Od soboty 24. srpna probíhají v libereckém Centru pro tibetská buddhistická studia Rabten Čhödarling oslavy hned několika výročí. Letos v dubnu uplynulo 24 let od vzniku společenství a 20 let od otevření a zasvěcení současného sídla v Kubelíkově ulici liberecké čtvrti Janův Důl. V tomtéž roce bylo centrum také jedním ze dvou míst v Česku a třiceti zemí světa, kde byly vystaveny relikvie Buddhy Šákjamuniho. A nakonec je tomu 10 let od inaugurace stúpy v přilehlém parku. Celý program oslav je k dispozici zde.
Začátek sobotního programu byl naplánován na půl desátou dopolední, ale začal až v deset hodin. Na dvoře u vily byly připraveny zahradní stany a židle. První tři řady byly vyhrazeny ctihodným mnichům a mnišce, za nimi seděli a stáli návštěvníci z řad veřejnosti. První den oslav otevřel obřad obětování vonného kouře, který doprovázeli mniši zpěvem manter a rytmickými nástroji. O oheň se staral a program oslav vedl a moderoval jeden ze zakladatelů centra Rabten Čhödarling Jan Brázda. Jak vysvětlil v následném rozhovoru, obřad slouží k pozvání všech buddhů, bódhisattvů, duchů, božstev, mágů, dévů, ochránců dharmy a dalších bytostí duchovního světa. Dým je očišťuje, léčí a uctívá. Během obřadu se jim věnuje ještě „zlatý nápoj“, jímž byl tentokrát čaj, ale jindy to může být například také mléko, káva či jiný čistá nápoj. Tadarem (barevnými látkami opatřeným, stylizovaným šípem s hákem) se na místo svolávají a přitahují pozitivní energie a dobré síly všeho druhu, které mají přinést štěstí a požehnání. Modlitby při obřadu vyjadřují přání ochrany, štěstí, dostatku, dlouhého života pro přítomné, ale třeba i pro zástupce světské moci a podobně. Obřad byl zakončen na travnaté ploše v přilehlém parku, kde návštěvníci utvořili kruh a obřadně vyhodili do vzduchu hrst mouky. Tím, jak vysvětlil Jan Brázda, se na zemi napodobuje duchovní sféra, v níž přivolaní dévové na oslavu tančí a rozhazují květiny. Protože však v hornatém a neúrodném Tibetu květiny obvykle k dispozici nejsou, lidé rozhazují mouku.
Po rituální části programu následovaly proslovy, které rekapitulovaly zásadní milníky cesty centra Rabten Čhödarling k současnému stavu.[1] Zatímco pomocníci nabízeli sladkou rýži a tradiční tibetský čaj s jačím máslem, své vzpomínky sdíleli zakladatelé centra, sourozenci Aleš a Jan Brázdovi, přítomní duchovní učitelé a příznivci, kteří se zasloužili o rozvoj libereckého společenství. To v současné době tvoří jak plně vysvěcení mniši, tak i studenti a čeští, mongolští či kalmyčtí laikové. Oblibu si centrum získalo také u příslušníků jiných buddhistických tradic – zázemí zde nacházejí také liberečtí vietnamští buddhisté, kontakty centrum udržuje také se zástupci a společenstvími théravádového či zenového buddhismu u nás. Na závěr proslovů zmínil Jan Brázda také záměr požádat o registraci náboženské společnosti a upozornil přítomné na podpisový arch, který je pro tento účel k dispozici.
Před obědem, který pro návštěvníky připravili vietnamští přátelé centra, vystoupilo několik hudebníků, aby zahráli skladby pro violoncello a kontrabas, tradiční kazašský nástroj dombra, indický sitár nebo elektrické klávesy. Vedoucí centra pak odhalili pamětní desku, která výročí otevření centra připomíná. V sedm večer se zájemci shromáždili ještě k promítání fotografií a dalších dokumentů z historie centra. Oslavné obřady a programy budou v centru probíhat až do soboty 31. srpna.
Poznámky:
[1] Podrobně o historii a současnosti viz např. VOJTÍŠEK, Zdeněk: Rabten Čhödarling. Dingir (3), 2020, s. 91n.
Fotogalerie:
Psali jsme v Dingiru:
Téma Dingiru 4/2004: Tibetský buddhismus (plný text čísla zde).
Téma Dingiru 3/2020: Tibet v české společnosti (obsah a vybrané texty zde).
Související články:
