Při listování rejstříkem zahraničních knih o současném náboženství je možné se setkat pouze s jedním českým jménem. Ano, z českých rodáků jenom Stanislav Grof je dnes počítán ke světově významným náboženským myslitelům a duchovním vůdcům. Narodil se 1. července 1931.
Český slovník[1] heslovitě uvádí: psychiatr a psychoterapeut Stanislav Grof je též popularizátorem idejí hnutí Nového věku (New Age). Je mu osobně blízký kašmírský šivaismus a mystické směry v různých náboženských tradicích.
Vystudoval lékařskou fakultu Karlovy univerzity v Praze a zpočátku pracoval jako psychiatr, v letech 1960–1967 pak ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze zkoumal terapeutický potenciál diethylamidu kyseliny lysergové (LSD). Většinu druhé části tohoto období strávil na stážích a stipendijních pobytech na různých univerzitách ve Spojených státech. Roku 1968 se rozhodl do Spojených států emigrovat.
Už v Praze měl v důsledku svého výzkumu zkušenosti s mimořádnými stavy vědomí. Během nich měli objekty jeho zkoumání „filosofické, metafyzické a spirituální vhledy“. Ve své knize Kosmická hra o nich dále napsal:
Po staletí byly tyto zážitky a oblasti bytí, jež odhalují, popisovány v rámci různých světových spirituálních filosofií a mystických tradic, například ve védántě, hínajánovém a mahájánovém buddhismu, taoismu, súfismu, gnózi, křesťanské mystice, kabale a řadě dalších propracovaných duchovních systémů. Výsledky mého výzkumu a současného výzkumu vědomí obecně v zásadě potvrzují a podporují názory těchto starých učení, a jsou tak v pronikavém rozporu s nejzákladnějšími předpoklady materialistické vědy, pokud jde o vědomí, podstatu člověka a skutečnosti. Jasně dokazují, že vědomí není produktem mozku, nýbrž prvotním principem bytí, a že hraje rozhodující roli při vzniku světa jevů.[2]
Spolu s Abrahamem Maslowem (1908–1970), Anthonym Sutichem (1907–1976) a dalšími založil nový psychologický směr, transpersonální psychologii, která do oblasti výzkumu zahrnuje i spirituální složku osobnosti: roku 1969 vyšlo první číslo odborného Časopisu transpersonální psychologie a roku 1972 vznikla Společnost pro transpersonální psychologii. Grof působil na univerzitě v Baltimore a v letech 1972–1987 v Esalenském institutu, experimentálním centru výzkumu lidského vědomí. S manželkou Christinou Grofovou (1941–2014) tam vyvinul metodu holotropního dýchání. Ta přivádí člověka do stavu, který je „podskupinou mimořádných stavů vědomí“, do stavu „orientovaného směrem k celistvosti“ (holotropního stavu). V již citované knize na tomto místě pokračoval:
Holotropní stavy charakterizuje specifická proměna vědomí spojená se změnami vnímání ve všech smyslových oblastech, s intenzivními a často neobvyklými emocemi a s hlubokými změnami procesu myšlení. Jsou obvykle provázeny škálou intenzivních psychosomatických projevů a nekonvenčních forem chování. Vědomí se hluboce a od základu kvalitativně mění, není však hrubě narušeno, jak je tomu v případě delirantních stavů. Při holotropních stavech zakoušíme průniky jiných rozměrů bytí, jež mohou být velice intenzivní, a dokonce i ohromující. Příznačné je, že si zachováváme úplnou orientaci a neztrácíme zcela styk s běžnou skutečností. Prožíváme současně dvě různé reality.[3]
Druhou významnou stopu působení Stanislava Grofa a jeho manželky je prosazení pojmu „psychospirituální krize“ jako označení spontánních neobvyklých zážitků, které sice mají podobné projevy jako některé duševní nemoci, ale jsou podle transpersonalistů ve skutečnosti projevy duchovní transformace. Rozvoj teorie psychospirituální krize byl roku 1980 institučně zakotven v organizaci Síť psychospirituální krize (mezi lety 2002 a 2005 se organizace nazývala Centrum pro psychické a spirituální zdraví). Roku 1977 Grof založil interdisciplinární organizaci Mezinárodní transpersonální společnost a stal se jejím předsedou; pražská konference této společnosti roku 1992 byla mimořádně úspěšná a přispěla k oblibě transpersonální psychologie i myšlenek hnutí Nového věku v české společnosti.
Výzkumy a poselství Stanislava Grofa u nás prezentuje a rozvíjí zejména Česká transpersonální společnost (založena 1990, podílí se například i na veřejné meditaci „Ticho pro mír“) a organizace Diabasis, která se zabývá pomocí lidem procházejícím psychospirituální krizi.
Z díla Stanislava Grofa, určeného pro širokou veřejnost, jsou patrně nejznámější knihy Za hranice mozku, Dobrodružství sebeobjevování (obě česky 1992), Holotropní vědomí (česky 1993), Kosmická hra (česky 1998), Nesnadné hledání vlastního já (česky 1999, s C. Grofovou), Psychologie budoucnosti (česky 2004), Lidské vědomí a tajemství smrti (česky 2009), Holotropní dýchání (2011, s C. Grofovou), Když se nemožné stane (česky 2012). Společně s C. Grofovou editoval také sborník Krize duchovního vývoje (česky 1999).
Poznámky:
[1] NEŠPOR, Zdeněk R. a kol., Malý slovník nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století, Praha: Kalich 2019, str. 108–110.
[2] Stanislav Grof, Kosmická hra. Zkoumání hranic lidského vědomí, Praha: Perla, s. 10.
[3] Tamtéž, s. 12.
Poznámka: Článek obsahuje fakta a formulace, které autor uveřejnil v díle: NEŠPOR, Zdeněk R. a kol., Malý slovník nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století, Praha: Kalich 2019, str. 108–110.
Náhledová fotografie Christiny a Stanislava Grofových z května 2013: Форкуш, Wikimedia Commons.
Psali jsme v Dingiru:
téma Nenáboženská spiritualita, Dingir 22 (3), 2019, obsah a některé články zde.
téma Psychedelická spiritualita, Dingir 23 (4), 2020, obsah a vybrané texty zde.
Jiří Motl, Transformace vnitřní a vnější. Zpráva z konference transpersonálního hnutí, Dingir 19 (2), 2016, s. 47–48.
Související články:
Vědec jako výzkumník, vědec jako kněz: postmoderní spiritualita v akci