Náboženství, moc a zneužití: vychází nový Dingir

Barokní malba na obálce Dingiru, který právě dnes vychází, nás uvádí doprostřed příběhu, který je součástí Bible pravoslavných a katolických křesťanů (jako 13. kapitola knihy Daniel). Italský malíř Massimo Stanzione (1585–1656) tímto olejem na plátně odkazuje k dramatické situaci, kdy se dva izraelští „starší“ (soudci židovské obce v Babylónii) pokoušejí zneužít „krásnou a bohabojnou Zuzanu“, manželku Jójakíma: „Dveře zahrady jsou zavřené, nikdo nás neuvidí, dychtíme po tobě, buď nám po vůli!“ Zuzana odmítla, ale starší využili svou převahu a obvinili ji z cizoložství. Nechybělo mnoho a byla ukamenována. Svědectví soudců totiž platilo více než tvrzení ženy. Zuzana se jako vyhlédnutá oběť ocitla v nesymetrickém, nevýhodném postavení, a to proto, že soudci byli vůči ní v postavení autority.

Ano, v názvu tématu tohoto čísla Dingiru je sice slovo „moc“, ale ve skutečnosti jsou situace, o nichž pojednává, komplikovanější. Nejde v nich totiž jen o moc, vynucenou třeba na odlehlém místě pomocí zbraně, ale o pravomoc, tedy o legitimní formu moci, o autoritu. Ačkoliv autorita pachatele nesahá tak daleko, skutečnost, že jeho moc nad obětí je minimálně v některé oblasti oprávněná, stačí to na to, aby oběť znejistila. Ostatně nejen strach, ale i zmatek a nejistota jsou na tváři Stanzioneho Zuzany patrné. Nejistota a zmatek pak způsobují ambivalentní vztah oběti k pachateli: oběť si třeba není vůbec jista, zda se stala obětí, a ozve se proto třeba až za řadu let, sama má pocity viny, anebo se dokonce k pachateli cítí být nějak připoutána.

Není tak důležité, odkud autorita pochází: zda je moc pachatele legitimována tím, že je rodičem, učitelem, odborníkem (třeba lékařem), trenérem, oddílovým vedoucím, knězem nebo duchovním vůdcem. Důležité je, že je legitimní. Tím se z moci stává pravomoc. Dokonce bychom snad mohli připustit, že legitimita moci může způsobit i určité zmatky u pachatele, který si tak nemusí být vždy jist hranicí, kam až jeho pravomoc sahá, a může tedy považovat zneužití například za odměnu za své vedení, za demonstraci opravdovosti vztahů (možná jako ve Škole Aria) nebo za formu duchovní pomoci (možná jako u Gurua Járy).

Mnoho takových a dalších otázek (a občas i odpovědí) vyplývá z článků autorů, kteří se na přípravě tohoto tématu podíleli. Ačkoli mají obecnou platnost, články právníka Daniela Bartoně, řeholníka Marka F. Drábka a terapeutky Rity Kramerové vycházejí ze situace v české katolické církvi – je to církev, která je nejvíce postižena odhalenými případy zneužívání. Téhož prostředí se týká i rozhovor, který Jitka Schlichtsová vedla s Jiřím Kylarem. Autorka rozhovoru se odborně dlouhodobě věnuje společenství kolem Jaroslava Dobeše, který je znám jako Guru Jára. Ve svém dalším článku popisuje cestu, která vedla k odsouzení tohoto duchovního vůdce kvůli zneužití. V kauze hraje velkou roli předpoklad existence „energetických háčků“; rubrika „čtení“ proto přináší text, z něhož Dobeš tuto nauku čerpal.

Příčiny, které vedly ke zneužívání ve společenství mladých lidí Škola Aria, analyzuje jeho bývalý člen Stanislav Synek (článek je dostupný také online zde). Nepříliš známá fakta ze způsobu zacházení s podezřelými ze zneužívání ve společenství svědků Jehovových přináší Martin Tomášek. A aby téma nevyznívalo příliš depresivně, alespoň v malém rámečku referuje Zdeněk Vojtíšek o pozitivním případu rychlého řešení situace, v níž došlo ke zneužívání v náboženském kontextu. Jednalo se o Evangelickou církev metodistickou.

I tentokrát si dovolujeme čtenáře upozornit na připravovanou konferenci, která se uskuteční v sobotu 15. října. Více se dočtete na zadní straně obálky. Obsah nového Dingiru a několik vybraných textů je již jako vždy k dispozici v internetové prezentaci časopisu na www.dingir.cz.

 

Související příspěvky:

Pandemie jako rána i příležitost: vychází nový Dingir.

Náboženský nacionalismus v novém Dingiru.

Na Slovensku jsou karty rozdány jinak: vychází nový Dingir.

 

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments