Méně známá africká náboženství 2/4: střední Afrika

Méně známá africká náboženství 2/4: střední Afrika

Náboženský život v Africe je mimořádně bohatý, leč orientace v něm poměrně složitá: vedle dobře známých náboženství je v Africe – zejména v subsaharské oblasti – nepřehlédnutelné množství méně známých náboženství, kultů a jejich synkresí. V této epizodě nabídnu stručný pohled na některé z nich ve střední Africe.

Náboženství bori

Žena etnika Arboro.

Bori je tradiční africké náboženství etnika Hausů[1] – jeho následovníky je možné najít v západní a střední Africe, konkrétně v Beninu, Burkině Faso, Kamerunu, Ghaně, Nigeru, Nigérii a Čadu; oblastí výskytu tedy zasahuje také do předešlé epizody. Bori je duchovní síla obsažená v materiálních věcech. V bori hraje klíčovou úlohu obsedání věřících duchy a umění zasvěcenců a kněžek tyto duchy ovládat, přičemž komunikace se sférou duchů je doménou zejména kněžek, a to pomocí extatického tanečního rituálu, kdy divokým tancem dosahují stavu, v němž se duchovně otevřou a duch má možnost vstoupit a působit. Vedoucí úlohu v této praxi měla v minulosti královská kněžka nazývaná Inna.

V současné době přežívá bori spíše v synkresi s islámem v Nigeru a Nigérii.[2] Není to náboženství příliš viditelné, například narozdíl od sousedního vodunu, který je zejména v Beninu nejen viditelný, ale také vládou široce podporovaný. S bori jsem se setkal pouze v Nigeru, a to právě v synkretické podobě. Nutno dodat, že náboženství a kultů, kde hraje hlavní roli extatický tanec, při němž je věřící obsedán duchem, díky němuž pak může léčit, vykládat sny, prorokovat, chránit proti čarodějům nebo vidět očima zvířat, je v západní a střední Africe mnoho, proto vybírám bori jako typickou ukázku jednoho z nich.

Bantuská náboženství

Náboženské masky jsou typické pro západní a střední Afriku. Mají různé významy a jejich používání je nejčastější při náboženských slavnostech nebo pro označení posvátného místa.

Přestože existují stovky různých bantuských etnických skupin žijících na velkém území střední a jižní Afriky, lze vysledovat některé společné znaky jejich náboženství, která významně ovlivňují celou náboženskou realitu střední, ale i jižní Afriky. Bantuská náboženství se vyznačují vírou v nejvyššího Boha, který je však často charakterizován jen nejasně; jména pro nejvyššího Boha jsou napříč etniky různá, ovšem většinou nějak souvisí se slovem obloha nebo s jeho kořenem. Nejvyšší Bůh žije na nebesích, může se ale vyskytovat i na nejvyšších horách. V bantuských mýtech se opakuje motiv sdělující, že původně si nebe a země byly blíže, ovšem kvůli neposlušnosti lidí se nebe a s ním i Bůh vzdálili.[3]

Cestování po střední Africe je mimořádně proměnlivé a často nejisté. Rozhoduje politická situace, období dešťů, které dokáže některé oblasti znepřístupnit na týdny i měsíce a vlny epidemií chorob, jako je například ebola. Setkal jsem se i s epidemií cholery, což také není choroba, po níž by etnograf prahnul. Už jen skutečnost, že jsem bez problémů dvakrát projel „hermeticky uzavřenou“ cholerickou oblast, naznačuje africký přístup k věci.

Se smrtí jsou mezi Bantuy spojeni chameleon a ještěrka. Podle ústně tradovaného příběhu nejvyšší Bůh vyslal chameleona, aby lidem zvěstoval jejich nesmrtelnost, ovšem chameleon šel velmi pomalu a předběhla jej ještěrka, která nesla opačné poselství, totiž, že lidé jsou smrtelní a čeká je hořký konec, a protože ještěrka doručila svou zprávu dříve, stalo se, že lidská přirozenost se stala smrtelnou. Chameleon i ještěrka jsou v bantuských kulturách špatnými znameními, obě zvířata jsou spojována se smrtí. V některých verzích příběhu ještěrka zaslechne rozhovor Boha s chameleonem a předběhne jej se zprávou o smrtelnosti ze závisti, v jiných verzích je vyslána Bohem pro pochybení člověka a podaří se jí chameleona předběhnout, čímž zvítězí smrt.[4]

V bantuské náboženské tradici hraje významnou úlohu také kult předků: Bantuové věří, že duchové zemřelých předků setrvávají ve světě živých a ten mohou ovlivňovat; duch má existovat, dokud si jej lidé pamatují, hovoří o něm, obětují mu. Jakmile na něho lidé zapomenou, duch se vytratí do sféry mrtvých. Hrdinové a králové tak existují mezi živými po celé generace. Lidé oslovují duchy prostřednictvím věštců a často žádají o radu, požehnání či přímluvu v božské sféře, přičemž rozhněvaní duchové mohou způsobit lidem neštěstí nebo přivolat nemoc. Říše mrtvých je lokalizována do podzemí. Mýty tvrdí, že se některým hrdinům podařilo – většinou náhodou, například při lovu dikobrazů v hlubokých norách – sestoupit do říše mrtvých a opět se ve zdraví vrátit.[5]

V sahelském pásu vznikla celá řada unikátních synkretismů. V Nigeru je možné sledovat synkretismus náboženství bori a islámu.

Mytologie Bushongo – vyzvracené stvoření

Etnikum Bushongo žijící na březích řeky Kongo vyznává Boha stvořitele jménem Bumba, který v minulosti existoval sám v prapůvodní temnotě vesmíru nad nekonečnými vodami; jednou onemocněl a vyzvracel slunce, hvězdy, zemi, zvířata a nakonec lidi – stvoření později dokončili tři Bumbovi synové. Zasvěcenci i čarodějové se nazývají ngangové. Nejsilnější zbraní čaroděje v této oblasti jsou magické figury Nkisi Nkondi.[6]

Náboženství súdánských Dinků

Nejvyšší z bohů v pantheonu jihosúdánského etnika Dinků je nazýván Nhialic. Tento Bůh stvořitel je podle Dinků přítomen v celém stvoření a je také zodpovědný za osud všeho živého tvorstva. Mýtů o původu lidí je více: podle jedné verze Bůh Nhialic vydechl první lidi – Garangu a Abuka – ze svých nozder; jiná verze říká, že první lidé byli stvořeni v nebi, později však Bůh lidi umístil do řeky, odkud poté vystoupili na souš a zabydleli se tam; další verze vypovídá, že Bůh stvořil první lidi z hlíny. Bůh měl nařídit lidem, aby se množili a po lidské neposlušnosti učinil člověka smrtelným. Není jasné, jak moc je tento příběh ovlivněn křesťanstvím, které je v oblasti silně rozšířeno, na každý pád platí, že většina původních afrických náboženství se v současnosti nějak vztahuje ke křesťanství nebo islámu.

V suchých oblastech severní části střední Afriky nosí ženy vodu ve velkých nádobách na hlavě do svých vesnic i několik kilometrů.

Mezi další známé bohy patří Dengdit, bůh deště a plodnosti, nebo také bůh Garang. Modlitby jsou nejčastěji směřovány přímo k nejvyššímu Bohu Nhialicovi, jemu se také obětuje býk. Modlitby mohou být směřovány i k dalším bohům a duchům předků – po rodičích Dinkové dědí totem, ke kterému pravidelně přinášejí oběti. Had je pro Dinky posvátným zvířetem, které se nesmí zabíjet.[7] Cestování po obou Súdánech je jednodušší, než se na první pohled jeví. Zejména v muslimských oblastech Súdánu jsem se setkával s mimořádnou pohostinností a přívětivostí lidí. Zcela odlišná je situace ve válečných oblastech.

Náboženství bwiti a spirituální užívání psychedelik

Některá náboženství střední Afriky využívají při iniciacích nebo jiných obřadech psychoaktivní látky, jako je například výtažek z kořene keře iboga v původním pygmejském náboženství bwiti.[8] Tomu věnuji samostatný článek. Ibogu využívají vedle bwiti i další středoafrická náboženství. Dále je velmi rozšířené kouření marihuany, která je však jen doplňkem, nástrojem, jak se naladit na duchovní prožitek; opojení je spíše prostředkem k plnějšímu dosahování cílů jinými spirituálními metodami jakými jsou rytmické bubnování, tanec, monotónní zpěv, modlitba nebo ovládání duchů. V Africe jsem se nesčetněkrát setkával s kouřením marihuany při náboženských slavnostech, ale nikde jsem nezaznamenal, že by marihuana hrála pro duchovní růst Afričanů takovou roli, jakou nacházíme například u indických a nepálských hinduistických sádhuú.[9]

 

Poznámky:

[1]Srov. O´BRIEN, Susan. Spirit Possession as Historical Source: Gender, Islam, and Healing in Hausa Bori. Madison: University of Wisconsin, 1993, s. 33–35.

[2]Srov. DANFULANI, Umar Habila Dadem. Factors Contributing to the Survival of the Bori Cult in Northern Nigeria. Numen, roč. 46, č. 4 (1999), s. 412–447.

[3]Srov. RUEL, Malcolm. Belief, Ritual and the Securing of Life: Reflective Essays on a Bantu Religion. Leiden: Brill, 1997, s. 135–191.

[4]Srov. tamtéž, s. 135–191.

[5]Srov. tamtéž, s. 135–191.

[6]Srov. ISSITT, Micah – MAIN, Carlyn. Hidden Religion: The Greatest Mysteries and Symbols of the World’s Religious Beliefs. Satna Barbara: ABC-CLIO, 2014, s. 310–312.

[7]Srov. MADUT-KUENDIT, Lewis Anei. The Dinka Religion. Juba: Universal Printers Company, 2013, 105 s.

[8]Srov. FERNANDEZ, J. W.  Bwiti: An Ethnography of the Religious Imagination in Africa. Princeton: Princeton University Press, 2019, s. 470–489.

[9]Srov. HAVELKA, Ondřej. Sádhuové a marihuana. Tetrahydrokanabinolem k Šivovi a konečnému vysvobození. Dingir, roč. 23, č. 4 (2020), s. 118–119.

Náhledová fotografie: Také ve střední Africe se setkáváme s motivem trojičnosti, trojjedinosti nebo trojího projevu Boha, či božstev. Všechny fotografie: OH. 

 

Psali jsme v Dingiru:

téma 4/2015: Náboženství v současné Africe

Související příspěvky:

Méně známá africká náboženství 1/4: západní Afrika.

Náboženství na řece Niger: kult hada, západoafrický vodun, fascinující synkreze i temná strana 1/4

Náboženství na řece Niger – kult hada, západoafrický vodun, fascinující synkreze i temná strana 2/4

Náboženství na řece Niger – kult hada, západoafrický vodun, fascinující synkreze i temná strana 3/4

Náboženství na řece Niger – kult hada, západoafrický vodun, fascinující synkreze i temná strana 4/4

Africké čarodějnictví 1/2: Kořeny

Africké čarodějnictví 2/2: Současnost

Čarodějové nigerijského náboženství juju sehrávají roli v organizování prostituce v Evropě

Dogonské náboženství: kontroverze při útesu Bandiagara

 



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments