Méně známá africká náboženství 4/4: jižní Afrika

Náboženský život v Africe je mimořádně bohatý, leč orientace v něm poměrně složitá: vedle dobře známých náboženství je v Africe – zejména v subsaharské oblasti – nepřehlédnutelné množství méně známých náboženství, kultů a jejich synkresí. V této epizodě nabídnu stručný pohled na některé z nich v jižní Africe. Najdeme tam mnohé náboženské systémy bantuských etnik podobné těm ve střední a východní Africe. Prostor dostaly v přešlých kapitolách, proto se v této závěrečné epizodě zaměřím na unikátní jihoafrická náboženství.

Lozijské náboženství

Loziové jsou jihoafrická etnická skupina, v jejímž náboženství je nejvyšší Bůh nazýván Nyambe.[1] Jeho božskou manželkou je Nasilele a jeho božskou matkou je Ngula. Zajímavá je skutečnost, že Nyambe jakožto stvořitel, stvořil také svoji ženu i svoji matku! Mýtů o stvoření světa je více a vzájemně se rozcházejí – může za to fakt, že příběh nebyl v minulosti zapsán, ale po celé generace se předával pouze ústně a v různých oblastech se různě vyvíjel.

Podívejme se na jeden z nich: Bůh Nyambe podle něho stvořil prvního člověka jménem Kamunu, který dostal za úkol pojmenovat všechna zvířata a starat se o ně jako o své sourozence. Člověk byl nejchytřejší ze všech tvorů a brzy si osvojil některé metody Boha Nyamba. Naučil se rozdělat oheň, využívat železo, keramiku, vyrobit loďku, pěstovat plodiny a chovat zvěř. Bůh byl ohromen Kamunovými schopnostmi, ovšem ve chvíli, kdy člověk začal zabíjet zvířata a pojídat je, pokusil se toto konání zastavit: zakázal člověku zabíjet živé tvory, člověk ovšem neposlechl. Nyambe člověka potrestal zprvu mírně, ovšem když člověk dál porušoval pravidla, Bůh seslal smrt na jeho syna. Tak přišla smrt mezi lidi; Bůh se lidem odcizil a odebral se na nebesa.[2]

Tumbukské náboženství

Tumbukové jsou etnickou skupinou žijící převážně v Malawi, Zambii a Tanzanii. Nejvyšší Bůh stvořitel je nazýván Chiuta (s významem velký luk) a na obloze se projevuje duhou. Také v tomto nábožentsví existuje více verzí mýtu o stvoření. Mýtus má člověka vést k mravnému životu v tumbukské společnosti. V příbězích se opakovaně objevují tři zvířata: želva (považovaná za nejmoudřejší zvíře), hyena (považovaná za škůdce) a zajíc (považovaný za chytrého podvodníka).[3]

Další jména pro Boha Chiutu v různých oblastech jsou Mulengi, Mwenco a Wamtatakuya. Bůh Chiuta je všudypřítomný – lze se modlit přímo k němu, ovšem i duchové předků mají při modlitbě k Bohu značnou sílu. Vedle deště je Chiuta spojen také s duhou a bouřkou. Mýtus o stvoření vypovídá, že na počátku existovala jen země a Bůh Chiuta; na povrchu nebyla žádná voda – později Chiuta stvořil mraky, déšť a blesky a následně lidi a zvířata. Ohledně původu smrti mýtus hovoří o chameleonovi a ještěrce, jako u středoafrických bantuských kmenů.[4]

Náboženství zulu

Zulu je tradiční jihoafrické náboženství, které zná množství božstev, běžně spojovaných se zvířaty nebo přírodními jevy. Nejvyšší Bůh a stvořitel světa se nazývá Unkulunkulu (v překladu: ten největší). Bůh Unkulunkulu se zrodil z obrovské rákosové bažiny nazývané Uhlanga – z tohoto močálu mají také pocházet lidé. Unkulunkulu bývá někdy spojován s nebeským bohem Umvelinqangi (v překladu Ten, který byl na počátku). Unkulunkulu je zdrojem veškeré existence; mezi další známá božstva patří: Nomhoyi (bohyně řek), Nomkhubulwane (bohyně deště a duhy), Ngungi (bůh kovářů) a Nyanga (bohyně měsíce).[5]

Náboženství Sanů

V náboženství jihoafrických Sanů je rovněž více božstev. Jedním z nejdůležitějších rituálů v sanském náboženství je dosahování tranzu prostřednictvím tance – zatímco lidé v kruhu zpívají a rytmicky tleskají, tanečníci uprostřed nich divoce tančí. Halucinogeny nejsou nezbytné, ale někteří zasvěcenci pro vyšší efekt přírodní halucinogeny používají. Sanové žijí v Botswaně, okrajově v Namii a Jižní Africe.[6]

Tradiční jihoafrické léčitelství

V jižní Africe má hlubokou tradici spirituální léčitelství: jedná se komplexní nábožensko-medicínsko-spirituální fenomén. Tradiční léčitelé se v jižní Africe zabývají léčbou fyzických i psychických nemocí klienta, věštěním, vedením obřadů při narození nebo smrti, ochranou proti čarodějnictví, uchováváním mýtů, příběhů a tradice. Uvádí se, že tradičních léčitelů je v Jižní Africe až desetkrát více než vystudovaných lékařů.[7] Až 60 % běžných obyvatel Jižní Afriky konzultuje v případě nemoci situaci s tradičním léčitelem, velmi často v kombinaci s návštěvou moderního lékaře.

Pro harmonický život je třeba pravidelně obětovat předkům, což je práce léčitelů; kult předků hraje v léčitelství klíčovou roli, obětují se nejčastěji pokrmy a zvířata. Léčitelé také připravují tradiční muti – zde se léčitelství potkává s čarodějnictvím, přičemž hranice je velmi nejistá a často překračovaná. Zasvěcení léčitelé jsou schopni přivolat ducha konkrétního předka a nechat jej do sebe vstoupit; poté mohou efektivně věštit, vykládat sny, prorokovat a léčit. Tranz se vyvolává bubnováním a tancem. V tranzu osoba léčitele ustupuje do pozadí a uvolňuje místo duchu, který působí. Cílem léčby je harmonizace vztahu mezi pacientem a duchy předků nebo duchy obecně. Věští se například házením kostí.[8]

Zimbabwské náboženství

Zimbabwské náboženství se dělí do mnoha větví: společným prvkem je víra v duchy, kteří koexistují vedle lidí, jsou prakticky všude a ovlivňují materiální svět i budoucnost lidí. Lidé vyznávají nejvyššího Boha. Po fyzické smrti se nesmrtelná lidská duše odebírá mezi předky. Živí lidé se snaží o komunikaci se zemřelými předky, neboť ti je mohou chránit a radit jim. Duchové rádi přebývají na posvátných místech – lidé tato místa chovají ve velké úctě, obětují zde předkům; mohou to být hory, řeky, stromy, skály, jeskyně atd.[9]

Cestování po jižní části Afriky není problematické. V Jihoafrické republice může našince nepříjemně zaskočit ostrý rasismus vůči bělochům a kriminalita ve větších městech. V Zambii, Zimbabwe nebo Mozambiku je v některých oblastech obtížné sehnat jakýkoli transport. V této oblasti Afriky mohu vřele doporučit Madagaskar, kde je koncetrováno velké množství kulturních, náboženských i přírodních zajímavostí a po ostrově lze pohodově, bezpečně a levně cestovat.

Poznámky:

[1]Srov. MILES, Leroyce. Introduction to the Study of Religion. Delhi: Scientific e-Resources, 2018, s. 10.

[2]Srov. HOWARD, Casey. World Religions. Delhi: Scientific e-Resources, 2018, s. 13.

[3]Srov. MSISKA, Stephen Kauta. Golden Buttons: Christianity and Tradition Religion among the Tumbuka. Lilongwe: Luviri Press, 2018, s. 20–29.

[4]Srov. tamtéž, s. 20–29.

[5]Srov. BARTLETT, Sarah. The Mythology Bible: The Definitive Guide to Legendary Tales. New York: Sterling Publishing, 2009, s. 169.

[6]Srov. WOODHOUSE, Bert. When Animals were People. Johannesburg: Chris van Ginsburg Publications, 1986, s. 5.

[7]Srov. ILSE, Truter. African Traditional Healers: Cultural and religious beliefs intertwined in a holistic way. South African Pharmaceutical Journal, roč. 74, č. 8 (2007), s. 56–60.

[8]Srov. CAMPBELL, Susan Schuster. Called to Heal. Alexandria: Zebra Press, 1998, s. 39–40.

[9]Srov. BOURDILLON, M. F. C. The Shona Peoples: an ethnography of the contemporary Shona, with special reference to their religion. Gweru: Mambo Press, 1982, 357 s.

Náhledová fotografie: Oslavy narozenin krále jsou ve Svazijsku oblíbenou a hojně navštěvovanou událostí. Všechny fotografie: OH.

Psali jsme v Dingiru: