Na začátku července 2024 jsem navštívil městys[1] Garsten. Ten těsně sousedí s jižním okrajem města Štýru (Steyru) a tvoří součást jeho širší aglomerace. První písemná zmínka o něm je z roku 985 a nyní zde žije mezi šesti a sedmi tisíci obyvatel (k 1. lednu 2023 jich bylo 6 690).
Hlavní dominantou obce, přesněji její centrální části, je rozsáhlý komplex budov, jimž vévodí dvě věže impozantního barokního kostela.
Jedná se o areál bývalého benediktinského kláštera, jehož původ se datuje do roku 1082, kdy jej založil štýrský markrabě Ottokar II.[2] Už na přelomu let 1110 a 1111 se stal samostatným opatstvím, tehdy v rámci Pasovské diecéze. Jeho prvním opatem byl Berthold von Garsten. Ten byl neoficiálně považován za svatého už krátce po své smrti 27. července 1142, ve 13. století povolil pasovský biskup slavit 27. červenec jako den jeho památky, avšak oficiálně jej svatořečil až papež Pavel VI. 8. ledna 1970.
Po roce 1677 byl klášter postupně velkoryse přebudován v barokním slohu (na stavbě se podíleli Pietro Francesco Carlone a po něm mj. jeho synové Carlo Antonio Carlone a Giovanni Battista Carlone; nový klášterní kostel, který nahradil svého předchůdce, byl vysvěcen v roce 1693). V roce 1784 se klášter stal součástí nově ustavené Linecké diecéze, ale už v roce 1787 bylo opatství Josefem II. zrušeno.
Část klášterního jmění byla rozprodána, část budov zůstala nevyužita a chátrala. V roce 1850 se areál dostal do rukou státu a krátce na to byl z větší části změněn na věznici. Ta se v klášterních budovách nachází dodnes a nyní je určena pro ty nejtěžší případy. Pro Čechy může být zajímavé, že v roce 1859 se za mřížemi tohoto ústavu nakrátko ocitl i pražský rodák Robert Führer (1807–1861). Nešlo o náhodnou shodu jmen ani o justiční omyl; uvedený varhaník a skladatel převážně chrámové hudby opravdu nevedl právě dvakrát bohabojný život a už v roce 1845 přišel kvůli předchozím skandálům o místo kapelníka u svatého Víta a musel opustit Prahu.
Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Garstenu naštěstí nebyl do areálu věznice začleněn a stal se kostelem farním[3], takže jej lze navštívit bez příslušného „dobrozdání“ soudu. Součástí věznice není ani stavba přiléhající ke kostelu ze severu, kde se nyní nachází fara. Nicméně více než těsné sousedství takového ústavu se na kostele nemohlo neprojevit. Například jižní polovina jeho východního průčelí se nachází už za betonovou ohradní zdí onoho nápravného ústavu, jihovýchodní roh je omotán spirálou z ostnatého drátu, která pak pokračuje po hlavní římse přilehlé vězeňské budovy.
Když jsem v neděli 7. července 2024 ráno poprvé přišel před kostelní dveře, bylo ještě zavřeno, ale po několika chvílích se to změnilo a já mohl vstoupit do bohatě zdobeného interiéru. Jde o kostel vycházející z jezuitského typu, kde hlavní loď má čtyři klenební pole, nichž tři jsou lemována postranními kaplemi, nejzápadnější pak podvěžími obou věží; nad bočními kaplemi se nacházejí empory a do nejzápadnějšího klenebního pole je vestavěna kruchta. Presbytář má dvě klenební pole. Uvnitř kostela jsou pohřbeny osobnosti považované za nejvýznamnější v dějinách kláštera – zakladatel kláštera Ottokar II. a první opat svatý Berthold Garstenský.
Na první ranní mši, která začala v půl deváté ráno, přišlo mezi padesáti a sedmdesáti lidmi, takže tak rozlehlý kostel působil spíše poloprázdně (další bohoslužby se ovšem měly konat od desáté hodiny). O čem bylo kázání, mi moje neznalost němčiny nedovoluje sdělit; co však jsem postřehnout mohl, bylo to, že dvě písně, které se tam zpívaly, znám s českými texty – ovšem nikoli z katolických, nýbrž z evangelických zpěvníků. Například závěrečnou píseň číslo 216 In Frieden dein, o Herre mein, lass ziehn mich meine Straßen znám jako Ó. Pane můj, pokoj ať tvůj na cestách se mnou bývá[4].
Další zajímavou náboženskou památkou v Garstenu jsou kamenná boží muka z roku 1507 se dvěma reliéfy ještě pozdně gotického charakteru v aleji Svatého Bertholda (ulice od kláštera směrem do Štýru (souřadnice 48.0262664N, 14.4071564E).
Na závěr ještě jedna poznámka. Pokud jde o benediktiny ve Štýru a okolí, nesmíme zapomenout na někdejší klášter v Gleinku[5], založený v první čtvrtině 12. století jako „dcera“ Garstenu. První opat Ulrich byl příbuzným svatého Bertholda, prvního opata z Garstenu. Tento klášter byl zrušen už v roce 1784. Jeho pozdější osudy byly pestřejší – po roce 1791 sloužil jako letní sídlo lineckých biskupů, v letech 1832–1977 jej obývaly salesiánky a náboženským a kulturním účelům slouží areál dodnes.
Fotogalerie:
Text a fotografie zaslal Miloš Hlávka.
Poznámky:
[1] Tento titul má obec od roku 1958.
[2] Štýr (Steyr) s okolím byl součástí Štýrského vévodství (Steiermark), jemuž dal jméno, do Budínského míru v roce 1254, později se stal součástí nynějších Horních Rakous.
[3] Na to bohužel doplatil dosavadní farní kostel, který byl v roce 1792 coby přebytečný zbořen.
[4] Ve starém Evangelickém zpěvníku zpěvníku z roku 1970 má číslo 510, v novém Evangelickém zpěvníku se nachází na straně 501 pod číslem 384)
[5] Osada Gleink je v současné době součástí statutárního města Štýru, nachází se v nejsevernější části jeh území. Někdejší kláštery v Garstenu a v Gleinku jsou vzdáeny necelých sedm kilometrů. Vzhledem k večerní hodině, kdy jsem přes Gleink procházel, jsem si tamní klášterní areál prohlédl už jen velmi zběžně.
Související příspěvky:
Církevní daň v Německu (Kirchensteuer) je daň, kterou vyměřují církve a náboženské společnosti vůči svým členům na financování svých výdajů. V Německu automaticky stahují tuto daň daňové úřady příslušných spolkových zemí, které za to dostanou určitou náhradu. Povinnost platit církevní daň mají pouze zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné, které mají své bydliště v Německu a jsou členy církve. Jak se církevní daň vypočítáZákladem pro výpočet církevní daně je daň z příjmu, resp. daň ze mzdy a pozemková daň. Daňová sazba u církevní dane představuje v Bavorsku a Bádensku-Württembersku 8 % a v ostatních spolkových zemích 9 % vyměřené daně z příjmu. Pokud se zdanitelný příjem nachází pod hranicí nezdanitelného minima v Německu (pro… Číst dále ->
Děkuji za popis toho, jak se to má s církevní daní v Německu, a za názor na tuto skutečnost. K mému článku by se ovšem spíše hodilo sdělení, jak se to má s financováním církví a náboženských společností v Rakousku, neb tento se týká této země, konkrétně spolkové země Horní Rakousy.
Vídeň – Rakouská katolická církev přišla 2011 o rekordní počet věřících. Odešlo skoro 90 tisíc katolíků, nejvíc od konce války. Pro církev je to nepříjemná dohra skandálu se sexuálním zneužíváním dětí. O to nepříjemnější, že v Rakousku jako jediné evropské zemi financují církev ze zákona přímo její členové. S nimi tak odcházejí i peníze. Jedním z katolíků, kterým došla trpělivost, je i 72letý Vídeňan Peter Paul Wiplinger. Na reformu církve čekal desítky let. Na podzim měl ale čekání dost, zašel na úřad a z katolíka se během pěti minut stal nekatolík. Stejně se rozhodlo přesně 87 393 rakouských katolíků. Statistika vyvolala šok, i když se… Číst dále ->