Peter Zubko. Bratislavský generálny seminár v rokoch 1784–1788. Edícia dokumentov z pozostalosti prvého rektora Andreja Saba, Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave 2024, s. 423.[1]
Po zrušení jezuitského řádu byl Arcibiskupský seminář, určený pro přípravu katolických kněží, v roce 1775 umístěn do Klementina. V roce 1783 v rámci reforem státu a církve zřídil rakouský císař Josef II. instituci generálních seminářů, učilišť pro výchovu katolických kněží, jež působily pod světskou správou. Pro české země byly zřízeny dva, a to v Praze a v Hradisku u Olomouce. V roce 1790, již za vlády císaře Leopolda II se semináře opět staly církevní školskou a výchovnou institucí a obnoveny byly i semináře v Litoměřicích a Hradci Králové.
Generální seminář byl zřízen také v Bratislavě v královském paláci Hradu. Právě v bratislavském generálním semináři se studijně profilovala první generace bernolákovců. První generace štúrovců v evangelickém lyceu v témže městě. Zatímco lyceum je probádáno do mnoha podrobností, jež se postupně staly součástí dějin slovenské literatury a kultury, bratislavský generální seminář na své badatele teprve čeká.
Edice prof. Zubka pro jejich budoucí bádání zpřístupnila některé nejdůležitější historické prameny. Pro dějiny Slovenska, jeho jazyka, církevního školství, literatury i kultury tím byl vykonán cenný čin historika. Jejím jádrem jsou skenované autentické fotokopie deseti dokumentů z pozůstalosti prvního rektora Bratislavského generálního semináře (1784–1788) Andreje Saba (1738–1819), v letech 1804–1819 prvního košického biskupa.
Autor edice se po obecné charakteristice osvícenství v první části publikace věnuje dějinně a literárně historicky instituci generálních seminářů v podunajské monarchii za vlády císaře Josefa II. Mapuje i přední slovenskou a českou odbornou produkci o tomto tématu. Z českých historiků literatury vedle V. Flajšhanse (Písemnictví české slovem i obrazem od nejdávnějších dob až po naše časy) využívá Alberta Prážáka, propojeného s bratislavskou meziválečnou Filozofickou fakultou Univerzity Komenského (Dějiny slovenské literatury I.), a tématu z evangelické perspektivy znalého Jana B. Čapka (Československá literatura toleranční 1781–1861, I., II.). Konstatuje dobově a ideově nesenou diferencovanost historiků v pochopení instituce generálních seminářů. Dochází k závěru, že časový odstup již umožňuje věnovat se instituci bez těchto rozporuplných hodnocení.
Druhá část publikace je uvedena přehledným životopisem prvního rektora generálního semináře Andreja Saba. Vnímá jej především jako osobnost církve i jejích hierarchických a školských struktur. Jeho pozici rektora přehledně rámuje výčtem spolupracovníků ve vedení a provozu školy. Ve spojení se seminářem se s porozuměním pro atmosféru doby věnuje zpřehlednění dějin každodennosti jeho provozu. Vše je pak doplněno soupisem užitých zkratek.
Edice pak zpřístupňuje deset dokumentů (seznamy posluchačů, hodnocení zkoušek, statistické přehledy a kádrová hodnocení) z doby rektorského působení Andreje Saba z let 1784–1788. Skeny dokumentů v záznamech zkoušek bohoslovců uchovávají i poznámkové značky rektora. Košické prameny ke generálnímu semináři zahrnují i léta, kdy byl zrušen a převeden na biskupský seminář. Každý dokument má svůj popis. Další orientaci v dokumentech edice podporuje i jmenný index. Jeho ověření a doplnění bylo realizováno s užitím pramenů z Literárního archívu Slovenské národní knihovny v Martině. Ty jsou majetkem státní instituce, do níž byly získány před řadou let akvizičními cestami. Jmenný index zahrnuje celkem 974 jmen studentů – bohoslovců, uváděných ve spojení s bratislavským generálním seminářem v letech 1784 – 1788. Nestudovali zde najednou a někteří studium nerealizovali. Jejich jména byla autorem edice ověřena, bylo-li to možno, v dalších pramenech a slovníkové literatuře. Řada z nich pak působila na území dnešního Slovenska. Přepis jmen v poznámkách je realizován dle platných pravidel slovenského jazyka. Kde bylo možno, následuje datace a místa narození a úmrtí, místo posledního pastoračního působení, společenský stav, kvalita vzdělání. Hvězdička označuje pozdější členství ve Slovenském učeném tovaryšstvu, vědecké společnosti významné pro bernolákovskou fázi slovenských kulturních a církevních dějin. Následuje index míst.
Třetí část publikace doplňuje již dříve uváděné prameny antologií přepisu článků z periodika Prešporské novíny a schematismů Ostřihomské arcidiecéze z doby bratislavského generálního semináře. Jedná se o doslovný přepis s dobovým pravopisem. Tyto prameny doplňují další, z pozůstalosti Andreja Saba. Autor publikace k pramenům přidal i první známou báseň v bernolákovštině, za jejíhož pravděpodobného pisatele je považován Vojtech Šimko. Její autentické znění je téměř neznámé, i když je často připomínána historiky literatury. Po hodnotícím závěru publikaci autor doplňuje i přehledem použitých archívních a vydaných pramenů, spolu s užitou literaturou.
Zubkova edice i s úvodními studiemi se stává solitairem, jehož hodnotu ověří slovenské i české bádání dalších let. Je třeba vyslovit radost, že cenná edice vyšla vázaná.
Poznámka:
[1] Publikace je výstupem dvou projektů: Bratislavský generální seminář a jeho vliv na formování národně-konfesionálního povědomí obyvatelstva (VEGA 2/0095/22) a Slovenská kazatelská literatura v 19. století (APVV 19-0158).