Nové číslo časopisu Dingir je už v distribuci; plánovaným a oznámeným dnem vydání je ovšem dnešek. V editorialu, nazvaném Vztah náboženství a životního prostředí se mění. Změní se i lidé? se píše:
Vztah náboženství a environmentalismu není nijak novým tématem. V Dingiru o něm psal už v letech 1999 a 2000 novinář Ivan Brezina a kriticky poukazoval na náboženské rysy v ekologickém aktivismu. To, že pro část „zeleného hnutí“ má aktivismus stejnou funkci, jako má pro jiné lidi náboženství, a to, že aktivistická společenství připomínají nová náboženská hnutí, bylo na Západě rozpoznáno už v 70. letech minulého století. Diferencovanější pohled na vztah environmentalismu a náboženství pak nabídla bioložka a socioložka Hana Librová v Dingiru z roku 2010 v článku, který zapadl do tématu tzv. neviditelného náboženství.
Současný pohled na vztah náboženství a environmentalismu je přece jen už jiný než ten, který odrážely zmíněné články. Do tohoto vztahu totiž silně zasáhly negativní důsledky klimatické změny. Pozornost se nyní pochopitelně obrací k otázkám, kdo za ni může a jak z klimatické krize ven. Jednou z nich je, jaký podíl má na současné ekologické krizi křesťanství, které rozšířilo původně judaistický požadavek na „odkouzlení“ světa, a tím i na ovládnutí jeho materiálního bohatství. Ale nejde ani tak o hledání viníka jako spíš o potřebnou proměnu křesťanské teologie. Právě tím se zabývají dva články teologa a environmentalisty Jana Zámečníka. V prvním se vrací ke staršímu dokumentu Českobratrské církve evangelické, ve druhém se nechává inspirovat knihami Hany Librové. Aspoň v krátkém rámečku upozornil teolog a religionista Pavel Hošek na to, že slyšitelní jsou i ti křesťané, kteří relevanci současných klimatických změn popírají.
Vůz, v němž je spolu zapřaženo náboženství a environmentalismus, je v pohybu ale díky jiným než křesťanským vozatajům: jsou jimi lidé, kteří čerpají z tradice západního esoterismu, a to obvykle prostřednictvím hnutí Nového věku (New Age) a jeho dědictví. Jak ukázala religionistka Zuzana M. Kostićová, právě toto dědictví obsahuje nauku o holismu, která se může stát a také stává velkou motivační silou pro environmentální aktivismus. Religionista Matouš Vencálek zprostředkoval pohled z druhé strany, ze strany aktivistů, kteří možnosti naukově a rituálně vyjádřit své postoje nacházejí v pohanství a čarodějnictví.
Tím jsme vlastně už u praktických dopadů náboženských přesvědčení na životní prostředí. Antropolog Vojtěch Pelikán ukázal svým výzkumem, že pro katolickou církev u nás není „environmentální obrat“ vůbec snadný. Situace antroposofů nebo oddaných Krišny je s katolíky nesrovnatelná, ale jejich celostný (holistický) přístup ke světu, který přirozeně zahrnuje péči o duši a její prostředí, by mohl být inspirativní i pro ně. O antroposofických camphillských komunitách psala religionistka a pedagožka Jitka Schlichtsová a o statku oddaných Krišny připravila rozhovor.
Hlavní téma tohoto Dingiru doplňuje vhled do fenoménu ekologické úzkosti psychologa Matěje Mičulky v rubrice „práce studentů“, dvě recenze studentek Lindy Hauerové a Marie Kapalové i „čtení“ na třetí straně obálky; vybrali jsme ho z encykliky papeže Františka, zmíněné v několika článcích.
Náhledová fotografie: Východ slunce na planetě Zemi. Panoramatický pohled z vesmíru na Zemi, Slunce, hvězdy a galaxii. Zdroj: NASA, připravil: Tryfonov, licence: Adobe Stock.
Obsah a několik článků nového čísla Dingiru je k dispozici zde.
Zakoupit číslo je možné v e-shopu (i ve formátu PDF).
Související články:
