Evangelikálové v ekumeně a kauza Trump

Také na stránkách informačního serveru Dingir se můžeme občas dočíst běžně šířenou mantru, že jsou to evangelikálové, kteří neúnavně volí Donalda Trumpa, útočí na americký Kapitol a vůbec jsou skvrnou na okraji ekumenického spektra. K tomu ještě často přistupuje obvinění z fundamentalismu, který se projevuje odmítnutím hermeneutických principů při výkladu Písma. Takový narativ můžeme číst na různých webech, v časopisech a knihách. Jak je tomu ve skutečnosti?

Pro odpověď je nutné sáhnout k definicím evangelikálního hnutí. Ano, jde o hnutí, které nelze definovat eklesiologickými kritérii. Toto hnutí se rozvíjelo ve velkých probuzeních 18. a 19. století, která se přelila Amerikou a Evropou. Během 20. století došlo k různým konfrontacím mezi potomky duchovních probuzení a církvemi, které se otevřely teologickému liberalismu. Od samého počátku bylo evangelikální hnutí mezidenominační. Nikdy do něj nepatřily jen církve vzniklé z různých probuzení a hlásicí se k principům evangelikalismu, k nimiž patří především důraz na konverzi (metanoia) a nadřazenou autoritu Písma svatého. Evangelikální hnutí se začalo nazývat slovem „evangelical“ spojeným ve Velké Británii se založením Evangelické aliance v roce 1846. Označení „evangelical“ bylo odvozeno od novozákonního slova „εὐαγγέλιον“ s významem  „dobrá zpráva“. Od počátku do tohoto hnutí patřili anglikáni, presbyteriáni, luteráni, baptisté, metodisté a další směry ekumenického spektra. Uvnitř protestantismu se postupně vytvořilo hnutí, které navazovalo na reformaci, puritanismus a různé obnovné proudy.

Je pravdou, že v USA došlo k nejprudším střetům uvnitř protestantského tábora. Agresivní útoky liberálních teologů na křesťanské základy začaly být vehementně bráněny a došlo k mnoha napětím a rozdělením. Přibližně do roku 1950 žilo evangelikální hnutí bez výrazných jednotících prvků. V 50. letech se začalo více profilovat, a především začalo rozvíjet odbornou teologii. K evangelikálnímu hnutí se začaly hlásit letniční církve, které vznikaly jako houby po dešti a v USA se najednou k hnutí připojila i řada skutečných fundamentalistů. Nechci používat toto dnes dehonestující hanlivé slovo bez obsahu. Fundamentalisté se opravdu snaží všechny texty Písma vykládat doslovně, a to dokonce i ty, které jsou vyloženě poetické či obrazné. Někdy vytrhávají výroky Písma z kontextu a mají své jasné odpovědi i tam, kde je Písmo nedává.

Uvnitř velkých denominací začaly vznikat evangelikální platformy, jako je např. „National Association of Evangelicals” v anglikánské církvi. V roce 1951 byla založena Světová evangelikální aliance (WEA), která dnes sdružuje kolem 600 milionů křesťanů z celého světa. Tato aliance dnes mluví za evangelikální křesťany a má své zástupce pro dialog se Světovou radou církví a také svého vyslance do Vatikánu. Dnes se k hodnotám evangelikálního hnutí hlásí nejen křesťané uvnitř protestantismu, ale často se s ním identifikují i křesťané římskokatoličtí či pravoslavní. Dynamický růst evangelikalismu ve světě je často spojen s postupující novodobou misií. Není náhodou, že papež František s evangelikální hnutím sympatizuje a že dosavadní generální sekretář WEA se s ním častěji stýkal a byl pozván i na zahájení nedávné biskupské synody o synodalitě.

Náboženská scéna v USA je jistě specifická už tím, že v USA nikdy nebyly státní církve a že vždy byla bedlivě střežena jejich nezávislost. Křesťané mohli zasahovat do politiky buď pouze svým vlivem, nebo přes politické strany. Evangelikální křesťané bývají tradičně svázáni s Republikánskou stranou. Protože jim šlo o křesťanské hodnoty, zvykli si volit tuto pravicovou stranu. Dnes můžeme vidět jejich houževnatý odpor k potratům, eutanázii, LGBT+ agendě a genderové ideologii. Známá fragmentace společnosti zasáhla i všechny církve. A povězme upřímně, že v každé denominaci se objevují nějací fundamentalisté a radikálové. Do této situace vkročil, trochu jako zastánce všeobecných i křesťanských hodnot, Donald Trump. Svým způsobem získal na svou stranu mnoho křesťanů a postupně ovládl Republikánskou stranu. Mnozí republikáni se s tím dodnes nedokážou srovnat a co je horší, mnozí křesťané zůstávají slepí k Trumpovým morálním kauzám a korupčním skandálům. Stačí, že Trump, ostatně podobně jako Putin, který ovládl Ruskou pravoslavnou církev, občas podtrhne nějakou křesťanskou hodnotu a zatváří se jako zbožný podporovatel církve.

Dnes to s podporou Trumpa není tak jednoznačné. Mnohokrát jsem byl v USA a viděl jsem, že ne všichni evangelikálové podporují republikány a dnes ne všichni podporují další kandidaturu Trumpa. Při svých stážích na Wheaton College jsem zaznamenal probíhající změnu. Wheaton College je velká americká evangelikální univerzita, která je na předměstí Chicaga v oblasti tradičně preferující republikány. V posledních letech někteří profesoři volí demokratického kandidáta, protože nemohou svůj hlas dát Trumpovi. Trump je pro ně z mnoha důvodů nevolitelný. Kde se ale stále bere velká Trumpova podpora? Přestože uvnitř Republikánské strany vzniká opoziční hnutí proti Trumpovi, hlasů má v průzkumech stále mnoho. Na konci února tohoto roku jsem se zúčastnil ekumenické konference biskupů různých církví a zemí. Setkal jsem se tam se svým přítelem, který je římskokatolickým biskupem v americkém Texasu. Zeptal jsem se ho, zda někteří v jeho diecézi jsou ochotni dát svůj hlas Trumpovi. K mému překvapení pověděl, že u nich v Texasu ho volí mnozí. Mnoho katolických křesťanů z tohoto jižního velkého státu se chystá volit Trumpa. Na otázku proč, odpověděl s jistým smutkem, že lidé jsou unaveni z politiků, kteří krouží kolem témat migrace, ekonomiky a témat etických, ale neřeknou něco konkrétního. Velkohubý Trump nekrouží, ale pojmenovává aktuální témata, slibuje a dotýká se věcí, které mnoho lidí trápí. Pravděpodobně i v letošních amerických volbách budou mnozí křesťané volit Trumpa, a to z nedostatku kvalitních protikandidátů, a budou přehlížet Trumpovy přešlapy. Jak je to podobné s tragickou situací ruského pravoslaví, které dokáže zavírat oči před vedením barbarské války vůči sousednímu státu a vyjadřovat loajalitu kremelskému zločineckému režimu. Doufám, že ještě někteří křesťané v Americe prohlédnou a uvědomí si, komu svůj hlas dát nemají. Analogické situace se dnes rozvíjejí v různé míře i v evropských zemích a rozeznání kvality kandidátů je aktuální i pro blížící se volby u nás.

Rád bych poprosil, abychom – alespoň v odborných kruzích – nepaušalizovali a nepsali, že evangelikálové jsou fundamentalisté, kteří odmítají hermeneutické principy výkladu Bible a jsou proti sociální službě církve, a že všichni podporují Trumpa. Není tomu tak. Ve světovém kontextu není evangelikální hnutí tak odmítáno a přezíráno jako u nás v české kotlině. Vatikán a Světová rada církví vedou rozhovory s evangelikálním hnutím již celá desetiletí a mnoho např. letničních církví z Latinské Ameriky se ke SRC připojilo. Kdyby některé podobné teze o evangelikálních křesťanech někdo říkal např. před studenty Evangelikálního teologického semináře v Praze, tak by se mu vysmáli, nebo by ho považovali za člověka velmi neinformovaného. Oni dobře vědí, jakou biblistiku rozvíjejí a jaké jsou důrazy evangelikálního hnutí. Dnes je možné povědět, že evangelikální hnutí je v nějaké míře přítomno ve všech církvích české ekumeny. Není třeba ho urážet a spíše s ním vstoupit do dialogu. To, že bývalý pražský arcibiskup Dominik Duka je jedna ruka s Milošem Zemanem a s různými lidmi konspirační sféry, neznamená, že je možné odepsat římskokatolickou církev. Žel, v dnešní fragmentované společnosti dochází k nebezpečnému rozdělování křesťanů politickými kritérii. Mnozí se dají nachytat na sliby zastávání křesťanských hodnot bezcharakterními politiky. Lidé už ztrácejí trpělivost s bořením hodnot a nechtějí být pokusnými králíky v rukou novátorů. Ve svých obavách a zoufalství se potom obracejí i k nedůvěryhodným politikům, kteří jim slibují změnu. To se nyní děje v USA bez ohledu na konfesi a nepochybně to hrozí i nám pro volby v příštím roce.     

Náhledová fotografie: ekumeničtí hosté na vigilii k zahájení biskupské synody o synodalitě (září 2023).  

Psali jsme v Dingiru:

Téma Dingiru 1/2019: Současný evangelikalismus (obsah zde).

Související příspěvky:

Kdo je evangelikál v éře Donalda Trumpa?

Konzervativní evangelikálové a změna klimatu

Konzervativní evangelikálové v Koreji neoceňují opatření proti pandemii