Věděli jste, že motýl má stejně blízko k okultismu jako satanský kříž? Nebo že správný katolík by neměl cvičit judo? Mé letní návštěvy u severních sousedů nebyly chudé na religionistické zážitky. V červencovém textu jsem upozornila na zajímavé znovuzpřítomňování dávných pohanských tradic v současném litevském veřejném prostoru, především pak v umění. Vyjádřila jsem myšlenku, že nejde o pouhou kreativní inspiraci několika jednotlivců, ale o dlouhodobější trend pramenící mimo jiné z postmoderní nostalgie po autenticitě a spojení s přírodou.
Srpnový příspěvek se dotýká podobného tématu z opačné strany. Chce poukázat na katolické vyrovnávání se s výzvami postmoderny, především pak s dynamickými (a často krátkodechými) módními proudy v umění a duchovnu. Jako příklady jsem vybrala nejsilnější náboženské těleso v Polsku, katolickou církev, která zde dosahuje na současné české poměry nepředstavitelné moci a vlivu. Jedním z jejích způsobů kontroly je i zacházení se smýšlením a chováním nejmladších generací. Uvedu nyní dva příklady, jak takové vyjednávání může v praxi vypadat: může jednak nabývat formu vycházení vstříc charakteru současného dětství, ale i může mít i silně represivní povahu plnou výhrůžek, jak ukazuje druhý příklad.
Příklad 1 – Automat na duchovno
V severopolském Darłowě se nachází významný františkánský kostel, kde je pohřben mimo jiné i král Erik I. Pomořanský. Jeho krypta se nachází hned vpravo před vchodem do hlavní lodě kostela. V tomto místě zaujme ale i další zařízení. Hned vedle dveří se nachází dva automaty (obr. 1 a 2). První z nich vydává po vhození mincí medailonky s Pannou Marií. Druhý obsahuje různobarevné plastové koule obsahující malý dřevěný růženec. Je nesmírně zajímavé, jak se na půdě svatostánku uplatňuje design atraktivní pro děti. Lákavé automaty obvykle ukrývající malou hračkou nebo žvýkačku jsou transformovány na placený výdej levných duchovních pomůcek. Jinými slovy, konzumní estetika tu slouží prodeji katolické idey.
Příklad 2 – Pozor na všechno
V nenápadném, ale historicky významném kostelíku v polské obci Kiszkowo jsem narazila dva pozoruhodné, ale velmi explicitní plakáty (obr. 3 a 4). Jedná se v zásadě o přehled symbolů a aktivit škodlivých pro pravou víru. Plakát „Katolíku, přemýšlej“ s vyobrazenými symboly poskytuje k jednotlivým nebezpečným zobrazením i vysvětlení. Tak se například čtenářka dozvídá, že jednorožec je závadný, neboť symbolizuje sexuální volnost, pod níž spadá homosexualita nebo skupinový sex. Hned vedle najdeme nepřekvapivě pěticípou hvězdu; zrak mi ale utkvěl na vyobrazení motýla. Tento hmyz se dostal na index jakožto „symbol New Age“. Pestrost témat na tomto jediném plakátu je obdivuhodná: satanský kříž vedle egyptského skarabea (údajně odkazujícího k principu reinkarnace), svastika v přítomnosti protiatomového znaku (okultistický symbol), kozlí hlava vedle anarchistického áčka. Na seznam se tak dostává prakticky cokoliv, co i jen zdálky připomíná spiritualitu mimo definici katolické víry.
To platí i o druhém plakátu „Silní ve víře“. Zde jde v podstatě o výčet problematických aktivit rozdělených do dvou úrovní. První kategorii tvoří aktivity „na cestě k okultismu“. Sem patří například alternativní medicína, hypnóza, taoismus, ale třeba i techno, pornografie, drogy a v neposlední řadě Harry Potter. Zařazení východních náboženských tradic na úroveň hudebního žánru nebo fiktivní literární postavy ukazuje, jak nevyčerpatelné jsou zdroje problematických lákadel postmoderního světa. Ještě markantnější je to v případě kategorie „v centru okultismu“. Zde narazíme opět na východní náboženské tradice (zen), ezoterické aktivity (astrologie, tarot), ale i na sport (judo, karate) a umění (Hvězdné války). Vedle jógy je samozřejmě jmenován i obligátní satanismus. Dělba témat na těchto plakátech mě vede k dalšímu rozmýšlení: Proč je Harry Potter menší problém než Star Wars? Má snad princip Síly blíže k okultismu než kouzelnická hůlka? Proč je tělesné cvičení s východní inspirací člověku škodlivější než homeopatie? Závěrem musím říci, že tento boj s rozplizlostí a relativizací postmoderny katolické církvi nezávidím. Rychlá doba internetová takřka znemožňuje bojovat s těmito „hrozbami“ systematicky a jinak než reakčně. Otázkou je, zda by nebylo pro církev inspirací využít ve větší míře alespoň estetické formy některých problematických aktivit, tak jak je vidno v prvním příkladu.
Náhledový obrázek: Kostel v Darlowě. Všechny fotografie: Andrea Beláňová.
Související příspěvky:
