„Mistr světla“ James Turrell (*1943) je americký umělec, který už přes půl století vytváří fascinující expozice nápaditě kombinující různé formy světla a prostoru. Jeho díla jsou rozeseta v 26 zemích po celém světě a jsou známa pro svou kombinaci přírodního svitu s umělým osvětlením a pro ostrý kontrast pestré palety barev, které se postupně proměňují a vytvářejí podívanou skoro až hypnotickou.
James Turrell byl velice ovlivněn teologií pacifistického křesťanského hnutí kvakerů zdůrazňujících přítomnost vnitřního světla v každém člověku. Od 60. let minulého století začal pracovat se světlem jako uměleckým médiem, které může rozšířit lidské vnímání a chápání světa. Turrell tvrdí, že světlo by nemělo být pouze něčím, co pomáhá vyjevit ostatní věci, ale ono samo by mělo být zjevením, a proto jeho výstavy neobsahují žádné obrazy, objekty, ani specifická místa, ale zaměřují se na zhmotnění světelného záření.
Sám jsem jedno z Turrellových děl navštívil 13. července 2024 v kodaňském centru moderního umění „Copenhagen Contemporary“, kde je od roku 2021 zpřístupněna instalace Aftershock. Turrell v ní pracuje s takzvaným Ganzfeld efektem popsaný německým psychologem Wolfgangem Metzgerem, který studoval vliv smyslové deprivace na lidské vnímání. Efekt vzniká, když je oko vystaveno homogennímu poli světla a mozek marně hledající smysl v záplavě nerozlišitelných vjemů začne halucinovat. Právě tento efekt účastník při návštěvě instalace zažije na vlastní kůži.
Instalace Aftershock je v centru „Copenhagen Contemporary“ popsána jako vystoupání po schodech chrámu. Na začátku vás uvaděč vyzve, abyste si zuli boty a několik minut v tichu počkali, než na vás přijde řada. Vstoupit dovnitř může najednou vždy jen malá skupinka lidí, aby se mezi sebou nerušili. Při vstupu jako první uvidíte malou předsíň s několika schody stoupajícími k bráně připomínající portál do jiné dimenze. Celý prostor za branou působí jako by neměl žádný začátek, ani konec, a člověk se v něm vznášel jako v mraku. Když započal cyklus barevné proměny, prostupně jsem se začal v prostoru ztrácet a přišlo mi jako by se mi protilehlá stěna pomalu přibližovala k obličeji až tak, že se na okamžik stala součástí mého oka. Celé to trvalo jen pár minut, ale zážitek to byl skutečně silný.
Další z Turrellových děl jsem navštívil 17. července 2024. Byla vystavena v muzeu současného umění ARoS v dánském Aarhusu, kde je k vidění instalace Milkrun III. Muzeum také dokončuje stavbu nazvanou Kopule, která má být dokončena v roce 2025. Kopule je součástí série takzvaných Skyspaces, uzavřených prostor s průzorem ve stropě odhalujícím nebe. Dvě takové Turrell navrhl například pro kvakerské sbory Live Oak v Houstonu a Chestnut Hill ve Filadelfii. Značnou část své kariéry zasvětil stále nedokončenému Rodenskému kráteru, přírodnímu vulkanickému kuželu v Arizoně, který se snaží přebudovat na obří observatoř.
S Turrelovým dílem je možno se seznámit ještě lépe v tomto osmiminutovém videu: „James Turrell: You Who Look“ z března 2017.
Patrik Chmel
Související články:
Efekt vzniká, když je oko vystaveno homogennímu poli světla a mozek marně hledající smysl v záplavě nerozlišitelných vjemů začne halucinovat. Právě tento efekt účastník při návštěvě instalace zažije na vlastní kůži. pokud mozek halucinuje, jde o změněný stav vědomí, který je stavem iluze, nepravdy, čili se více vzdaluje od božské podstaty. lidské vědomí se může nacházet ve čtyřech stavech, vědomí bdění, snění a hluboký spánek bez snů čtvrtý stav je osvícení. halucinace je snový, čili neskutečný stav vidění. lidské oko vidí obrazy, uvědomuje si, mimo tělo. za světlem totiž existuje další element, kde se světlo promítá, a tím elementem je vědomí,… Číst dále ->
A v čem je to podle vás škodlivé? Jediné, co mě napadá, je možnost působení světelných záblesků na epileptiky.
škodlivé je to v tom, že smyslové vjemy ovlivňují sympatický nervový systém, stimuluje se tím vznik civilizačních chorob mozku nesprávným používáním mysli. pokud se do toho přidá např. chemická léčba, poškodí se tím i autonomní systém, což je v podstatě neřešitelné, protože parasympatik není řiditelný naší vůlí. cesty jsou, ale to je mimo téma článku ale i kvakerů a dalších….
‚Náboženství, které tematizuje přírodu, bude v kurzu.‘ Moderní pohanství u nás sílí ‚raketovou‘ rychlostí. zdá se, že to má náhodou hlavu a patu. stvoření jde vždy od nejjemnějšího k hrubšímu a poté se zase vrací k jemnému. již dříve jsem psal, že monoteizmus se bude muset trochu vrátit zpět k polyteizmu, protože bude muset poopravit jednotlivé části mozaiky k dodělání sjednocení a jednoty celku. takové malé sjednocení monoteizmu a polyteizmu. jednota v rozmanitosti, rozmanitost v jednotě…