Idries Shah: Moudrost hlupáků, 2023, Praha: Malvern, 144 s.
Nakladatelství Malvern letos vydalo sbírku súfíjských příběhů a výroků z pera Idriese Shaha s názvem Moudrost hlupáků. Nakladatelství tak navázalo na sérii vydaných knih týkajících se islámské mystiky, mezi něž patří například Záhrada Pravdy od íránského filosofa a znalce súfismu Sayyeda Hosseina Nasra (*1933) (psali jsme o ní zde a zde) nebo Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn ʿArabího od francouzského íránisty Henryho Corbina (1903–1978).
Na zadní straně obálky najdeme krátký popis, kde se kniha definuje jako „pečlivě vybraná sbírka ilustrativních příběhů, vyprávění a anekdot, které ilustrují zkušenostní filosofii a vyučovací postupy používané v súfijském učení“. Kniha je sbírkou příběhů, příhod, anekdot, ale i citátů ze života různých známých i méně známých, historických i legendárních súfijských učitelů, jejich žáků a také dalších lidí (i jiných bytostí), kteří byli součástí jejich příběhů. Moudrost hlupáků není opatřena žádnou úvodní ani závěrečnou studií, ani krátkou předmluvou či doslovem. Čtenář je tak bez předchozího zarámování vržen rovnou do pomyslného moře příběhů. Což je ovšem přístup blízký tomu súfijskému, alespoň tak, jak jej předkládají příběhy a výroky uvedené v knize.
Jednou z důležitých linek, vinoucí se vícero příběhy, je rozpor mezi moudrostí súfijů a povrchní učeností blíže nedefinovaných „učenců“. V příbězích vystupují různí mistři především z perského prostředí, ale také z Indie a Arábie. Velmi často se jako reprezentant moudrosti objevuje Baháʾuddín Naqšband (1318–1389), významný světec z Buchary (v dnešním Uzbekistánu), který založil světově rozšířený a vlivný řád (taríqu) naqšbandíju.
Idries Shah (1926–1996) byl z otcovy strany potomkem urozené afghánské rodiny, jeho matka byla Skotka. Narodil se v Britské Indii, ale většinu života žil a působil v Anglii. Byl znalcem islámské mystiky, zajímal se ale také o orientální magii a čarodějnictví. Za klíčové bývá považováno jeho dílo Súfijci (The Sufis), které vyšlo roku 1964 a setkalo se se světovým ohlasem. Shah se v něm pokusil přiblížit historii, praxi a učení súfismu širšímu západnímu publiku, které s ním do té doby bylo obeznámeno jen málo. Populárním se také stalo Shahovo literární zpracování příběhů legendárního lidového mudrce a vtipálka Mully Nasreddina, známého také jako Nasreddin Hodža.
Shah považoval súfismus za věčnou duchovní pravdu, která není nutně spjata s islámským náboženstvím a která islám historicky předchází. Tato koncepce, blízká perennialismu, byla a je silně kritizována jak západními orientalisty, tak i většinou muslimů praktikujících súfismus. Stejný nebo podobný pohled na súfismus jakožto hlubší a starší duchovní učení, stojící v podstatě mimo rámec islámu, ovšem zastávali kromě Shaha i další akademici stejně jako i súfijští učitelé, např. Inayat Khan (1882–1927), indický duchovní učitel a hudebník zakotvený v súfijském řádu čištíja, který šířil svůj „univerzální súfismus“ na Západě na počátku 20. století.
Překladu z angličtiny se zhostil Martin Pelčák (*1967), vystupující zpravidla pod přezdívkou Gato (španělsky „kocour“). Gato je autorem řady pozoruhodných duchovních knih, např. Soumrakodlak indiánských čarodějů a učedníků zen (1991) nebo Soumrakosvit (2004), a mnoha dalších. Gato v nich vyjadřuje formou povídek, případně poezie, svou pozoruhodnou fúzi učení vycházejícího z knih Carlose Castanedy se zenovým buddhismem.
Na závěr citát, který Idires Shah převzal z díla bengálského učence, soudce a mága Amína Suhrawardího (1859–1894):
„Dovol Zdroji bytí udržovat s tebou stálý kontakt: ignoruj dojmy a názory svého obvyklého já. Kdyby toto já mělo nějakou hodnotu při tvém hledání, již by tě přivedlo k realizaci. Ale jediné, co dokáže, je záviset na jiných.“
Náhledová ilustrační fotografie ze zdroje zde.
Související články:
