V pátek 11. října odpoledne proběhla německými médii zpráva, že Shalomah Henningfeldová může zůstat se svými rodiči. Jedná se o čtrnáctiletou dceru Carstena a Britty Henningfeldových, kteří patřili do německé komunity mezinárodního náboženského společenství Dvanáct kmenů. Spolu s dalším 39 dětmi byla Shalomah roku 2013 ve věku tří let odebrána rodičům při policejní akci (více o ní zde), vedené snahou německého úřadu pro péči o mládež zabránit fyzickým trestům dětí v tomto společenství. O něm je známo (a samo společenství to nepopírá), že jeho rodiče a další vychovatelé trestají děti bitím proutkem. Tato praxe vychází z výroků ve Starém zákoně křesťanské Bible (více o tom je v sérii „Děti v hnutí Dvanáct kmenů“; první díl je zde). Tělesné tresty jsou v rozporu s německým občanským zákoníkem a byly příčinou zmíněné policejní razie v komunitě v Klosterzimmern ve Švábsku roku 2013.
Po odnětí Shalomy jejím biologickým rodičům dívku osm let vychovávali pěstounští rodiče ve švábské obci Eppisburg, jen asi 50 km daleko od bývalého sídla komunity. Henningfeldovi mohli svou dceru navštívit jednou za tři týdny. Žili v komunitě v Mšeckých Žehrovicích a opakovaně žádali o navrácení práva na rodičovskou péči.
V sobotu 16. října 2021 si Shalomah šla zaběhat a domů se už nevrátila. Její biologičtí rodiče a pak i sama Shalomah poslali pěstounům e-maily se zprávou, že tehdy jedenáctiletá dívka je v pořádku. (Více o útěku Shalomy je zde.) Od útěku Shalomy je místo pobytu rodiny neznámé; do Mšeckých Žehrovic se rodina nevrátila a asi ani v jiné komunitě svého společenství Dvanáct kmenů nežije.
Ještě roku 2022 byla žádost o obnovení rodičovské péče manželů Henningfeldových zamítnuta, ale loňského roku soud souhlasil s obnovením jednání. Kvůli skutečnosti, že se rodina skrývá, přistoupil okresní soud v Dillingen, do jehož působnosti Eppisburg patří, na výslech Shalomy formou videohovoru. Ačkoli nemohlo být zaručeno, že během hovoru nebude čtrnáctiletá dívka ovlivňována svými rodiči, soud shledal její výpověď věrohodnou. Shalomah údajně vyjádřila vlastními slovy a přiměřeně svému věku pevnou vůli žít nadále se svými biologickými rodiči a ve společenství Dvanáct kmenů. Vysvětlila, že si je vědoma omezení, které jí život v komunitě přinese, a že je chce přijmout. Vyjádřila také přání navštěvovat své pěstouny, pokud se bude moci vždy vrátit z návštěvy ke svým rodičům.
Rozhodnutí soudu bylo patrně ovlivněno také tím, že pěstouni s přechodem Shalomy k biologickým rodičům už dříve souhlasili a vypověděli, že Shalomah má s rodiči úzký vztah a že jim důvěřuje. Také zástupkyně dítěte v soudním řízení došla k závěru, že dítě skutečně chce být se svými rodiči. Dalším argumentem bylo to, že tělesné tresty jsou ve společenství Dvanáct kmenů povoleny do 13 let věku dítěte. Shalomah tento věk nedávno překročila. Podle soudu nebylo zjištěno, že by rodiče ohrožovali zdravý vývoj svého dítěte. Bylo by tak nepřiměřené, deklaroval soud, kdyby pokračovalo odnětí jejich práv. Proti rozsudku se žádná strana neodvolala.
Rozhodnutí soudu může vliv i na případ manželů Henningfeldových, které úřady podezírají z organizace útěku Shalomy, a tím vlastně z únosu.
Podle německých médií např. zde nebo zde.
Náhledová fotografie: komunita společenství Dvanáct kmenů v Mšeckých Žehrovicích ve vlastní veřejné prezentaci.
Psali jsme v Dingiru:
Téma Dingiru 21 (2), 2018: Náboženské komunity: obsah a vybrané texty zde.
Zdeněk Vojtíšek, Pod tlakem úřadů, Dingir 19 (3), 2016.
Zdeněk Vojtíšek, Dvanáct kmenů: ani po roce nic rozhodnuto, Dingir 17 (3), 2014.
Ondřej Vojtíšek, Dvanáct kmenů ve zpravodajství, Dingir 20 (2), 2017.
Anna Pokorná, Teologie hnutí Dvanáct kmenů, Dingir 21 (2), 2018, upoutávka zde.
Související články: