V sobotu 12.8. v katedrále sv. Vavřince v Praze na Petříně vysvětil biskup Pavel Benedikt Stránský ke kněžské službě ve starokatolické církvi Noemi Kosourovou a Darinu Bártovou. První z nich je zaměřena na sociální péči a bude pravděpodobně působit vedle kněžské služby v Havlíčkově Brodě i jako vedoucí pracoviště Úřadu práce v Novém Městě na Moravě. Druhá je spjata s pražskou komunitou u svaté Máří Magdaleny. Bude se rovněž věnovat členům církve, kteří pěstují keltskou spiritualitu. Spravuje starokatolický archiv a knihovnu Josefa Königa.
Starokatolická církev u některých lidí svým názvem budí dojem, že jde o nějakou konzervativní variantu katolictví. Církev je však starokatolická ve smyslu původního katolictví. Křesťanská církev se od doby nicejsko-cařihradského kréda, tedy od 4. století, označuje jako jedna, svatá, katolická a apoštolská. Znamená to organickou jednotu celku křesťanství bez omezení času a prostoru. Každé dílčí společenství lokálních církví a jednotlivé lokální církve chtějí reprezentovat církev jako celek. V církvi jako katolické platí jednota v mnohosti a mnohost v jednotě.
V německé jazykové oblasti se někdy slovo „altkatholische“ vykládá jako alternativně katolická. Navazuje na různá katolická reformní hnutí. I katoličtí modernisté v závěru 19. století, kdy starokatolictví dostávalo svou aktuální podobu, přišli s podobným programem.
Zdejší starokatolická církev se občas označuje jako Česká katolická církev pod obojí. Odvolává se tedy na husitskou církev, která převládala v Čechách i na Moravě od třicátých let 15. století, celé 16. a první dvě desetiletí 17. století, než ji zakázalo Obnovené zřízení zemské českého krále a moravského markraběte Ferdinanda II.
Starokatolické hnutí v jeho dnešní podobě má kořeny v utrechtské katolické diecézi, která si zvolila biskupa a ponechala ho ve službě, i když ho Řím v roce 1723 nepotvrdil. Jistou nezávislost na papeži praktikovala rovněž hnutí v Prusku v návaznosti na reformní požadavky. Utrechtský biskup pak vysvětil duchovní nové vlny alternativního katolictví, která se rozvinula v sedmdesátých letech 19. století v návaznosti na kritiku představy římské církve o neomylnosti papežů a jejich přímé, plné a bezprostřední moci na každém místě.
Starokatolické hnutí po svém vzniku zrušilo povinný celibát kněží a biskupů a zavedlo národní jazyk do liturgie. Faráře si členové církve volí z kněží. Místního biskupa volí synod složený z kněží a laiků a potvrzují ho ostatní biskupové. Od roku 1931 je těsně propojeno se společenstvím anglikánských církví. Ty jsou na půl cesty mezi katolickým typem církve a podněty, které převzaly od reformovaných církví.
V obou takto propojených komunitách probíhá spor mimo jiné o možnosti svěřit službu presbytera a biskupa ženám. Z třiceti osmi anglikánských církví některé, spíše v bohatší části světa, zavedly ordinaci žen nejprve do presbyterské služby od začátku devadesátých let minulého století a pak o deset let později službu biskupskou. Týká se to především církví Anglie, Walesu, Skotska, Irska, Kanady, Spojených států amerických, Austrálie a Nového Zélandu.
Církve chudšího jihu, především v Africe tuto službu žen považují za nebiblickou a spor se občas vyvine až tak daleko, že hrozí rozštěpení anglikánství. Z původní Církve Anglie odešla část členů s kněžími i biskupy do Církve římskokatolické s tím, že si mohly ponechat některé anglikánské zvyklosti.
Ve starokatolickém společenství mají kněžskou službu žen nejstarší z nich, nizozemská, a pak dále rakouská, německá a švýcarská. Uvádí se, že ženy tvoří asi pětinu duchovenstva těchto církví. Polskokatolická církev zůstává v Utrechtské unii, svěcení žen však nepřijala. V Rakousku byla nedávno zvolena a vysvěcena první žena pro biskupskou službu. Je to od 24. června Maria Kubinová, která je kromě kněžské služby psychoterapeutkou.
Česká starokatolická církev v závěsu za sesterskými církvemi zavedla již za dřívějšího biskupa Dušana Hejbala nejprve jáhenskou službu žen. Na loňském synodu přistoupila na kněžskou a biskupskou službu žen. Služba jáhenek není do budoucna vyloučena ani u římských katolíků a pravoslavných. Ženy ve službě presbyterské nebo biskupské v těchto společenstvích si sotva lze představit.
Ve Starokatolické církvi v ČR je v aktivní službě kolem dvaceti duchovních, počítáme-li zmíněného emeritního starokatolického biskupa Dušana Hejbala a Martina Kováče, duchovního v Bratislavě a Trnavě ve vazbě na zdejší církev.
Náhledová fotografie a fotografie v textu převzaty z webu Starokatolické církve v ČR.
Související články:
