hvězdách.

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments