Afričtí pygmejové Mbuti – jinak nazývaní také Bambuti[1] – jsou pravděpodobně nejstaršími lidskými obyvateli střední Afriky. Dodnes přežívají v nepočetných klanech zejména na březích řeky Kongo.[2] Jejich život zůstal po mnohá tisíciletí kulturního vývoje lidstva velmi prostý, zdánlivě nezměněný, to však neznamená, že nemají bohaté náboženské tradice, ba právě naopak. Pygmejové stojí například u zrodu komplexního náboženství bwiti, v němž jde o hluboké sebepoznání, nahlédnutí skutečné reality za pomoci složitých inciačních obřadů, při nichž se přijímá velké množství silně halucinogení ibogy.[3] Pygmejové drží pochodeň nejstarších lidí v tajemných hlubinách střední Afriky, a tak jejich náboženství můžeme nahlížet jako pramen tryskající ze samého počátku, kdy se člověk probudil do rozumem obdařeného bytí a začal spřádat své představy o tom, co jej přesahuje. Bohužel však, vzhledem k absenci písemných pramenů pygmejského původu, nelze prozatím ověřit do jaké míry je jejich náboženství ovlivněné bantuskými náboženskými systémy a do jaké míry k nám skrze obtížně definovatelnou časovou periodu prosvítá onen originální pygmejský pramen vztahu člověka a jeho Boha.
Nejvyšší bůh Khonvoum a hromovládce Gore
Pygmejové Mbuti znají rozličné bohy a ústně o nich tradují prastaré mytologické příběhy. Nejvyšším bohem panteonu pygmejů Mbuti je Khonvoum – bůh lovu, vládnoucí pomocí luku vyrobeného ze dvou hadů, jevící se lidem jako duha.[4] Každý den po setmění Khonvoum shromažďuje hvězdy a vrhá je do slunce, aby jej oživil pro další den. Někdy se sklání k lidem prostřednictvím boha bouře a hromu Gora, který se může jevit také jako slon. Jindy může přijít Khonvoum za člověkem v podobě chameleona, a právě zde můžeme tušit ovlivnění bantuskými náboženstvími, kde hraje chameleon velkou roli při zvěstování smrti. Nejvyšší bůh Khonvoum stvořil člověka z hlíny. Tento prvek je v tradičních afrických náboženstvích běžný a souzní také křesťanskou a islámskou misií, která Afriku v posledních staletích přikryla jako těžko průhledný naukový příkrov, pod nímž lze často spíše tušit než vidět původní představy tamějších obyvatel v čase před příchodem monoteistické misie. Stvoření člověka z prachu země či hlíny se však zdá být mnohým náboženstvím oním prastarým společným jmenovatelem.
Bůh měsíce se mezi pygmeji Mbuti nazývá Arebati, ovšem podle tradice jiných kmenů žijících ve stejné oblasti je právě Arebati stvořitelem lidí. Bůh lesů, který dodává lovcům (pro přežití lidí tolik potřebnou) zvěř, se nazývá Tore, který může být rovněž chápán jako bůh bouře. Vztah Tora a Gora je nejasný, může jít o jedno božstvo a různou výslovnost v různých dialektech. Tore se v iniciačních rituálech projevuje jako leopard.[5]
Tore a příchod smrti
Zatímco v bantuských náboženstvích je s příchodem smrti spjatá ještěrka a chameleon, pygmejové Mbuti mají svůj originální mýtus. Podle jejich tradice první pygmejové ukradli Torovi oheň; ten je pronásledoval, ale nechytil a když se vrátil domů, zjistil, že jeho matka mezitím zemřela – za trest rozhodl, že lidé budou také smrtelní a seslal na zemi smrt.[6]
Duše člověka je nazývána megbe.[7] Když člověk zemře, jeho nejstarší potomek přiloží svá ústa na ústa nebožtíka a vdechne část jeho duše, čímž jistým způsobem zajistí určité přežívání zemřelého ve svém rodu. Další část duše zemřelého by měla obývat zvíře, které má daný kmen na svém totemu, u pygmejů Mbuti je to často šimpanz nebo leopard. Pokud potomek nevdechne část duše nebo je klanové zvíře zabito, zmizí duše v džungli, kde se stane poloviditelnou bytostí zvanou lodi a takto žije s jí podobnými navěky. Podle jiné verze tradice se část duše transformuje do lodi vždy.[8] Lodi jsou živým lidem neviditelní.
Pygmejové Mbuti jsou jednou z několika původních pygmejských skupin, které obývaly střední Afriku patrně před příchodem dalších etnik. Zajímavá je rovněž skutečnost, že pygmejové nemají svůj jazyk, ale podle oblastí, jež obývají, hovoří středosúdánskými nebo bantuskými jazyky – jako je jazyk Bila – v rozličných dialektech. Stejně jako ostatní středoafričtí pygmejové, dosahují také lidé etnika Mbuti relativně malého vzrůstu, dospělí muži většinou nedosáhnou výšky 150 cm. Žijí hluboko v lesích v povodí nejvodnatější řeky Afriky Konga a záměrně se drží dál od zalidněnějších oblastí. Žijí v menších skupinkách v počtu dvaceti až šedesáti lidí. Celkem je pygmejů Mbuti podle odhadů přibližně 30 až 40 tisíc osob.[9] V pygmejské společnosti Mbuti není žádná společenská hierarchie, všichni jsou si zcela rovni.
Bohužel pygmejové v minulosti trpěli fatálním nedostatkem lidského respektu ze strany bantuských etnik a do nedávna byli legálně (!) ve Středoafrické republice a v Demokratickém Kongu loveni jako zvěř. V dnešní tamější legislativě už sice pygmej není zvíře či věc, ale k plnohodnotnému lidskému respektu a úctě jaká by měla platit pro každou lidskou osobu nezávisle na jakýchkoli vnějších charakteristikách či způsobu života, je stále poměrně daleko.
Poznámky:
[1]Batwa a Bambuti – Skupina pro práva menšin (minorityrights.org)
[2]Srov. TSHILEMALEA, Mukenge. Culture and Customs of the Congo. Westport: Greenwood Press, 2002, s. 7–11.
[3]HAVELKA, Ondřej. The Syncretism of the Gabonese Bwiti Religion and Catholic Christianity from a Theological and Theological-Ethical Perspective. Acta Universitatis Carolinae Theologica, roč. 12, č. 1 (2022), s. 145–159.
[4]Srov. DUFFY, Kevin. Children of the Forest: Africa’s Mbuti Pygmies. Long Grove: Waveland Press, 1995, s. 109–121.
[5]Srov. TSHILEMALEA, Mukenge. Culture and Customs of the Congo. Westport: Greenwood Press, 2002, s. 7–11.
[6]Srov. DUFFY, Kevin. Children of the Forest: Africa’s Mbuti Pygmies. Long Grove: Waveland Press, 1995, s. 110–123.
[7]Srov. tamtéž.
[8]Srov. tamtéž.
[9]Batwa a Bambuti – Skupina pro práva menšin (minorityrights.org)
Psali jsme v Dingiru:
téma 4/2015: Náboženství v současné Africe
Související příspěvky:
