Josef Aul, Derviš na poušti, Praha: 65. pole 2024.
Cesta, kterou se Češi seznamovali se súfismem (mystickou dimenzí islámu), je drobnou, byť nadmíru pozoruhodnou, součástí našich širších kontaktů s Orientem. Významnou roli na ní sehrál roli MUDr. Josef Aul a jeho román Derviš na poušti, který se nedávno dočkal nového vydání. A tak se dne 22. ledna 2025 v prostorách Náprstkova muzea uskutečnil komponovaný večer nazvaný „Josef Aul: Exil ve svatém městě Buchara a nové vydání románu Derviš na poušti.“ Jestliže se nějaká dávno napsaná kniha dočká po takové době nového vydání (dlužno dodat, že graficky originálního a zdařilého), musí to mít pádný důvod. V případě Derviše na poušti tou hlavní pohnutkou bylo jeho ústřední téma, jakož i skvělý vhled autorův do problematiky, která byla u nás do jeho času jen minimálně známá.
Slavnostní uvedení knihy připravilo Nakladatelství 65. pole ve spolupráci s Náprstkovým muzeem. Pozvání k přednáškám a diskusi přijali biolog, filozof a cestovatel Stanislav Komárek, který byl „duchovním otcem“ nápadu na nové vydání díla a který promluvil o svých zážitcích s derviši v Istanbulu; autor těchto řádek, který divákům letmo přiblížil súfismus; badatel Martin Blažek, který se věnoval odkazu autora, a v neposlední řadě dcera MUDr. Aula Marta Škárová. Akci moderoval nakladatel Tomáš Brandejs a redaktor knihy Adam Folta.
Román Derviš na poušti zaujímá v kontextu českého prvorepublikového písemnictví zcela unikátní postavení. Jedná se o zdařilý (a i v dobovém kontextu globálním zcela výjimečný) pokus beletristickou formou představit českému čtenáři duchovní poselství súfismu a s ní spjaté reálie, jak ty duchovní, tak ty světské. Jak píše v anotaci sám nakladatel: „V románu Derviš na poušti se vydáme do uliček svaté Buchary, starého uzbeckého města, v době její největší slávy, kdy byla pulzujícím duchovním centrem islámu. Hlavní hrdina Omar, syn bucharského imáma, se jako chlapec spřátelí s omývačem mrtvých Sajjidem Murád‑i-Šejchem, který mu postupně odhaluje mystický rozměr islámu. Jeho otec Abú Alí Síná v té době koná posvátnou pouť do Mekky. V Omarovi se perou protiklady mladé rozervané duše. Má se vydat cestou školometské islámské víry svého otce, nebo otevřít srdce nespoutané dervišské mystice? Má se stát potulným dervišem a žít v askezi, nebo si vzít za ženu krásnou Saltanu?“
Pokud je autorovi těchto řádek známo, v českém kontextu jde (nepočítáme-li dílčí hesla v Ottově slovníku naučném) o první ucelený pokus o obeznámení českého čtenáře s tímto pozoruhodným fenoménem islámské spirituality, o jistou originální formu osvěty (dnes bychom řekli spíše popularizace). Autor knihy k tomu měl výborné předpoklady. Josef Aul (1894–1956) pocházel z učitelské rodiny a dětství prožil na různých místech středních Čech, kde jeho otec vykonával učitelské povolání. Po maturitě na reálce v Lounech se zapsal v roce 1913 na lékařskou fakultu tehdejší Karlo‑Ferdinandovy univerzity, ale už v srpnu 1914 byl povolán do války. V Haliči dobrovolně padl do ruského zajetí a několik let strávil v zajateckých táborech. Po Říjnové revoluci v roce 1918 se dostal na svobodu a po krátkém pobytu v Samarkandu a Taškentu se usadil v Buchaře, kde se stal lékařem posledního bucharského emíra Muhammada Álima Chána. Otevřel si dokonce soukromou ordinaci na Muškátovém bazaru. V roce 1920 se bolševická revoluce rozšířila do Střední Asie a Buchara přestala být bezpečným místem. Aul uprchl s manželkou a slovenským sluhou Hradským, též bývalým válečným zajatcem, přes Afghánistán do Britské Indie. Po návratu do Československa dokončil studia a stal se praktickým lékařem. Zajímal se o orientalistiku, publikoval odborné články a překládal středoasijskou literaturu. Napsal několik cestopisů a románů.
Aulovo dílo, které původně vyšlo v roce 1937, jistě nese pečeť své doby, což se projevuje jak v místy poněkud archaickém jazyce (který byl pro potřeby moderních čtenářů redakčně upraven Adamem Foltou), tak v místy zřetelné snaze o poučení čtenáře. Jakožto poutavé a zcela originální uvedení do súfismu (a to zejména pro ty čtenáře, kteří se nechtějí prokousávat teoretickými výklady, které jsou na současném českém knižním trhu rovněž dostupné) však dokáže i po mnoha desetiletích posloužit na jedničku, a tudíž jeho nové vydání má reálnou šanci oslovovat po dlouhých letech nové generace zájemců o kouzelný svět súfijské spirituality.
Psali jsme v Dingiru:
Bronislav Ostřanský, Súfismus po česku, Dingir 27 (4), 2024, s. 115–117.
Související příspěvky: