Novým náboženským hnutím rozumíme počáteční etapu vývoje společenství lidí, které spojuje nauka, jejímž cílem je inovovat stávající náboženský život společnosti. Na počátku vzniku takového společenství obvykle stojí někdo, kdo formuluje tezi s náboženským obsahem, kterou několik dalších osob považuje za plausibilní v otázce spásy či jiného kýženého výsledku náboženského života. Vytvořením první skupiny stoupenců se pak tento člověk stává zakladatelem a vůdcem nového náboženského hnutí. Zpravidla jsou mu jeho následovníky připsány nějaké zvláštní schopnosti, případně i výjimečná role v náboženských dějinách světa a lidstva. Stoupenci se k němu vztahují jako k autoritě a tvoří soudržné, entusiastické, dynamické společenství ochotné radikálně změnit svůj dosavadní život, vynaložit obrovské úsilí i značné oběti pro realizaci a rozšíření nastoupené cesty. Typickým znakem takových společenství je kromě entusiasmu také vymezování se vůči zbytku společnosti, zdůrazňování odlišností zejména v postojích, hodnotách a normách, v rétorice, vnějším zjevu stoupenců i životním stylu, který nezřídka překračuje běžné biologické a společenské vzorce chování, někdy dokonce velmi radikálně.[1] To následně vyvolává u většinové společnosti obavy, různá podezření či dokonce otevřený odpor, který může vést v některých případech ke střetům (společenským, úředním, případně ve vyhrocených situacích i ozbrojeným) mezi tímto novým náboženským hnutím a zbytkem společnosti či jeho zástupci.[2]
Jedním z obzvláště třaskavých témat v této souvislosti je výchova dětí ve zmíněných nových náboženských hnutích. Nezřídka jsou zmiňována podezření z nejrůznějších druhů mravního ohrožení, týrání či zneužívání psychického i fyzického. Součástí diskuse jsou také otázky práva dětí na volbu náboženství, vzdělání apod. Liselotte Frisková[3] v této souvislosti zmiňuje například švédskou státní zprávu z roku 1998[4], jež shrnuje hlavní obavy z výchovy dětí v kontroverzních náboženských skupinách následovně: Autoritářská výchova, ve které je důležitá poslušnost a odrazuje od kritického myšlení, nedistancování se od fyzických trestů, izolace dětí a hanění či démonizace většinové společnosti, brzké a dlouhodobé odloučení mezi rodiči a dětmi, nedostatečná péče o stravování a zdraví dětí, nulová podpora pro vyšší vzdělání dětí.
Obavy z možného ohrožení dětí všemi zmíněnými negativními jevy jsou někdy oprávněné a potvrdí se[5], jindy jsou tato nebezpečí pouze domnělá, ale vedou k vytvoření morální paniky, tlaku a reakcí, které mohou dětem ještě více uškodit, a to obzvláště tehdy, pokud se podezření a nařčení nepotvrdí.[6]
Postoje a přístup k dětem se v jednotlivých náboženských společenstvích liší. Role a postavení dětí může nabývat různých podob. Některá společenství přisuzují dětem klíčovou úlohu v náboženských dějinách a spojují s nimi velká očekávání, jinde jsou děti vnímány jako pokračovatelé a nositelé tradice, jinde mohou být chápány jako překážka duchovního růstu. Existují dokonce společenství, v nichž jsou děti považovány za duchovně pokročilejší a mravně čistější, a tak jsou vzorem pro dospělé, jinde jsou to naopak děti, kdo musí být duchovně kultivován, aby ovládl svou živelnost a dravost a stal se plnohodnotným člověkem připraveným jít po duchovní cestě. Některá společenství dětskou otázku řeší velmi aktivně a vynakládají i značné finanční a lidské zdroje, aby zajistili jejich výchovu v rámci svého společenství, někde jim není věnována ze strany společenství pozornost a jejich výchova je plně v kompetenci rodičů, některá společenství od rodičovství vysloveně odrazují. Možností a kombinací výše načrtnutých přístupů je v podstatě nepočitatelně.[7]
Účelem série příspěvků, kterou tímto otevíráme, je nahlédnout postavení dětí v nejrůznějších náboženských společenstvích a nastínit možné úhly pohledu na problematiku role dětí v nových náboženských hnutích. V Česku je tato problematika zatím poměrně málo probádaná a dostupných materiálů je minimum, a tak se východiskem stanou dvě klíčové zahraniční publikace, které dávají do problematiky postavení dětí v nových náboženských hnutích nahlédnout z různých úhlů a ve světovém kontextu. Starší z nich již na konci 90. let 20. století připravila Susan J. Palmerová ve spolupráci s Charlotte E. Hardmanovou. Kolektivní monografie „Children in New Religions“[8] se věnuje jak konkrétním případům a modelům výchovy dětí v daných společenstvích (novopohanství, Haré Kršna, Sahadža jóga, Damanhur, Dvanáct kmenů, Oshovy komunity a další) i obecnějším otázkám, které z nich vyplývají (nejlepší zájem dítěte, sexuální zneužívání, role státu a institucí v ochraně dětí či naslouchání dětem samotným). Druhou publikaci vydali v roce 2018 švédští odborníci v oblasti nové religiozity Liselotte Frisková, Sanja Nilssonová a Peter Åkerbäck.[9] Tato publikace se plně zaměřuje na švédskou zkušenost a oslovuje děti a rodiče ve švédských nových náboženských hnutích. Tyto dvě dosud stěžejní práce doplníme o poznatky dílčích studií a zdrojů k jednotlivým tématům a vynasnažíme se, pokud to bude jen trochu možné, nahlédnout i do reality českých odnoží zmíněných společenství. Mozaiku pak doplníme také o ryze česká témata a česká nová náboženská hnutí a jejich postoje k dětem a jejich výchově.
Poznámky:
[1] Podrobná charakteristika nového náboženského hnutí viz VOJTÍŠEK, Zdeněk: Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí. Brno: L. Marek, 2009, s. 37–42.
[2] Viz VOJTÍŠEK, Zdeněk: Nová náboženství a násilí. Karolinum. 2017.
[3] FRISK, Liselotte. Growing up in Controversial Minority Religions: Constructions of Childhood. In: FRISK, Liselotte, Sanja NILSSON a Peter ÅKERBÄCK. Children in Minority Religions: Growing up in Controversial Religious Groups. Bristol: Equinox Publishing, 2018, s. 64. ISBN 978-1-78179-420-3.
[4] SOU, 1998. I god tro: Samhället och nyandligheten. Utredningen om samhällets stöd till människor som a särskilda skäl befinner sig i psykiska kristillstå°nd. Statens offentliga utredningar 1998: 13., Stockholm: Fritzes offentliga publikationer.
[5] Jako v případě gurukul Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny. Podrobně SCHLICHTSOVÁ, Jitka: Výchova a vzdělání v hnutí Haré Kršna. Praha, 2013. Diplomová práce. HTF UK.
[6] Například aféra kolem údajných stoupenců satanismu v USA, kteří byli podezíráni z tajných rituálů, při nichž měli zneužívat své vlastní děti k sexuální magii. Obvinění byla nakonec vyvrácena. Při tzv. wormských procesech v Mohuči v letech 1993 až 1997, bylo ze zneužívání nezletilých obviněno 25 osob, došlo k rozpadu několika rodin a 6 dětí se kvůli odcizení v důsledku procesů nikdy nevrátilo, ačkoli bylo prokázáno, že obvinění nebyla pravdivá. Více DUŠEK, Pavel: Ruce pryč od našich dětí: Spor o skandály katolických kněží. Dingir (4), 2010, p. 147–149.
[7] Srov. VOJTÍŠEK, Zdeněk: Náboženství a děti. Dingir (4), 2010, s. 129.
[8] PALMER, Susan. J.; HARDMAN, Charlotte E.: Children in New Religions. Rutgers University Press, 1999, 255 s.
Náhledový obrázek: Pixabay.
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 4/2010: Náboženství a děti (plný text čísla zde)
Dingir 4/2011: Pedagogika a náboženství (plný text čísla zde) + příloha: studie Svobodné waldorfské školy na miskách vah (lze zakoupit i samostatně zde).
Související příspěvky:
