Jedinečný způsob náboženského života v církvi Šinčchondži 3/4

Cílem tohoto čtyřdílného seriálu článků je představit vnitřní život církve Šinčchondži. Důvodem je jednak jedinečnost způsobu církevního života, jednak uzavřenost církve (navzdory proklamovanému „otevření se“ v létě 2021), která se projevuje napětím s okolní společností. Seriál je založen na osobních rozhovorech se dvěma členy české církve.[1] Jeho první díl je zde, druhý díl je zde.

Naplno v království

Studium pro království, popsané v předchozím díle, vrcholí promocí. Nadějné ovoce je již během poslední fáze studia připravováno na vstup do církve: postupně se začne účastnit bohoslužeb v neděli dopoledne (jsou popsány níže) a plně se zapojí do misie. Předpokládá se, že před vstupem do církve by měl člen sklidit alespoň jedno vlastní ovoce.

Jako obřad[2] vstupu do církve slouží zápis do Knihy života. Do formuláře této knihy se zapisují také údaje o rodičích, což je motivováno přesvědčením, že každý člen církve je Stromem života, a tedy požehnáním pro rodinu, blízké lidi i předky, přebývající v duchovním světě.

Při vstupu je nový člen zařazen do struktury církve: do jednoho z departmentů[3] a do kujǒku (구역). Několik kujǒků tvoří tým. Kujǒk je skupinka, buňka, základní jednotka církve, v níž je asi deset členů, kteří se vzájemně podporují ve snaze žít život víry. Vedoucí (kujǒkčanim, GYJN, 구역자님), a jeho dva zástupci, pugujǒkčanim, BGYJN, 부구역자님) dohlížejí kromě jiného na docházku členů, na jejich misijní aktivitu a na finance.

Každý člen má totiž tři základní povinnosti: účastnit se bohoslužeb, provádět misii (evangelizovat) a odevzdávat desátky (desetinu svého finančního příjmu). Vedoucí evidují plnění těchto povinností a shromážděná data vykazují svým nadřízeným v církvi.

Člen církve má obvykle náročný denní program, který se většinou odehrává v centru církve Šinčchondži v Praze na Palmovce. Je možné si ho představit například takto: na Palmovku přichází před 7. hodinou ráno a plní si každodenní vzdělávání. Ráno mohou následovat ještě feedbacky. Dopoledne odchází do práce, do školy nebo na brigádu, odpoledne evangelizuje na ulici nebo případě online, dále sklízí ovoce (má schůzky v kavárnách či jinde), případně se účastní lekce v centru například jako lístek. Kolem 18. hodiny v centru probíhají feedbacky, je možné si doplnit vzdělávání, konají se schůzky kujǒku, setkání lístků, různé rozhovory apod. Program může trvat až do půlnoci. – Je ovšem individuální a v jeho náročnosti je rozdíl mezi běžnými členy a pracovníky, kteří se činnosti pro církev věnují naplno.

Výše zmíněným vzděláváním se myslí čtení krátkých náboženských textů, případně sledování videí. Autorem textů bývá sám sansanim (SSN). Své vzdělávání člen vykazuje svému nadřízenému. Každý týden odevzdává tzv. „sermon notes“, což jsou poznámky z těchto textů anebo z kázání (je určeno, čeho se poznámky mají týkat). Vzdělávacích a motivačních textů je ovšem více. Ke členům se tento tzv. „kvas“ dostává prostřednictvím sociální sítě Telegram.

Denní program je doplněn modlitebním večerem v pátek a bohoslužbou ve středu. Během týdne se konají další setkání: nositelé každé funkce („duty“) mají svá setkání a své feedbacky. Navíc se předpokládá, že člen církve je pořád dostupný a v kontaktu na Telegramu. V sobotu bývá setkání kujǒku a celocírkevní program nebo celocírkevní evangelizace, v neděli je bohoslužba a celocírkevní program.

Pro členy církve se v neděli dopoledne koná bohoslužba, na níž je více patrné, že původ církve Šinčchodži je v Koreji. Chvály se zpívají v češtině, angličtině a korejštině (účastníci mají k dispozici korejské texty přepsané do latinky), předsedající – zpravidla vedoucí české církve – pronese modlitbu, autorem kázání může být SSN, případně jiný církevní vedoucí, a jeho „slovo“ je přenášeno z Koreje a překládáno. Po kázání pronese modlitbu předsedající, společně je recitována modlitba „Otče náš“ v korejštině, oznámení jsou česky. Na samém konci zazní chvála a hymna církve Šinčchondži.

Při této bohoslužbě sedí účastníci na podlaze v tureckém sedu, při modlitbách klečí. Jsou černobíle oblečeni: bílé jsou košile a halenky, černé jsou kalhoty a sukně. Mít jiné oblečení není možné. Při bohoslužbě sedí muži vpravo, ženy vlevo. Při modlitbě nemá nikdo nasazené brýle. Ženy nenosí náušnice a nemají rozpuštěné vlasy. Měly by být upravené, ale nikoli vyzývavě. Po bohoslužbě a krátké přestávce, během níž si účastnící například provádějí masáž, nastává sdílení (reflexe vyslechnutého kázání), a to jak v týmu, tak v kujǒku.

Příště: Prožívání království

Poznámky:

[1] Rozhovory byly vedeny od června 2022 do dubna 2023. Jedním ze zdrojů je člen církve, který se s církví postupně rozcházel a proces jeho odchodu bylo v dubnu 2023 možno považovat už za ukončený. Druhým zdrojem je běžný člen církve. Oba jsou pro účely článku anonymní. – Snaha o ověření těchto informací u Patrika Smutného z oddělení pro vztahy s veřejností SCJ byla úspěšná jen částečně. Za faktické připomínky mu děkuji, na mnoha místech ale odmítl tvrzení v článku jako lživá a zavádějící a komentoval je tak, že to bylo v protikladu k tomu, co zaznělo v rozhovorech a co oba členové církve potvrdili. – Viz též celkové vyjádření Patrika Smutného umístěné na konci článku.

[2] V církvi Šinčchondži není praktikován ani křest, takže zápis do Knihy života má funkci ritu přechodu do společenství.

[3] Departmenty jsou v církvi čtyři: první tvoří starší lidé a ti, kdo žijí v manželství, ve druhém jsou muži a chlapci, ve třetím ženy a dívky a ve čtvrtém děti a mládež.

Za pomoc s korejskými výrazy velice děkuji kolegyni Elišce Solanské.

Vyjádření církve Nové nebe nová země (Shincheonji): Článek autora je plný různých jeho myšlenek a dalších závěrů či domněnek, žel i lží, které vsunul do toho, co církev dělá. Ať už vědomě nebo nevědomě, udělal to sofistikovaně, takže článek má jistý potenciál zamlžit nejpodstatnější biblické sdělení, které církev Nové nebe nová země (Shincheonji) doručuje a naplňuje. Autor se staví do pozice soudce a tón jeho psaní předpokládá náš špatný úmysl. Čtenáře zveme na naše biblické kurzy, aby si sami ověřili, co je skutečná pravda, ale hlavně aby přijali milost z porozumění proroctví a naplnění Bible, včetně knihy Zjevení.

Psali jsme v Dingiru: