Tibetanisté a buddhologové, spojte se!

V pondělí 18. března 2024 se na Masarykově univerzitě v Brně uskutečnil historicky (zatím) první „Tibetanisticko-buddhologický workshop“. Akce podpořená grantem „Nejistota, interkulturní komunikace a ontologická politika v antropocénu“ přinesla pestrou škálu přednášek a diskusí na nejrůznější témata. Její workshopový charakter navíc zajistil, že všichni přednášející, studenti i ostatní návštěvníci mohli diskutovat v uvolněné atmosféře. Třešničkou na pomyslném dortu bylo, že se akce konala v době, kdy si připomínáme 65. výročí protičínského povstání ve Lhase.

Celou akci oficiálně zahájil Radek Kundt, vedoucí Ústavu religionistiky FF MU, svou krátkou úvodní řečí, ve které představil hlavní cíl celého setkání – totiž propojit české a slovenské badatele, jejichž společným jmenovatelem je akademický zájem o Tibet a/nebo (tibetský) buddhismus. Prvním příspěvkem nabitého programu tak byla přednáška Luboše Bělky o dlouho ztracené čínské verzi snímku „Cesta vede do Tibetu“, která se v mnoha ohledech liší od té české. Samotná existence obou verzí pak byla předmětem živé diskuse. Jednou z hrdinských postav tohoto „dokumentárního“ filmu byl jakýsi Tan Fu-lin (Zhang Fulin), kterému se ve svém následujícím příspěvku blíže věnovala také Kamila Hladíková. Její přednáška byla zarámována historickými narativy o Tibetu v čínské propagandě, přičemž hlavní pozornost byla věnována současné situaci kolem tzv. „rudého turismu“ a tvorbě YouTubera Daniela Dumbrilla.

Martin Hanker představil téma tibetofonního rapu na dvou ukázkách, které ilustrovaly kontrast mezi tvorbou vznikající v Tibetu a v exilu. Rozdíly v žitém náboženství a akcentovaných tématech sociální kritiky zřetelně vystoupily ze samotných textů, které účastníci dostali do rukou. Další v pořadí byla Silvie Kotherová, která se zaměřila na negativní účinky meditace. Svým výzkumem přímo problematizovala všudypřítomná tvrzení o prospěšnosti meditace, která bývají zpravidla vulgarizována médii, případně zkreslena designem samotného výzkumu. Jiří Holba následně vylíčil svérázný životní příběh prvního českého buddhistického mnicha Martina Novosada alias Nánasatta Théry. K vidění byly i dopisy a pohlednice, které posílal svým příbuzným do rodných Vizovic.

Co nám mohou prozradit grimoáry, pokud je čteme prizmatem mikrohistorie a antropologie, to bylo hlavním tématem Petra Jandáčka. Jejich srovnání napříč časem ukázalo, jak se vyvíjela dobová společenská situace kolem jednotlivých autorů. Jarmila Ptáčková pak přiblížila současný stav kolektivizace zemědělské výroby v Tibetu. Upozornila přitom na korupční problematiku agrárních kooperativ, které nepřímo navazují na starší model lidových komun. Přednáškovou část workshopu nakonec uzavřel příspěvek Daniela Berounského zabývající se pohanskou rituální tradicí ze severovýchodního Tibetu zvanou „leu“. Ta dnes z politického hlediska spadá do kategorie „pověr“, a tudíž je v praxi zakázána a mládeží vnímána coby nemoderní. O to urgentnější je terénní výzkum, který tuto mizející tradici mapuje.

Z konferenční místnosti jsme se k večeru přesunuli do fakultní studentské kavárny, kde proběhlo promítání filmu „Potlačení povstání v Tibetu“ následované besedou. Na přetřes tak přišla témata jako otrokářství, feudalismus či vojenská historie a díky zákulisním informacím o vzniku tohoto „dokumentu“ odcházeli všichni přítomní zas o něco málo chytřejší. V prostorách kavárny byla zároveň k vidění výstava historických fotografií „Šoty z Tibet 1959“, takže se nikdo ani na chvilku nenudil. Všude bylo na co koukat, koho poslouchat a s kým debatovat.

Hlavnímu organizátorovi, Martinu Špirkovi, se podařilo uspořádat báječnou akci, která svou přátelskou atmosférou propojila badatele napříč hlavními akademickými centry Česka a Slovenska a zároveň oslovila i zainteresované studenty a veřejnost. A to je něco, co se tradičním konferencím moc nedaří. I proto si velice vážím zvoleného formátu, který udělal celou akci mnohem přístupnější. Doufám tedy, že šlo o pilotní běh a že další ročníky budou už jen stavět na tomto prvním výkopu. Díky za pozvání a jak se říká v Praze, #nabrnodobry!

Fotografie: autor.

Psali jsme v Dingiru:

Martin Hanker, Petr Jandáček, Fascinace Tibetem ve spiritualitě Čechů: Dynamika tibetských motivů v českém esoterismu a spiritualitěDingir 23 (3), 2020.

Téma Dingiru 4/2004: Tibetský buddhismus (plný text čísla zde).

Téma Dingiru 3/2020: Tibet v české společnosti (obsah a vybrané texty zde).

Související články:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments