Africká náboženství: přehledný souhrn s řadou primárních informací

Ondřej Havelka, Africká náboženství – religionistika, teologie, afrikanistika, Praha, Dingir, 2024.

Českému zájemci o africká náboženství nabízel náš trh doposud hlavně několik překladů významných zahraničních prací, kde se religionistické informace a soudy většinou rozpouštěly v obecnějším historickém diskursu, například v dílech autorů jako Basil Davidson, John Iliffe, Francois-Xavier Fauvelle-Aymar, pro novější dobu Richard J. Reid aj. Vedle nich pozvolna rostla žeň původních prací českých afrikanistů. Na vlnu celosvětového nadšeného zájmu probuzeného nezávislostmi vyhlašovanými v „roce Afriky“ (1960) navázal u nás zvláště Ivan Hrbek se svými kolektivně zpracovanými dvoudílnými Dějinami Afriky (1966) a výrazným zapojením do mezinárodního projektu UNESCO General History of Africa. Ten v současnosti pokračuje po původních osmi svazcích dalšími třemi. Náboženská tematika nemůže být v afrikanistických studiích opomíjena ani v historii ani v jiných společenských vědách, to platilo a platí obecně i u nás. V generaci Hrbkových žáků se věnoval osobitě studiu afrických náboženství zvláště v Náprstkově muzeu působící Josef Kandert (1943–2022). Jeho práce sbližují historický přístup s erudicí a kvalifikovaným zájmem sociálního antropologa. Širší a hlubší záběr představuje zvláště jeho monografie Náboženské systémy: Člověk náboženský a jak mu porozumět (2010). Zajímavé práce vznikaly ovšem i na jiných českých pracovištích. Některé významné osobnosti naší rodící se mimoevropské etnografie či sociální a kulturní antropologie se však někdy rozhodly z komunisty ovládané země odejít. Tak již záhy po válce přesídlil do Abidjanu Bob Holas a později, po sovětském vpádu roku 1968, odešel na britské univerzity Ladislav Holý. Oba se zapsali do dějin původními badatelskými pracemi, první zvláště o kmenovém umění na Pobřeží slonoviny, druhý výzkumem života súdánského etnika berti. Dnes u nás mladší a střední generace nabízí své výsledky odborného religionistického výzkumu, zaměřeného na konkrétní, doposud nedostatečně poznané skupiny a proudy, zcela samozřejmě mezinárodnímu odbornému posouzení. Velmi důstojným příkladem na švu generací je tu autor, jehož dílo máme před sebou: Ondřej Havelka. Výrazně obohacuje českou afrikanistiku jak o řadu nových věcných poznatků, tak o její jedinečně kvalifikované propojení s upřímným humanismem, zvláště v jeho křesťanské nabídce.

Recenzovaná kniha představuje ucelený, osobitě strukturovaný souhrn a dobře, přehledně uspořádané vyústění autorových dosavadních afrikanistických prací; sám uvádí ke svému jménu v bibliografii 7 knižních titulů a 35 článků v odborných časopisech (často je jím Dingir). Značná část se opírá o výsledky terénních výzkumů, které Havelka prováděl mezi lety 2001 až 2019 . Celkem procestoval jako badatel 33 afrických zemí. Své pracovní přístupy líčí v úvodních partiích knihy. Při její pečlivé četbě, k jaké napomáhá vlídný, dokonale srozumitelný styl, vnímáme s porozuměním jak odborné výklady standardního religionistického rázu, tak jejich možné hlubší souvislosti, významy nebo perspektivy související s neustávající pohyblivostí zkoumaných duchovních představ v pestrostech a proměnách dnešního světa. Autor si přitom trvale zůstává vědom vlastního vyzrálého hlediska katolického teologa a religionisty, včetně poučení, k nimž se jeho souvěrci určující dnešní směr propracovali po řadě někdejších omylů v přístupu k duchovnímu světu a praxi afrických domorodců.

Hned v úvodu Havelka hovoří o náboženství v Africe jako o nezměrném bohatství tohoto nejchudšího kontinentu. V konkrétnějších podobách hodnocení, stesků i kritik nabývá pak tato myšlenka bohatě barvité podoby s proměnlivou terminologií ve všech 16 kapitolách knihy. První tři podávají shrnující představení velkých v Africe dominujících tradic náboženské víry a zbožného života: křesťanství, islámu a tradičních náboženství. Následují kapitoly věnované setkávání a synkretismům nebo různým jiným způsobům vzájemného působení různorodých prvků z těchto tří možných zdrojů. Významnou roli tu má autorův aktualizační nebo zcela nový, původní výzkum. V jeho analýzách se tak objevují jak poměrně známé náboženské představy a kulty Jorubů, Igbů nebo Dogonů, beninský vodun a etiopské křesťanství, tak věrouka a instituce, k jejichž odbornému poznání si náš badatel nalezl cestu vlastně jako první. V tomto kontextu kniha uvádí zvláště málo známá jména jako mursijské náboženství, abwoi ze střední Nigérie, senegalský serer, či snad známější tradiční hauské náboženství bori, západoafrický polyteistický systém akan či akom „proroctví“, víru a kult konžského etnika Bushongo a početné další podoby africké tradiční i různě akulturované religiozity. Představám a kultu rozvinutým v Kongu kolem mocné fetišové figury Nkisi Nkondi je věnována celá samostatná kapitola. S podobnou pečlivou pozorností autor přistupuje i k řadě dalších podob tradičních náboženství a ve zvláštní kapitole také afrického čarodějnictví. Z nich autor zmiňuje zvláště podoby azande a kindoki. Velmi záslužné jsou také Havelkovy uváděné poznatky o několikerých západoafrických synkretismech tradičních náboženství jako beninský vodun nebo gabonské bwiti s katolickým křesťanstvím nebo dokonce o pokusu o vícenásobné propojení jorubské tradiční religiozity s oběma na nigerijské půdě soupeřícími monoteismy spojovanými v syntéze chrislamu. Jak autor sám uvádí, původním příspěvkem světové vědě je také jeho výzkum vlivu tradičního náboženství ordinala na světový názor křesťanských Igbů.

Končíme-li tuto krátkou recenzi slovy chvály, jde spíše o živý potlesk na otevřené scéně než o pouhý důstojný závěr. Lecčeho, různě významného, si autor nepovšiml. Zůstává zatím stranou, není to však fatální, jen leccos ještě bude užitečné při vhodné příležitosti doplnit. Například v partii o islámu chybí zmínka o výrazné dějinotvorné aktivitě západosúdánských pastevců Fulbů; nenajdeme je ani v rejstříku pod žádnou z možných variant jejich etnonyma (sg. Pullo, pl. Fulbe, arabsky a často anglicky Fula nebo Fulani, francouzsky peul). Tito Fulbové, roztroušení po různých oblastech subsaharského sáhelu, spolu s těmi, jež porůznu ovlivnili, si počínají průbojně i v současné nigerijské politice. Bude asi také zapotřebí věnovat se více problémům dnešní populačně zbytnělé Etiopie, vystavené novým, různorodým domácím i vnějším podnětům a tlakům. A více pozornosti by si také zasloužila různá nábožensky orientovaná hnutí a tendence v JAR a v širších jihoafrických regionech, jež v autorově zpracování zůstávají trochu ve stínu bohatě propracovaných témat z Nigérie a západní Afriky. Další badatelská práce ve směru, kterým se Havelka vydal, si samozřejmě vyžádá trvalou bdělou pozornost k očekávaným, tušeným i nepředvídaným, podobám dalšího vývoje náboženského života a aspirací bezprecedentně rozrostlých afrických populací. Téma zřetelně přerůstá pouhý akademický zájem.

Náhledová fotografie: Ondřej Havelka.

Články Ondřeje Havelky v Náboženském infoservisu viz zde.

Psali jsme v Dingiru:

téma 4/2015: Náboženství v současné Africe

Související příspěvky:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments