V deštivou sobotu 15. října 2022 se aula Husitské teologické fakulty stala dějištěm milého setkání při příležitosti 25. narozenin popularizačně-naučného časopisu o současné náboženské scéně Dingir. Setkání mělo formu odborné konference, kterou moderoval šéfredaktor Zdeněk Vojtíšek. Do celodenního programu bylo zařazeno pět tematických bloků, každý se třemi dvacetiminutovými příspěvky, které budou následně publikovány v závěrečném vydání letošního ročníku časopisu Dingir. V první řadě musím ocenit, že nechyběl žádný z přednášejících a program víceméně sledoval naplánovaný časový rozvrh. Otázkou je, zda by do budoucna nebylo na místě přemýšlet i o hybridní formě, která by umožnila účast většímu počtu účastníků a účastnic (především pak těm, kteří nemohli nebo nechtěli cestovat o víkendu).
Konferenci otevřel úvodním slovem Vladimír Šiler, když připomněl zakladatelské osobnosti časopisu (Zdeňka Vojtíška, Tomáše Novotného, Prokopa Remeše, Ivana Štampacha a „vzdělané ženy“). Vzápětí se ujal slova Zdeněk R. Nešpor, aby představil výsledky posledního sčítání lidu, především pak s ohledem na českou náboženskou scénu. Vhodně ho doplnil příspěvek slovenského kolegy Karola Porubčina (druhá přednášející, Lucia Grešková, se bohužel nemohla zúčastnit) pojednávající o výsledcích slovenského censu, jenž na množství grafů dokázal, že za posledních deset let se v našich dvou zemích zase tolik nezměnilo. Diskuse s diváky otevřela témata metodiky sběru dat (např. problematiku převedení sčítání do virtuálního prostředí) či otázky přiznání náboženské identity ve vztahu ke státnímu zřízení.
Následující blok věnovaný alternativní náboženské scéně byl zdánlivě neintuitivně zařazen hned na začátek konference (často bývá alternativní spiritualita považovaná spíše za okrajovou záležitost). Vzbudil nicméně přesně ten ohlas, který si zasloužil. Zuzana M. Kostićová pojednávala o vztahu influencerství a spirituality, přičemž osazenstvo seznámila i s relevantní literaturou a vykládacími kartami. Velmi vhodně na ni navázala Helena Dyndová s provokativní otázkou, kolik stojí duchovno a proč se nám zdá nevhodné za něj platit. Trojici uzavřel Michal Puchovský, který představil fenomén WitchToku a moderního online čarodějnictví. Škoda jen, že nezbyl čas na diskusi.
Po pauze na oběd byl zařazen – opět podle mě poněkud nekoncepčně – blok zabývající se západním esoterismem. Nejprve Ivan Štampach rozvinul velmi zajímavou paralelu mezi svobodným zednářstvím a antroposofií. Józef Szymeczek přednesl neméně poutavý příspěvek o propojení spiritismu s národním cítěním, především na Těšínsku na přelomu 19. a 20. století. František Novotný pak hledal paralely mezi středověkými satanistickými pověrami a současnou dezinformační a konspiracistickou scénou. Diskuse otevřela například problematiku ženské emancipace v souvislosti se spiritismem.
Následoval blok věnovaný monoteistickým tradicím. Proměny a nové důrazy v současném křesťanství představil Pavol Bargár. Islámu a jeho transformacím se věnoval Lukáš de la Vega Nosek, jenž mimo jiné představil i několik zajímavých beletristických děl od současných muslimských autorek a autorů. Blok uzavřel Pavel Hošek, který pojednal o zásadním průlomu ve vztazích judaismu a křesťanství po roce 2000. Diskuse byla poměrně široká a dotkla se například vývoje vztahu křesťanství (potažmo katolictví) i k jiným náboženským tradicím než židovství.
Poslední blok byl pojatý jako analýza přítomnosti východních náboženství na Západě. První hovořila Jana Valtrová, která se věnovala poznávání různých variant buddhismu v západní společnosti. Druhý příspěvek přednesla Andrea Beláňová a představila výsledky výzkumu v oblasti misijních strategií korejských církví v Česku. Třetí – a zcela poslední – prezentaci připravila Jitka Schlichtsová, která na příkladu tantrického společenství MISA otevřela kontroverzní téma tzv. sekt a erotiky. Tím větší škoda, že bohužel ani u posledních bloku nezbyl čas na diskusi; přednost dostal rychlý přípitek v předsálí.
Pokud bych měla zhodnotit celkový průběh akce, použila bych převážně slova chvály. Prostor fakulty působí intimně přátelským dojmem, který byl ještě umocněn nabídkou kávy a občerstvení. O přestávkách mohli návštěvníci shlédnout výstavu SVĚTOVÁ NÁBOŽENSTVÍ – SVĚTOVÝ MÍR – SVĚTOVÝ ÉTOS, která byla jen několik dní před tím instalována na přilehlé fakultní chodbě a seznámit se s jednotlivými náboženskými tradicemi nebo obohatit svou knihovnu o tematické knihy či chybějící vydání Dingiru. V neposlední řadě musím vyzdvihnout nabídku využití bezplatného dětského koutku. Program byl poskládán podle mého velmi moudře a pestře, ať už s ohledem na disciplíny a témata zúčastněných, tak s přihlédnutím k jejich věku a stádiu akademické dráhy. Oceňuji také, že kromě zástupců a zástupkyň pražských institucí nechyběli hosté z Brna, Ostravy, Pardubic, Českých Budějovic i Slovenska. Pravda, ve srovnání s oslavami 20. výročí založení tohoto periodika šlo o akci poněkud komornější, ale podle mého názoru to nebylo na škodu věci.
Oslava narozenin časopisu Dingir byla tedy vlastně pracovně-přátelským setkáním, které svou intenzitou a růzností může sloužit jako skvělá inspirace do další pětiletky časopisu. Jak poznamenala nejmenovaná brněnská kolegyně: „Správná oslava v protestantském duchu se nese ve znamení práce.“
Psali jsme v Dingiru:
Referáty z konference k 20. výročí Dingiru: Dingir 20 (4), 2017.
Související články:
