Dnes vychází sté číslo časopisu Dingir (4/2022). Jeho téma je stejné, jako bylo téma konference na oslavu 25. ročníku časopisu: „Divákem i hercem na náboženské scéně“ – čtvrtstoletí s Dingirem. A jeho obsahem jsou konferenční referáty přepracované do časopiseckých článků. Přibližuje je editorial:
Když redakční kolegyně Andrea Beláňová referovala v Náboženském infoservisu o konferenci na oslavu 25 ročníků časopisu Dingir, citovala na závěr jednu účastnici, která o konferenci údajně pravila, že „správná oslava v protestantském duchu se nese ve znamení práce“. Měl jsem z konference podobný dojem: přinesla spoustu faktů a analýz, za nimiž je solidní religionistická práce. Většinu referátů z konference čtenář nalezne ve formě článků v tomto jubilejním stém čísle Dingiru.
Pořadí článků přitom sleduje pořadí konferenčních referátů. Začínáme tedy reflexemi letos zveřejněných výsledků „náboženské otázky“ při sčítání lidu roku 2021. O výsledcích v Česku hovořil a psal sociolog Zdeněk R. Nešpor, na Slovensku pak dva pracovníci tamního církevního odboru Ministerstva kultury, Lucia Grešková a Karol Porubčin.
Jako druhý konferenční blok byly zařazeny referáty, které se týkají samého středu zájmu Dingiru, tedy náboženství v postmodernitě. Není divu, že se ve všech třech hodně jednalo o internet. Zuzana M. Kostićová se zabývala působením Kamu, influencerky, která svůj základní sociální kapitál získala jako kuchařka a nyní ho využívá jako spirituální učitelka. Helena Dyndová si všimla, že se v části veřejnosti vyskytuje odpor proti placeným duchovním službám a že se v jeho projevech objevují podobné argumenty jako před půl stoletím, když šlo o odpor proti „sektám“. Zvláštní a překvapivě silnou formu novopohanství nalezl Michal Puchovský na sociální síti TikTok. O postmoderním náboženství mluví sami jeho stoupenci často jako o „nenáboženské spiritualitě“. Pokud vezmeme tento protimluv vážně, musíme dát za pravdu Ivanu Štampachovi, že jev, který toto sousloví označuje, není v tradici západního esoterismu zas tak nový, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Tři referáty na konferenci – a tři články v tomto Dingiru – se týkaly současnosti tří monoteistických náboženství. Teolog Pavol Bargár postihl hlavní tendence současného křesťanstva a zmínil i vnitřní resistenci vůči těmto tendencím, islamolog Lukáš de la Vega Nosek ukázal to, čím žijí současné muslimské společnosti, na románové produkci jejich předních spisovatelů a teolog a religionista Pavel Hošek popsal nedávný průlom v teoretickém zarámování vzájemných vztahů mezi Židy a křesťany. Další dva články jsou upravenými konferenčními referáty v bloku o etablování východních podob náboženství na Západě: poněkud jiný pohled na počátky buddhismu v Evropě a u nás nabídla religionistka Jana Valtrová a k tématu korejských křesťanských misionářů z minulého Dingiru se jinak vrátila Andrea Beláňová.
Výjimečné, „konferenční“ číslo Dingiru zachovalo jen málo obvyklých rubrik: kromě recenzí to je jen rozhovor a závěrečné čtení. V obou těchto rubrikách se vracíme do minulosti: rozhovor s jedním ze zakladatelů Dingiru, Tomášem Novotným, vedla Jitka Schlichtsová, a úplně na závěr je přetištěna jedna z prvních recenzí Dingiru: napsal ji před 20 lety psychiatr Petr Příhoda pro Perspektivy, přílohu Katolického týdeníku. Obsahuje myšlenky, které jsou podnětné pro tvůrce i čtenáře Dingiru dodnes.
Jen někteří příznivci a autoři Dingiru mohli slavit jeho 25. výročí na konferenci. Články vytvořené z konferenčních referátů si ale mohou přečíst všichni a všichni také dostávají dárek: už podruhé se bezplatnou přílohou Dingiru stává Mezináboženský přehled svátků. Jsme rádi, milí čtenáři, že Dingir spolu s námi táhnete už 25 let!
Související články:
Sté číslo! To už je co říct. Je mi ctí s Dingirem od začatku spolupracovat.