Krátké video humanoidního robota v černém rouchu na kazatelně Betlémské kaple se na sociálních sítích začalo šířit s tvrzením, že v Česku nastoupil humanoid „místo faráře“. Dohledané souvislosti ukazují ale něco jiného. Nešlo o bohoslužbu, ale o večerní ceremoniál Týdne inovací. Technologické vystoupení převzalo jazyk, místo a vnější znaky kazatelské autority.
Krátký záznam působí na první pohled jednoznačně. Humanoidní robot v černém rouchu stojí na kazatelně pražské Betlémské kaple, zvedá ruce a v archaizující češtině mluví o pravdě, poznání, umělé inteligenci a proměně lidské práce. TikToková kopie k tomu přidává titulek „Česko: Humanoid namiesto farára!“. V takovém spojení obraz téměř automaticky vyvolá dojem, že robot převzal roli duchovního při náboženském obřadu. Právě tato interpretace se ale při bližším ověření ukazuje jako příliš rychlá.
Nejstarší přímo dohledané zveřejnění stejné obrazové sekvence pochází z instagramového účtu AlzaBots a je datováno 2. října 2026. Oficiální program Týdne inovací uvádí na tentýž večer v Betlémské kapli Innovation Week Awards & Afterparty, tedy vyhlášení cen a následný společenský večer určený finalistům a držitelům vstupenek Leaders. Na projekční ploše zachycené ve videu jsou navíc čitelné položky programu spojené se startupovými cenami, cateringem a networkingem. Dostupné podklady proto nepodporují tvrzení, že by robot nahradil faráře při bohoslužbě; zachycují technologicky stylizované vystoupení uvnitř podnikatelské a inovační akce.
Tím ovšem náboženská rovina záznamu nekončí, robot nestojí na neutrálním pódiu, ale na kazatelně prostoru, který je po staletí spojen s českým kazatelstvím, a především s Janem Husem. Má černé roucho a promluva používá starobylý slovosled i nábožensky zabarvené motivy pravdy, světla, nápravy lidských věcí a služby člověku. To všechno dohromady vytváří dojem kazatele, i když za ní nestojí církevní obřad.
Betlémská kaple je pro takové gesto mimořádně silným místem. Byla založena roku 1391 především pro kázání v českém jazyce a mezi lety 1402 a 1413 zde působil Jan Hus. Dnešní kaple není prostorem využívaným výhradně nábožensky, slouží jako slavnostní aula Českého vysokého učení technického (ČVUT), konají se v ní promoce, předávání cen, koncerty i další společenské akce, pravidelně se zde připomíná Husův odkaz při ekumenickém shromáždění. Náboženská, historická, akademická a reprezentační vrstva místa se tedy překrývají. Samotná přítomnost robota v kapli ještě neurčuje povahu události, ale jeho umístění na kazatelnu a stylizace do role řečníka využívají symbolický kapitál, který toto místo nese.
Robot v Betlémské kapli není úplnou novinkou, při promocích Fakulty informačních technologií ČVUT zde už 22. března 2019 předával absolventům diplomy humanoid Pepper. Tehdejší fakultní zpráva podrobně popisovala, kolik programování a praktických úprav bylo zapotřebí, aby robot zvládl zdánlivě jednoduché předávání diplomů. Tato starší zkušenost je užitečným připomenutím, že lidský divák snadno připisuje stroji souvislou roli a záměr, zatímco za jeho výkonem může stát velmi konkrétní scénář, programování a technická obsluha. U nynějšího vystoupení zatím není doloženo, kdo napsal text promluvy, jak vznikl hlas, jak byly řízeny pohyby ani zda byla generativní umělá inteligence použita při přípravě nebo v průběhu samotného výkonu.
Oficiální program Týdne inovací uvádí mezi humanoidními roboty také Ignáce, vývojovou platformu Unitree H2, který vystupoval na hlavní scéně už 1. října. Vzhledově jde o nejsilnějšího kandidáta na robota zachyceného na kazatelně, přímé potvrzení jeho identity v tomto konkrétním vystoupení ale zatím chybí. Stejně tak není možné ze zhruba minutového videa určit míru autonomie stroje. Označení typu „AI kazatel“ nebo tvrzení, že si robot sám napsal kázání, by proto v tuto chvíli překračovala dostupné důkazy.
Případ přirozeně navazuje na dvě květnové zprávy Náboženského infoservisu o humanoidních robotech v korejském buddhismu (zde a zde), ale zároveň se od nich v jednom podstatném bodě obrací. V Soulu vstoupil robot Gabi a později další humanoidi do prostředí skutečné buddhistické instituce a stali se součástí chrámového obřadu a veřejného náboženského průvodu. Náboženská obec zde nebyla jen kulisou, ale aktivním účastníkem projektu. V Praze zatím vidíme téměř opačný pohyb, nikoli technický objekt vstupující do náboženského rituálu, ale náboženské znaky, jazyk a role vstupující do technologické prezentace.
Tento rozdíl posouvá interpretaci situace. Nezabýváme se tím, zda může být robot „skutečným duchovním“, ale o to, kdo mu vůbec roli duchovního nebo kazatele přiděluje. Může ji vytvořit producent vystoupení volbou kostýmu a místa, autor textu archaizujícím jazykem, kameraman kompozicí záběru, správce sociálního účtu popiskem a nakonec i další uživatel, který video sdílí s novým titulkem. Náboženský význam zde nevzniká pouze uvnitř robota ani v jeho technických schopnostech, skládá se z prostředí, scénografie, slov, institucionálního kontextu a způsobu, jakým je záznam dále vykládán.
To je dobře vidět na cestě videa sociálními sítěmi. Už původní účet AlzaBots pracuje s představou, že když v Betlémské kapli nekáže člověk, dostane slovo humanoid. TikToková kopie pak tuto formulaci posouvá ještě dál a mluví o humanoidovi „místo faráře“. Při každém takovém zkrácení mizí část kontextu technologického večera, zatímco kazatelna, roucho a náboženské asociace zůstávají. Divák proto nakonec reaguje na posunutý význam příběhu, který je nábožensky výraznější než samotná událost, z níž záznam pochází.
Veřejně dostupné reakce pod původním instagramovým příspěvkem ukazují směs zvědavosti, odmítnutí, ironie a kritiky marketingu. Z celkového počtu komentářů bylo bez přihlášení čitelných pouze osm, takže by bylo chybou vydávat je za průzkum postoje české veřejnosti nebo věřících. Přesto ukazují, že obraz robotického kazatele není přijímán neutrálně. U části publika vyvolává pobavení nebo zájem, u jiné části odpor. Není však doloženo, že by odmítavé reakce vycházely z náboženské identity jejich autorů; stejně dobře mohou mířit proti marketingové stylizaci, proti technologiím nebo proti samotnému narušení očekávání spojeného s místem.
Robot na kazatelně Betlémské kaple není českou obdobou robotického mnicha začleněného do náboženské komunity. Je příkladem toho, jak lze náboženskou roli přenést do technologického a mediálního prostředí, aniž by se z technologické prezentace stala bohoslužba. Ukazuje, že hranice náboženské přítomnosti neleží pouze mezi člověkem a strojem, ale také mezi institucí a reprezentací, rituálem a scénografií, událostí a jejím mediálním příběhem. V Soulu jsme sledovali, jak robot vstupuje do rituálu, v Praze sledujeme, jak rituálně rozpoznatelná postava vzniká kolem robota.
Psali jsme v Dingiru:
téma Náboženství v kyberprostoru, Dingir 18 (3), 2015.
Související články:
