KLABOUCHOVÁ, Petra: Ignis Fatuus. Host 2024, 335s. ISBN 978-80-275-2045-9.
Nová kniha Ignis Fatuus je v první řadě zařaditelná do hororového žánru, přičemž autorka Klabouchová nezapře inspiraci slavným slovenským kolegou Jozefem Karikou (Trhlina, Hlubina, Strach a jiné). Stejně jako Karika v Hlubině, i ona zasazuje děj do zimních hor v době totality a pracuje s nepojmenovatelným, přírodním zlem, jež si rádo pohrává se svými oběťmi. Jde ale jen o shodu motivu (který je navíc pro čtenářstvo rozhodně lákavý). Klabouchová čerpá především ze dvou silných zdrojů: svého vlastního vztahu k Šumavě (kde strávila dětství) a fascinace komunistickými represemi. První motiv zpracovala už v knize Prameny Vltavy (2021), druhý pak velmi umně rozvinula v románu U severní zdi (2023), jež pojednává o stále nepotrestaných zločinech z československých věznic a lágrů 50. let 20. století. V nové knize se rovněž okrajově vyskytuje motiv odplaty za hříchy proti lidskosti, nejde však o ústřední téma. Tím je strach a jeho různé podoby. Jak se ostatně na horor sluší a patří.
A co je na knize tedy religionistického? Kromě již zmíněného strachu z neznámého jsou to četně odkazy na lidový folklor; keltský, pohanský a dále pokřesťanštěný. Jde především o pradávné rituální formy ochrany před (ne)mrtvými, zacházení s dušemi předčasně zemřelých a vůbec vysvětlování neobvyklých jevů, ať už vizuálních, zvukových nebo prostě pocitových. Právě aspekt vysvětlování je nesmírně zajímavá rovina knihy: neustálé lavírování mezi prostým přijetím existence nadpřirozena (včetně duchů, bludiček a manipulace s časoprostorem) a tvrdohlavým hledáním vědeckého vysvětlení pomocí meteorologie, geologie, botaniky či psychiatrie. Z tohoto hlediska Klabouchová také volí své postavy tak, aby reprezentovaly různé typy racionálního vysvětlení něčeho, co se vysvětluje jen velmi těžko. Zároveň se jí ale daří budovat výbornou atmosféru děsu, občas sice trochu přitaženou za vlasy (ale kolik hororových prvků je už v hororu příliš?), nicméně celkově funkční.
Autorka také prokládá text odkazy na nechvalně proslulý experimentální pavilon č. 17 v Bohnické psychiatrické léčebně a skutečně kdysi existující Psychoenergetickou laboratoř při ČVUT a VŠCHT, což bylo pracoviště pro vědecky podložený výzkum paranormálních jevů v totalitním Československu. V tomto vidím jistou paralelu se zde recenzovanou knihou Senzibil Markéty Pilátové (recenzovali jsme zde), novou popularitu také toto téma získalo díky televizní sérii To se vysvětlí, soudruzi (recenzovali jsme zde).
Ignis Fatuus je zkrátka dobře odvedená žánrová práce; jedna z těch knih, u kterých nechcete, aby už skončily. Dokáže vás vtáhnout mezi dvojdušníky a beztělce takovým způsobem, že až uvidíte další šumavskou mlhu, nebudete o jejich existenci ani v nejmenším pochybovat.
Související příspěvky:
