Svatba ve společenství Dvanáct kmenů: podobenství o tom, jak to je a co přijde

V sobotu 28. září se v Mšeckých Žehrovicích, v jedné z českých komunit náboženského hnutí Dvanáct kmenů, konala svatba, při níž do manželského svazku vstoupili Jonathan a Qavah [kava]. Jména snoubenců jsou hebrejská: jak je možné se podrobně dočíst jinde (viz např. upoutávky dole), hnutí Dvanáct kmenů se pokouší navázat na ideální obraz prvních Jašuových (Ježíšových) židovských učedníků. K tomuto obrazu v křesťanském Novém zákoně patří – kromě jiného – i komunitní způsob života se společným majetkem a také doslovný výklad Zjevení Janova, poslední knihy křesťanské Bible.

Právě tento výklad se uplatňuje při svatebních oslavách, které jsou pojaty jako představení současnosti a budoucnosti. V představeních je zhodnocena skutečnost, že v knize Zjevení je vzkříšený a nanebevztatý Ježíš chápán též jako Ženich, který si na konci věků přichází pro čistou Nevěstu, tedy svou církev, složenou z těch, kteří obstáli v pokušeních, zkouškách a pronásledováních posledního času. Každá svatební slavnost je jiná (ta sobotní byla druhá, jíž jsem byl svědkem); motivy Ženicha a Nevěsty a zpracování událostí před Ježíšovým (Jašuovým) druhým příchodem jsou ovšem těmto slavnostem společné. V následující reportáži popisuji slavnost tak, jak jsem je jako účastník v roli pozorovatele zachytil ve svých poznámkách. Své pozorování jsem pro přehlednost rozdělil do 24 bodů.

1. Kdosi troubí na šófar a Jonathanův otec Alon (Aleš Heuler) sděluje svatebním hostům, že je čeká „hra o tom, jak vidíme svět, a proč žijeme tak, jak žijeme“.

2. Mezi svatební hosty přichází bíle oděný ženich Jonathan a zdraví se s nimi.

3. Účastníci si sedají do řad v „malém stanu“, čelem k pódiu. Jonathan v roli Krále Jašuy rozmlouvá s andělem Gabrielem o tom, co začalo v Sus v roce 2010.

4. V obraze z francouzské komunity v Sus vzpomínají Šoreš a Lebana na své konverze a připojení se k Dvanácti kmenům.

5. Jašua posílá Gabriela do Mšeckých Žehrovic, aby připravil jednu rodinu k obrácení.

6. Aleš a Andrea Heulerovi (Alon a Azara) ve stylizovaném rozhovoru vzpomínají na své mládí, kdy žili velmi skromně v Třešňovce u Mšeckých Žehrovic, orientovali se na indiánskou kulturu a kdy náboženské hledání zavedlo je a jejich děti do řady zemí, třeba i do komunity mennonitů v Kanadě. Seznámili se také s komunitou Dvanácti kmenů v Německu.

7. Z této komunity přijíždějí do Mšeckých Žehrovic za Heulerovými Šoreš a Lebana; Heulerovi se dva roky rozhodují, nakonec opouštějí malé hospodářství v Žehrovicích, připojují se k německé komunitě a tráví v ní několik let. Po čase se 12 obyvatel německé komunity rozhoduje založit komunitu v Česku – v Mšeckých Žehrovicích. Zpočátku žijí v seníku a ve dvou maringotkách v Třešňovce.

8. Založením české komunity vzniká možnost nabídnout tento způsob života ve větší míře českým zájemcům. Vystupuje jeden z nich a vypráví o sedmi letech svého hledání smyslu života. V závěru tohoto hledání se vypravil na svatojakubskou pouť a náhodou se ocitl ve španělské komunitě Dvanácti kmenů. V Česku pak vyhledal komunitu v Mšeckých Žehrovicích a po třech měsících mu došlo, že musí vyznat své hříchy a následovat Jašuu. Připojil se tedy ke komunitě.

9. Jeho konverzi komentovali Jašua a Gabriel a také Alon vystoupil se sdělením, že takto se pomalu tvoří Jašuova Nevěsta.

10. Jašua komentuje pronásledování svých věrných a Alon vypráví, jak před 11 lety muselo společenství Dvanáct kmenů opustit Německo (více o tom v článcích dole). Alon předpovídá, že podle knihy Zjevení nebudou mít boží lidé (Nevěsta) nakonec místo na Zemi, protože nepřijmou „znamení šelmy“ (Antikrista) a nebudou moci „prodávat ani nakupovat“.

11. Další obraz zjevuje budoucnost: rodina blízká společenství Dvanáct kmenů, která žije ve městě, si vypráví o popravě lidí z tohoto společenství. Stěžuje si na nemožnost obživy: bez čipu („znamení šelmy“) nejsou vpuštěni do supermarketů. Přišli také o práci, protože se odmítli nechat očkovat. Na návštěvu k nim přicházejí dva hladoví věřící ze společenství Dvanáct kmenů, občerstvují se a naléhají na rodinu: „neberte si čip“, „utečte do hor“.

12. Vystupuje Alon a hovoří o budoucích katastrofách na Zemi. Tři a půl roku před druhým příchodem Jašuy uteče společenství Dvanáct kmenů do horské divočiny. Mezi lidi bude posláno 144 tisíc poutníků. Budou to mladí muži, vychovaní ve společenství Dvanáct kmenů, kteří půjdou po dvojicích a budou hledat spravedlivé lidi a varovat je před „znamením šelmy“ a božím hněvem při závěrečné bitvě u Armageddonu. Na Zemi bude velké utrpení, ale boží lid (Nevěsta) se uchová „v divočině“ v horách čistá.

13. Další část představení se odehrává venku na travnatém dvoře: Král Jašua je jako Ženich „v mezinebí“ (na desce za stojícím Jonathanem jsou vymalována oblaka). Radostně k němu přibíhá Qavah jako Nevěsta a oba „sestupují na Zem“.

14. Výtvarně nápaditou konstrukcí pod širým nebem je naznačena otáčející se planeta Země. Ale – jak někdo z přítomných lidí z komunity deklamuje – světem otáčí to, co je uvnitř lidí: zbabělost, pýcha, sobectví, lakomství, tvrdohlavost apod. Tito „naši skuteční nepřátelé“ jsou odhaleni jako černé pruhy látky s bílými nápisy, když je z konstrukce stržena malba zemského povrchu. „To jsou ti nepřátelé,“ pokračuje vypravěč, „které Jašua porazí a odstraní. Bude to opravdová bitva a poteče skutečná krev.“ Hlasitě hraje živá hudba a bitvu naznačuje tanec příslušníků Dvanácti kmenů (včetně Jašuy a Nevěsty) kolem konstrukce a rudé šátky v jejich rukou. Během tance jsou jednotliví „nepřátelé“ (špatné lidské vlastnosti) strháváni z konstrukce na zem.

15. Bitva vítězně skončila a představení se přesouvá do „velkého stanu“, na němž je nápis Nový Jeruzalém. Hudba a tanec vytvářejí radostnou atmosféru nebe.

16. Ke Králi stojícímu uprostřed stanu, přicházejí postupně čtyři svědkové a oslovují Krále se svými svědectvími, že Nevěsta (symbolizující „boží lid“) obstála v soužení a pronásledování.

17. Zní znovu hudba a znovu se tančí kolem Krále a Nevěsty. Mezi tanečníky je také 12 nositelů zástav, na nichž jsou jednotlivě vypsány izraelské kmeny a vyobrazeny jejich symboly. V intermezzu pak Alon hovoří o společenství: každý z dvanácti kmenů sestává z několika geograficky blízkých komunit.

18. Protože „je toho hodna“ a obstála ve všech zkouškách, Nevěstu (Qavah) korunuje Jašua (Jonathan) květinovým věncem.

19. Jašua a Nevěsta usedají na okázalý, bohatý trůn. Než usedli, chránila trůn stuha s naznačenou pečetí. Alon v dalším intermezzu vysvětluje, že nikdo jiný než Jašua a jeho lid není hoden pečeť rozlomit a usednout na trůn.

20. Jašua říká, že před dvěma tisíci lety slíbil, že bude pít víno z poháru až v božím království. Je mu přinesen pohár a spolu s Nevěstou z něj pijí.

21. Po dalším kole tance a oslavy nastává královský tanec: Král a další muži ze společenství Dvanáct kmenů tančí Nevěstě.

22. Další tanec věnují Nevěstě děti, tedy – jak je řečeno – „druhá generace, děti, které se narodily v Česku a které se učí česky“.

23. Oslava pokračuje tancem žen spolu s Nevěstou pro Krále.

24. Nakonec Alon děkuje přítomným; jmenuje příbuzné a sousedy (těch přišlo z Mšeckých Žehrovic asi dvacet) a krátce vzpomíná na to, co s jednotlivými rodinami a jednotlivci rodina Heulerových prožila. Jmenování sousedů a příbuzných provázejí ostatní přítomní potleskem.

Po přestávce následuje slavnostní jídlo s hlavním chodem – lososem, vypěstovaným v jiné komunitě světového společenství Dvanáct kmenů.

Představení bylo pro řadu přítomných silným zážitkem – slzy v očích se v „nebeském Novém Jeruzalémě“ neobjevily jen ženichovi a nevěstě, ale i některým návštěvníkům, kteří se s komunitou seznámili třeba i poprvé. A osobní věta na závěr: Poměrně hojná přítomnost obyvatel Mšeckých Žehrovic a jejich viditelné přátelství s komunitou, která je kvůli výchově dětí (viz Související články) někdy v bulvárních médiích jednostranně odsuzována, byly pro mě největším překvapením.

Všechny fotografie: autor.

Psali jsme v Dingiru:

Téma Dingiru 21 (2), 2018: Náboženské komunity: obsah a vybrané texty zde.

Zdeněk Vojtíšek, Pod tlakem úřadůDingir 19 (3), 2016.

Zdeněk Vojtíšek, Dvanáct kmenů: ani po roce nic rozhodnutoDingir 17 (3), 2014.

Ondřej Vojtíšek, Dvanáct kmenů ve zpravodajstvíDingir 20 (2), 2017.

Anna Pokorná, Teologie hnutí Dvanáct kmenů, Dingir 21 (2), 2018, upoutávka zde.

Související články:

Subscribe
Upozornit na
guest

0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Dle hlasů
Inline Feedbacks
View all comments