Náboženství na cestách: unikátní Wilfertův Modrý dům a Obec křesťanů v Praze

„Hloubavou stává se naše duše, když stojíme před oltářem. Obřad posvěcení člověka stává se tušením Ducha. Závoj duše se snáší před zrak duchovního oka. Tiší se před okem Ducha, v hloubi duše nabývá hlasu vůle Otce v hloubi světů. Pokojný řád vůkol nás plní se slyšitelnou vůlí, když záslibně promlouvá v doufajícím lidském srdci. Božská moci Všehomíra, ježto záříš slunečním vozem, ježto svítíš v oblouku barev, jenž nebe obepíná, Tys to, jenž mluvíš v nitru duše.“

(z liturgie posvěcení člověka v Obci křesťanů)

Pohled na Modrý dům, 4. 12. 2022.

Nedaleko izraelské ambasády v Praze na pomezí Letné a Hradčan sídlí náboženská společnost Obec křesťanů. Unikátní vilu na pomezí secesního a raně modernistického stylu postavil v letech 1904 až 1905 významný pražský německý architekt Josef Zasche pro chebského sochaře Karla Wilferta mladšího. Původně měl půdorys domu tvar písmene L. V místě, kde se obě části domu setkávaly, procházelo domem válcovité schodiště kryté mansardovou střechou. Podle šedomodré vápenní omítky se domu říkalo Modrá vila nebo Modrý dům, někdy je jmenován také podle již zmíněného prvního majitele. Ten zde krátce v letech 1908 až 1909 se společníkem (a později i druhým majitelem vily poté, co se Wilfert rozhodl vrátit do rodného Chebu) grafikem, loutkařem, scénografem a libretistou Richardem Teschnerem provozoval výtvarnou školu. Teschner je také podle některých zdrojů autorem reliéfu slunečních hodin s motivem umělce, kterého inspiruje Sofie na průčelí domu, podle jiných to byl Wilfert. Pozoruhodný je také interiér domu, zejména prostor současné Galerie Josefa Adamce ve druhém patře domu. Ještě před únorem roku 1948, kdy byla vila znárodněna, měla ještě další majitele.[1] Po znárodnění byla budova využívána Správou služeb diplomatických sborů a doznala také několika zásadních stavebních úprav včetně změny barvy fasády a několika přístaveb.

Kaple svatého Jana v suterénu Modrého domu, 4. 12. 2022.

Takřka ihned po revoluci v roce 1990 dům zrestituovala v zahraničí žijící dědička předchozího majitele, která neměla v úmyslu se vracet do Česka a přála si dům prodat. Díky podpoře anonymní mecenášky z Holandska a faktu, že neměla nic společného ani s nacistickou ani komunistickou mocí, získala Wilfertovu vilu právě Obec křesťanů, která po revoluci opět obnovila svou oficiální činnost. Bývalé garáže v suterénní části domu byly přestavěny na kapli svatého Jana podle návrhu architekta Petra Kříže. Zasvěcena byla roku 1995. V letech 2016 a 2017 proběhla také kompletní rekonstrukce fasády domu a byla jí vrácena původní modrošedá barva. Bohatou fotogalerii nabízí stránka věnovaná  Modrému domu na Wikipedii.

V předsálí je možné zakoupit také výrobky spřízněných společenství.

Obec křesťanů, k níž se při loňském sčítání lidu v Česku přihlásilo pouze 409 osob[2] (v roce 2011 to byl dvojnásobek) byla založena roku 1922 ve Švýcarsku.[3] Vychází z antroposofického myšlení Rudolfa Steinera, mnozí členové Obce křesťanů se hlásí k antroposofickému světonázoru a Obec křesťanů je spřízněna také s dalšími antroposofií inspirovanými aktivitami jako je Weleda, Camphillské komunity, Waldorfské školy, drogerie DM, potraviny Alnatura a další. Hnutí za náboženskou obnovu, jak se toto společenství také někdy označuje, ale nemá žádnou pevně stanovenou věrouku. V centru duchovního úsilí zde stojí sebevýchova člověka, samostatné poznávání duchovní pravdy a snaha o chápání vlastních náboženských prožitků a skrze ně své účasti na Božím duchu a jeho působení. Pánem a průvodcem na cestě k božskému otci má být člověku Ježíš Kristus, ale ani zde se nesetkáváme s dogmaty či ohraničeními prostřednictvím evangelií a stanoveného biblického materiálu.

Betlém v předsálí Obce křesťanů, 4. 12. 2022.

Důraz je kladem spíše na liturgii, která do jisté míry připomíná Tridentskou mši. Má pevně stanovený pořad o čtyřech částech a neměnnou „choreografii“, kde kněží a ministrující dodržují přesně každý pohyb a manipulují s liturgickými předměty. Specifický je i mluvený projev během mše, který citujeme v úplném úvodu článku. I ten se pevně drží stanoveného liturgického textu. Kněží, kterými mohou být v Obci křesťanů muži i ženy, je předčítají tajemným, tichým, meditativním, ale na emoce silně působícím tónem hlasu.[4] Účast na obřadu posvěcení člověka v Obci křesťanů má poskytnout hluboký, esoterní duchovní zážitek. Tomu je uzpůsoben i minimalistický, a přesto působivý prostor modlitebny. Dominuje mu oltář se svícemi, nad nímž visí obraz, na němž je jen jakoby vodoznakem naznačen Kristus a z obrazu výrazněji vystupuje až po zapálení svic pod ním. Během obřadu kromě nich nic jiného nesvítí, v sále je šero, a tak je obraz jediným vizuálním podnětem, který láká zrak účastníků. Později ho ještě doplní intenzivní vůně kadidla. Tím kněží okuřují během přípravy k přijímání víno smíchané s vodou a chléb. Celý obřad trvá přibližně hodinu a poté probíhá ještě společenské setkání v předsálí, kde je možné také zakoupit různé knihy související s duchovním nastavením společenství, tištěná vydání časopisu Okruh a střed, který tato církev vydává od roku 1998, výrobky camphillské komunity Svobodný statek na Soutoku a další drobné předměty. 

Všechny fotografie: Jitka Schlichtsová, 4. 12. 2022.

Poznámky:

[1] O historii a architektuře budovy pojednává GLOSOVÁ, Michaela. Modrý dům. Okruh a střed. 2009, čís. 4, s. 51–55. nebo online PFEIFFEROVÁ, Erika. Galerie Josefa Adamce: Stavební historie domu [online]. Galerie Josefa Adamce. [cit. 2022–12–04]. Dostupné online zde.

[2] Výsledky sčítání lidu po jednotlivých církvích je možné stáhnout v tabulkovém formátu například zde.

[3] Podrobněji akademicky o antroposofii a Obci křesťanů např. VOJTÍŠEK, Zdeněk: Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Portál: 2004, s. 232–238.

[4] Podrobné sebepředstavení Obce křesťanů v České republice je dostupné zde.

Psali jsme v Dingiru:

téma AnthroposofieDingir 3 (2), 2000, plný text čísla zde.

téma Theosofická společnost a její pokračovateléDingir 11 (1), 2008, plný text čísla zde.

Tomáš Zdražil: Rudolf Steiner a pražská teosofieDingir 11 (1), 2008, s. 17–18.

Související příspěvky:

 

Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Dle hlasů
Inline Feedbacks
View all comments
Ivan Štampach
Ivan Štampach
5. 12. 2022 12:28

Díky za článek. Podařilo se Vám shromáždit detailní informace. O Josefu Adamcovi, podle kterého se jmenuje galerie, o utajených aktivitách Obce za minulého režimu a její současnosti nabídnu samostatný příspěvek.