Pozice náboženství v Polsku se mění

Pozice náboženství v Polsku se mění

Podle nedávných informací polského Instytutu Badań Rynkowych i Społecznych, analogie českého STEMu, dochází k dramatickým změnám vztahu tamní veřejnosti k náboženství. O něčem podobném svědčí rovněž odhalení skandálů v nejvyšších patrech polského kléru. Dotklo se to bývalého vratislavského arcibiskupa, kardinála Henryka R. Gulbinowicze, a osobního sekretáře papeže Jana Pavla II. po celou dobu jeho pontifikátu kardinála Stanisława Dziwisze. Pochybnosti byly vzneseny dokonce i o roli Jana Pavla II. v některých kauzách. Probíralo se to podrobněji v neděli 15. listopadu v pořadu Vertikála na Českém rozhlasu Plus. Dotud nedotknutelné autority jsou postupně za účasti Svatého stolce káceny.

O změně postoje veřejnosti svědčí rovněž mohutná vlna demonstrací desítek tisíc žen (především) proti rozhodnutí ústavního soudu omezujícímu právo na svobodné ukončení těhotenství i v případě těžkého poškození plodu. Demonstruje se nejen před vládními, ale i před církevními budovami.

Ještě nedávno se informace o deklarované náboženské příslušnosti pohybovaly kolem 97 % obyvatel jako římských katolíků, 2 % bez vyznání a zbývajícího 1 % pro zhruba padesát dalších křesťanských i mimokřesťanských náboženských seskupení od luteránů blízko hranic s našim Těšínskem a reformovaných přes pravoslavné, kteří prchli do polského vnitrozemí po sovětské anexi východu Polska v roce 1939 potvrzené definitivně na konci války, až po Židy a polské Tatary islámského vyznání.

Deklarovaná náboženská příslušnost se zjišťuje ve sčítáních lidu. Uvidíme, jak se poslední změny hodnocení církve projeví u stejně jako v Česku dobrovolně zodpovězené nebo nezodpovězené otázky na náboženskou příslušnost. Desetiletý rytmus sčítání je týž jako u nás, takže příští rok budeme vědět víc.

Institut sondoval vztah polské populace k církvi a zjistil, že 35 % dotázaných má k církvi vztah pozitivní, 32 % negativní a 31 % neutrální. Zhruba jedna třetina Poláků s kladným postojem k římskokatolické církvi je překvapením v zemi, která dala této církvi na dlouhá léta (1978–2005) papeže, jehož kult v Polsku souvisí i s jeho předpokládanou rolí na pádu minulého režimu.

Postoj k římskokatolické církvi je podle výzkumu podmíněn generačně. Z osob do třiceti let věku má kladný postoj k církvi méně než desetina. Článek v deníku Reczpospolita to hodnotí tak, že církev ztratila generaci mileniálů. Ve čtvrtém desetiletí života je to pouze 15 %.

Důvěru k církvi zachovává generace, která pamatuje její roli za minulého režimu, i když je třeba říct, že omezení vůči ní tam byla mnohem slabší. Za komunistického režimu tam církev sama rozhodovala o obsazování míst duchovních, tedy nebylo zapotřebí státního souhlasu. Řeholní společenství, mužská i ženská, fungovala se vším všudy. Tato církev měla v Polsku, konkrétně v Lublinu vlastní univerzitu i s neteologickými studijními obory. Známým drastickým případem vztahu režimu k církvi byla vražda vzpurného kněze Jerzyho Popiełuszka příslušníky tamní obdoby Státní bezpečnosti v roce 1984, která této církvi přidala na věrohodnosti.

V poválečných desetiletích se pozice církve zachovávala, v době plné svobody vyznání a silné přítomnosti církve v médiích její důvěryhodnost v očích veřejnosti pozvolna klesá, v posledním období strměji než doposud.

Náhledový obrázek ze zdroje zde.

Související články:

Dny ateismu v Polsku (zúčastněné pozorování): zdezde.



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments