Zrazená víra: Když nic není svaté (Jižní Korea, 2023, orig. Naneun Sinida: Sini Baesinhan Saramdeul), režie Seong-Hyeon Jo, 6 h 32 min (Minutáž: 39–71 min).
Vůdci náboženských společenství sexuálně zneužívající mladé dívky i chlapce, dvaatřicet mrtvých těl na půdě nedostavěné továrny, čtyři oběti vraždy, jejichž těla se nikdy nenašla, závratné finanční dary, nucená práce, týrání, vykořisťování, vydírání, fyzická napadení blízkých a jiné formy zastrašování. Další z letošních novinek Netflixu s náboženskou tematikou je osmidílná dokumentární série „Zrazená víra: Když nic není svaté“, která popisuje dění ve čtyřech jihokorejských nových náboženských hnutích. Jsou jimi v Česku zcela neznámá společenství Providence (či také Christian Gospel Mission nebo Jesus Morning Star), Pět oceánů, Dětská zahrada a Manmin Central Church. Případy spojuje jednak jejich lokace v Jižní Koreji, pak ale také křesťanský základ nauky a samozvané mesiášství jejich zakladatelů, evangelikalismus a milenialismus. Všemi případy se pak, možná však nezáměrně, prolíná také motiv distribuce viny a více či méně otevřeně přiznaný a reflektovaný podíl obětí na zločinech jejich vůdců.
Věta užitá v titulku tohoto příspěvku zaznívá hned u prvního ze zmiňovaných případů, kterému jsou věnovány tři z osmi dílů série. Je jím několik desítek let trvající zneužívání mladých žen a dívek, kterého se dopouští zakladatel společenství známého jako Providence vlastním jménem Myung-seok Jung. Dnes osmasedmdesátiletý muž, který o sobě prohlašuje, že je Bůh, vytvořil misijně velmi úspěšné společenství, které oslovuje především vysokoškoláky, ale i středoškoláky a působí kromě Jižní Koreje také na Tchaj-wanu, v Japonsku, v Hong Kongu, Austrálii a dalších zemích hlavně na východní polokouli. Hlavní zájmovou skupinou jsou mladé, vysoké a atraktivní ženy, jimiž se nepříliš vysoký vůdce Jung rád obklopuje na veřejnosti i v soukromí, vyžaduje od nich nahé a intimní fotografie a nutí je k pohlavnímu styku pod záminkou léčby či prevence různých nemocí, zasvěcení Bohu, duchovního růstu a podobně. Následně se tyto dívky stávají pastorkami či zastávají jiné vysoké funkce a samy přivádějí Jungovi další dívky. Dozvídáme se, že mnohé dokázaly samy sebe přesvědčit, že jednají správně, jiné se obávaly hrozby nemocí či neštěstí, na další byl vyvíjen přímý nátlak prostřednictvím vyhrožování. Poté, co si mezi lety 2008 až 2018 Jung odpykal desetiletý trest odnětí svobody právě za znásilnění, čelí nyní dalším žalobám od žen, které zneužil po skončení předchozího trestu.
Druhému sledovanému případu je věnován jen jeden (čtvrtý) díl seriálu, ale má více než hodinovou stopáž (ostatní díly série mají okolo čtyř desítek minut) a odlišuje se především svou neuzavřeností. Začíná nálezem dvaatřiceti mrtvých těl na půdě rozestavěného továrního komplexu společnosti Pět oceánů v srpnu roku 1987. Mezi oběťmi byla také ředitelka firmy Sun-dža Paková, její dva synové a dcera, ostatní těla patřila jejím blízkým spolupracovníkům. Ačkoli byla jejich smrt v prvním vyšetřování uzavřena jako hromadná sebevražda s náboženským motivem, dodnes v případu existuje řada nejasností, a tedy i alternativní scénáře úmrtí nalezených osob. Dokumentaristé představují velmi zvláštní společenství vystupující navenek jako dobře fungující a oceňovaná firma se značným charitativním přesahem. Pečuje zejména o sirotky a děti svých zaměstnanců, ale součástí toho všeho je i specifická náboženská nauka a denní praxe: víra ve vyvolenost ředitelky, oddělení dětí od rodičů, rozdělení manželských dvojic atp. Problémem jsou spory s věřiteli, kteří na tuto činnost ředitelce poskytly soukromé půjčky tvořené značnými finančními obnosy. Paková spolu se svými zaměstnanci a dětmi náhle uprchne. Následně jsou nalezena mrtvá těla zmíněných uškrcených osob naskládaných na dvou hromadách a jeden muž oběšený uprostřed nich. Dodatečná zkoumání ukážou na spojení se společenstvím zvaným Sekta Spásy a jejím vůdcem Pjong-nuem Ju, k němuž pravděpodobně peníze věřitelů Pěti oceánů putovaly. Co přesně se však na půdě továrny stalo, kdo je pachatelem a kdo obětí, se patrně už vypátrat nepodaří, protože i Ju byl nalezen mrtev v roce 2014.
Pátý a šestý díl série provází nářek, sebeobviňování a sebetrýznění matky, jejíž sedmiletý syn Nak-gwi byl utýrán v prasečím chlívku dospělými členy komunity Dětská zahrada. Ona následně nejen umožnila zfalšovat dokumenty o příčině jeho úmrtí, ale také krýt zakladatelku Ki-sun Kimovou před soudem. „Agaja“, jak si Kimová nechává říkat v komunitě, slibuje svým následovníkům „Nové Nebe na Zemi“. Na rozdíl od jiných hnutí nemá Dětská zahrada misijní ambice, ale udržuje stabilní a exkluzivní komunitu o přibližně třech a čtyřech stovkách následovníků. Ačkoli bývalí členové společenství včetně matky ubitého chlapce, její sestry a manžela nyní hovoří o smrti dalších nejméně tří osob, o vykořisťování a nucené práci dospělých, o žebrajících dětech a o sexuálním zájmu Kimové o mladé muže ze společenství, výpovědi u soudu se zalekli. Agaja tak od soudu odešla pouze s pokutou a vrátila se do komunity Dětská zahrada.
Závěrečné dva díly série se opět týkají sexuálního zneužívání mladých žen. Tentokrát jde o zakladatele a hlavního pastora křesťanské denominace Manmin Central Church Jaerocka Lee (korejsky Čchä-rok I), jenž je považován za mesiáše a sám o sobě prohlašuje, že je „bez hříchu a osvobozený od smrti“. Mezinárodní společenství Manmin (v překladu „veškeré stvoření; všechny národy; všichni lidé“) čítá údajně kolem 120 tisíc členů a své evangelizační aktivity rozvíjí také v dalších asijských, afrických i amerických zemích. V listopadu 2018 byl pastor Lee usvědčen z dvaačtyřiceti případů sexuálních trestných činů. Sexuálně napadl a opakovaně znásilňoval osm žen ve své kongregaci. Všem bylo kolem dvaceti let a všechny v církevní komunitě Manmin vyrostly. Pastor Lee byl odsouzen k patnácti letům vězení a osmdesáti hodinám terapií. Má také desetiletý zákaz práce s nezletilými.
Dokumentární série kombinuje archivní záběry a fotografie s hranými scénami a živými svědectvími osob před kamerou. Někteří z nich jsou kvůli skrytí identity v polostínu či zcela ve tmě. Ke každé části série je navíc připojeno varování, že také některá ze svědectví jsou v zájmu úplného utajení svědků pouze hraná. I tak jsou však svědectví a jejich naturalistické vykreslení doslova žaludek svírající. Celkové zpracování velmi silných příběhů, z nichž každý by si jistě zasloužil ještě samostatnou recenzi a pojednání, je přehledné a srozumitelné a atraktivně působí také pátravý tón a použité schéma nabalování informací, řazení událostí, postupného osvětlování souvislostí. Pokud sérii něco chybí, byl by to alespoň jeden závěrečný díl, který by shrnul obsah a stěžejní rysy dokumentovaných příběhů a dal sérii nějaký zobecnitelný přesah. Jaké znaky jsou zmíněným společenstvím společné? V čem se případy liší? Proč si tvůrci vybrali zrovna tento materiál a co jím chtějí sdělit? Odpovědi na tyto otázky autoři možná nechávají plně na divácích. Možná ale ani nemají vyšší ambice než příběhy zaznamenat a informovat světovou veřejnost o čtyřech případech významného selhání korejských náboženských autorit, které vedlo k závažným trestným činům a zmařeným životům.
Psali jsme v Dingiru:
Téma Dingiru 3/2002: Korejští misionáři ve světě a u nás (obsah a vybrané články jsou dostupné zde).
Související příspěvky:
Děkuji za pěkný článek, mě se série také líbila. Děkuji, že toto dílo zmiňujete…