Část letošního prvního červencového víkendu jsem strávil v hornorakouském Linci. To město jsem nenavštívil poprvé a doufám, že zdaleka ne naposled. Protože i po těch pěti návštěvách (2018, 2019, 2021, 2022 a 2024) je tam stále co objevovat.
Letos jsem vstoupil mj. do městského farního kostela, zasvěceného Nanebevzetí Panny Marie. Ten se poprvé připomíná v roce 1207. Později byl několikrát přestavován, až byl nakonec nahrazen barokní novostavbou, která byla vysvěcena v roce 1656. Pozdější úpravy už jeho charakter výrazněji nezměnily.
Kostel se nachází východně od středu východní strany Hlavního náměstí, konkrétně na Farním náměstí – Pfarrplatzu. Je na něm umístěn silně asymetricky – takřka přilepen k jeho západní straně. Důvody to má historické – toto náměstí vzniklo v nynějším rozsahu až v průběhu 19. století. Takřka těsně za východním závěrem kněžiště totiž ještě v roce 1800 probíhala vnitřní městská hradba, za ní s několikametrovým odstupem hradba parkánová a za ní městský příkop. Plocha východní poloviny náměstí tedy vznikla na úkor přilehlé části hradebního okruhu.
Na vnějších stěnách je několik pamětních desek – věnovaných mimo jiné Antonu Brucknerovi, který byl v letech 1856 až 1868 zdejším varhaníkem, jedna deska je věnována padlým z I. světové války, jedna obětem bojů z let 1848 a 1849.
Pokud jde o dispozici, jedná se o trojlodní nepravou baziliku zaklenutou valenými klenbami s výsečemi. Vybavení je převážně barokní, nejspíš z doby po dokončení nynější podoby kostela. Je možné, že některé předměty byly doplněny později, ale převážně nikterak stylově nevybočují.
Tedy až na jeden kus. Je jím zmenšený model venkovských vrat umístěný na jednom z pilířů mezilodních arkád, svým charakterem se vymykajícím rakouskému prostředí. Vysvětlení se ostatně nachází v popisku umístěném hned pod ním. Jedná se o Szekler Tor, tedy Székelská (případně sékelská či sikulská[1]) vrata, a to konkrétně o model vrat do dvora fary v partnerské farnosti v obci Ditró (rumunsky Ditrău, německy Dittersdorf, v sedmihradském saském dialektu Dittrichderf) v župě Hargita (rumunsky Harghita) v Transylvánii.
Přiznávám se, že mě vyloženě rustikální podoba oněch vrat docela překvapila poté, co jsem si o Ditró našel další informace. Obec totiž má kolem pěti tisíc obyvatel, většinou maďarské národnosti a římskokatolického vyznání (nicméně v obci v roce 2011 žilo i šest unitářů)[2]. V obci jsou dva kostely: starší zasvěcený svaté Kateřině Alexandrijské (Szent Katalin-templom) ze 17. století a přestavěný v letech 1746 – 1757, a novější Velký kostel, novogotický chrám z let 1908 – 1913, který pojme až 5000 věřících a patří k největším v zemi.
Fotografie a text: Miloš Hlávka.
Poznámky:
[1] O této části Maďarů pojednává příslušný článek ve Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sikulov%C3%A9_(Transylv%C3%A1nie) – raději zde používám označení Szákelyové, protože výraz Sikulové se používá též pro starověké obyvatele části Sicílie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Sikulov%C3%A9).
[2] Uvádím podle rumunské a maďarské Wikipedie: https://ro.wikipedia.org/wiki/Comuna_Ditr%C4%83u,_Harghita , https://hu.wikipedia.org/wiki/Ditr%C3%B3.
Související příspěvky:
