Méně známá africká náboženství 3/4: východní Afrika

Ondřej Havelka, 17. 6. 2022

Náboženský život v Africe je mimořádně bohatý, leč orientace v něm poměrně složitá: vedle dobře známých náboženství je v Africe – zejména v subsaharské oblasti – nepřehlédnutelné množství méně známých náboženství, kultů a jejich synkresí. V této epizodě nabídnu stručný pohled na některé z nich ve východní Africe.

Náboženství Kikuyů

Rovníkovou oblast východní Afriky v náboženské rovině významně ovlivňují bantuské mytologie popsané v předchozí kapitole, zde je doplním pohledem dalších dvou bantuských etnik. Kikuyové žijící v Keni a v Tanzanii vyznávají jednoho Boha stvořitele nazývaného Ngai.[1] Oběti se mu přináší pod posvátnými stromy, které hrají v náboženském životě Kikuyů značnou úlohu. Bůh Ngai přebývá na nebesích, může se projevit jako slunce, měsíc nebo také blesk či duha. Ngai je nazírán silně antropomorfně: má lidské vlastnosti, žehná, trestá, někdy se prochází po zemi, aby si prohlížel své stvoření, cestou odpočívá apod. – udeří-li blesk, lidé to vnímají jako důkaz, že se poblíž prochází Ngai. Některé kmeny věří, že pozemským sídlem Boha Ngaie je vrchol hory Mount Kenya. Jedná se o druhou nejvyšší horu Afriky, nejvyšší horu Keni (5 199 m n. m.), a také horu krásnou s vrcholem pokrytým sněhem a úpatím s bohatou vegetací. Etnikum Kambů nazývá nejvyššího Boha Ngai Mumbi (Bůh stvořitel). V masajských jazycích může slovo ngai vedle boha znamenat také déšť (nazíraný jako dárce života).

Základní náboženské teze vypovídají, že vše stvořené pochází od Boha a všechny věci a skutečnosti si uchovávají určité pouto s Bohem. První lidé měli největší životní energii, neboť jí byli vybaveni přímo od Boha, přičemž intenzitou energie byli podobní Bohu, žili s ním v těsném spojení, a dokonce se sami mohli stát bohy. Předpokládá se, že každý člověk je s Bohem spojen poutem skrze své předky. Na zemi mají lidé ze všech tvorů největší množství životní energie; všechny ostatní stvořené věci (nebo energie) na zemi byly vytvořeny proto, aby umožnily lidské vitální energii sílit. V každé materiální věci je specifický bod, kde je soustředěna většina této síly. Člověk může snadno manipulovat věcmi ve svůj prospěch, když identifikuje tento bod koncentrace vitální síly; existují lidé, kteří mají více znalostí o těchto silách a mohou s nimi zacházet podle libosti, obvykle přivoláním vyšších sil na pomoc.

Vyšší síly jsou vyvolány lidmi pomocí nižších sil (obětí zvířat nebo rostlin) jako prostředníků. Přistupovat přímo k vyšším silám je tzv. thahu (ohavnost, která vede k prokletí). Lidská společnost má vždy několik elitních duchovních jedinců, kteří jsou velmi schopní v umění manipulace s okultními silami – vůdcem lidské společnosti je ten, kdo má nejvyšší životní sílu, nebo ten, kdo je Bohu nejblíže, nejlépe obojí. Vzhledem k tomu, že vůdce lidské společnosti má nejvyšší vitální sílu, a tudíž blíže k Bohu než kterýkoli jiný člověk, měl by být schopen živit zbytek lidí tím, že je spojí s Bohem a bude schopen přikazovat nižším silám jednat takovým způsobem, aby posílil životní sílu ostatních lidí. Životní síla mrtvého předka se může vrátit k životu narozením dítěte, zvláště když je dítě pojmenováno po zesnulém předkovi. Všechno ve vesmíru je vzájemně propojeno předivem vazeb.[2]

S oním vzájemným propojením všeho také souvisí přesvědčení mnoha afrických náboženství, že existuje jakási vyšší rovnováha mezi dobrem a zlem, pročež nemůže být vítěze bez poraženého, světla bez tmy, dobra bez zla atd.[3] Podle této v zásadě dualistické teze platí, že pokud někde čaroděj vykonal zlý skutek, byl jen nástrojem v harmonizaci celého stvoření, neboť jinde bylo vykonáno dobro a čaroděj tak pouze vyvážil vychýlení řádu.[4]

Kalenjinské náboženství

Kalenjinské náboženství je tradiční východoafrické náboženství etnika Kalenjin v Keni. Nejvyšším Bohem, který stvořil zemi a první lidi, je Bůh Tororut. První lidé byli s Bohem v přímém kontaktu. Bůh je všemocný – pohromy, které sesílá jsou trestem za hřích lidí. Tororutova božská manželka je Seta, jejich prvorozený syn je Arawa. Dalšími nižšími bohy jsou Ilat, Kokel, Topogh, Asis a Hoi.[5]

Náboženství waaqeffanna

Náboženství waaqeffanna je původní náboženství etnika Oromo v oblasti afrického rohu, v Somálsku, Etiopii a severní Keni. Název pramení ve slově waaqa, což je v oromských jazycích i v somálštině v překladu stvořitel. Vyznavači náboženství waaqeffanna se nazývají waaqeffataa. Základním vyznáním je víra v jediného Boha Waaqa Tokkicha.

Podívejme se na text krátké lidové náboženské písňe Oromů:

„Ó div se! Ó div se! . . . Divů je šest: Zoborožec si stěžuje, aniž by byl nemocný; rostlina vzkvétá bez výživy; voda teče, aniž by byla nucena; země je upevněna bez kolíků; nebesa se drží bez podpěr; na obloze On (Bůh) zasel nebeskou cizrnu. Tyto věci mě naplňují úžasem. Modleme se všichni k Bohu! Ó Bože, který jsi způsobil, abych přečkal den, přičiň, abych dobře strávil noc!“[6]

Prostředníci mezi Bohem Waaqou a lidmi jsou ayyaanové – jsou to duchové, některými ovšem také chápaní jako projevy Boha Waaqa. Tito duchové mohou vstoupit do člověka, který je poté označován váženým titulem Qallu. Věřící by se měli řídit náboženskou etikou a právem, porušení těchto sociálních norem je považováno za hřích.

Bůh Waaqa je nazírán jako všemohoucí, vševědoucí, milosrdný, milující a spravedlivý. V náboženství waaqeffanna existuje rovněž náboženská pouť; nevede do konkrétního místa, ale za duchovní autoritou nazývanou Abbaa Muudaa (v překladu: otec masti). Mezi významné náboženské obřady patří Irreechaa (díkuvzdání Bohu slavené dvakrát ročně) a Ekeraa (svátek zemřelých).[7]

Samburskému a Mursijskému náboženství je věnován samostatný prostor, proto je zde nebudu rozvíjet. Cestování po východní Africe je potřeba rozdělit do dvou kategorií: v oblastech s rozvinutým turismem (pobřeží Keni a Tanzanie, Zanzibar, část pobřeží Mozambiku) je cestování bezpečné a snadné. Oblast oné druhé kategorie – severní Keňa, Somálsko, vnitrozemí Mozambiku… – je pravým opakem. Cestování je tam náročné, mnohde velmi nebezpečné a nejisté.

Poznámky:

[1]Srov. MBITI, John S. African Religions & Philosophy. Portsmouth: Heinemann, 1990, s. 35.

[2]Srov. tamtéž, s. 35.

[3]Srov. FALEN, Douglas J. African Science: Witchcraft, Vodun, and Healing in Southern Benin. Madison, Wisconsin: University of Wisconsin Press, 2018, s. 51–79.

[4]Srov. tamtéž, s. 51–79.

[5]Srov. EHRET, Christopher. An African Classical Age: Eastern & Southern Africa in World History 1000 B.C. to A.D. 400. Charlottesville: University of Virginia Press, 1998, 354 s.

[6]Srov. CERULLI, Enrico. The Folk Literature of the Galla. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1917, s. 137.

[7]Srov. ABDULLAHI, Mohamed Diriye. Culture and Customs of Somalia. Santa Barbara: Greenwood Publishing Group, 2001, s. 65.

Všechny fotografie: OH.

Psali jsme v Dingiru: