Zajisté počet měsíců u Boha je dvanáct měsíců, stanovený v Knize Boží v den, kdy stvořil nebesa a zemi. A z nich jsou čtyři měsíce posvátné, a to je náboženství neměnitelné. Proto si v nich nečiňte vzájemně zlé, nýbrž bojujte proti nevěřícím jako jeden muž, tak jako oni bojují proti vám jako jeden muž a vězte, že Bůh stojí na straně bohabojných.
Korán 9:36
Většina světa se dnes řídí gregoriánským slunečním kalendářem, který má svůj původ ve středověkém západním křesťanství. Naopak islámský kalendář neboli hidžra[1] je kalendářem lunárním. V kalendáři hidžra je 12 měsíců, přičemž každý měsíc má 29 nebo 30 dní. Muslimský rok je tedy kratší a během 32 až 33 let znovu „doběhne“ kalendář sluneční. Islámský Nový rok tedy nepřipadá na stejné datum gregoriánského kalendáře. Jeho počátek bývá vždy o 11–12 dní dříve než rok předešlý . Je označován Anno Hegirae (latinsky „roku Hidžry“), což se zkracuje A. H. nebo AH, a právě dnes začíná rok 1444.
První rok hidžry je rokem emigrace proroka Muhammada z Mekky do Medíny (622 gregoriánského kalendáře). Muhammad pocházel z Mekky, ale tam začal být on i jeho následovníci pro své přesvědčení pronásledován. Islámský kalendář se počítá od nového počátku Muhammadova společenství v Medíně.
Muharram, známý také jako muharram-ul-haram, je první měsíc kalendáře. Je to jediný měsíc, ke kterému je připojeno Alláhovo jméno: Prorok Muhammad jej označil za „posvátný měsíc Alláha“ a je jedním ze čtyř posvátných měsíců. Jeho zvláštní význam je naznačen jeho názvem. Slovo „muharram“ znamená doslova „zakázaný“, což znamená, že je natolik posvátný, že se během něj zakazují určité činnosti, protože by porušovaly jeho posvátnost. Jak měsíc muharram, tak další stěžejní výraz islámu – Alláhův dům (Al-Masdžid al-Haram)[2] – odvozují své názvy od stejného arabského slovního kořene; v obou případech se jedná o posvátné prostory, v nichž každý skutek, ať dobrý či špatný, váží na vahách větší váhu.
Ke koránskému verši ze začátku článku doplňuje Tafsír Ibn Kathír, vlivný učenec a historik ze 14. stol., toto:
Alláh si ze Svého stvoření vybral elity: z andělů si vybral posly, z lidí si vybral posly, z řeči si vybral vzpomínku na Něho (dhikr), z prostorů na zemi si vybral mešity, z měsíců si vybral ramadán a posvátné měsíce… Uctívejte tedy to, co bylo vybráno Alláhem, neboť lidé chápaví a moudří si váží toho, co bylo vybráno Ním.
Dle tradice je tedy muharram výjimečný jednoduše proto, že si ho tak Alláh vybral. Muslimům přikazuje, aby se během tohoto posvátného měsíce „neprovinili“, tedy aby měli čisté úmysly, spravedlivé chování a neupadli do hříchu. V islámské tradici patří kromě muharramu a ramadánu k posvátným také měsíce radžab, dhú l-ka´da a dhú’l-hidždža.
Z historického hlediska bylo jedním z praktických důsledků toho, že byly tyto měsíce posvátné, to, že poutníci mohli bezpečně vykonat hadždž[3] bez obav z banditů nebo války. Bojování bylo zakázáno během dhú l-ka´da, kdy poutníci cestovali na hadždž, dhú’l-hidždža, kdy vykonávali hadždž v Mekce a jejím okolí, a muharramu, kdy se vraceli z hadždže domů. Tuto normu dodržovali Arabové už v předislámských dobách a je potvrzena v Koránu. Radžab je mezitím sedmým měsícem kalendáře hidžra a stojí samostatně jako posvátný měsíc. Historicky to bylo proto, aby lidé mohli během radžabu vykonat umru,[4] pokud o to stáli.
Jak již bylo zmíněno, dle tradice mají skutky muslimů během muharramu větší váhu stejně jako mají větší váhu v Kaabě a jejím okolí. Je zde tedy příležitost získat každý den větší odměnu; ale také nebezpečí, že špatnými skutky více zhřeší.
Ačkoli je měsíc muharram posvátným měsícem jako celek, 10. den muharramu je ze všech jeho dnů nejposvátnější. Tento den se nazývá Ašúra. Když se Muhammad dle tradice přestěhoval do Medíny, zjistil, že se zde Židé 10. den muharramu postí. Říkali, že je to den, kdy svatý prorok Músa (Mojžíš) a jeho následovníci zázračně překročili Rudé moře a faraon se v jeho vodách utopil. Když to Prorok od Židů slyšel, řekl: „Jsme s Músou spřízněni více než vy,“ a nařídil muslimům, aby se v den Ašúra postili. V řadě autentických tradic se také uvádí, že zpočátku byl půst v den Ašúra pro muslimy povinný. Později se půst o ramadánu stal povinným a půst v den Ašúra byl nepovinný, ale doporučený, neboť se věřilo, že se půstem v tento den odčiňují drobné hříchy uplynulého roku.
Na rozdíl od mnoha tradic, které slaví nový rok jako radostnou událost, je islámský nový rok obvykle vážnou záležitostí. Muharram je posvátným časem pro modlitby a rozjímání jak pro sunnitské, tak pro šícitské muslimy. Ašúra má totiž také další historický význam. V roce 680 byl v bitvě u Karbalá v dnešním Iráku zabit Muhammadův vnuk Husajn ibn Alí spolu s většinou své rodiny a věrnými. Jazíd, chalífa ummájovské dynastie, která v letech 661–750 vládla oblasti od Španělska až po Persii, považoval Husajna za politickou hrozbu a brutálně potlačil jeho i jeho hnutí.
Bitva byla zlomovým bodem pro šícity, kteří považovali lhostejnost většiny k masakru právoplatných Muhammadových dědiců za konečný důkaz zásadní nesmiřitelnosti se sunnitským islámem. Událost tak upevnila sunnitsko-šícitský rozkol v islámu. Pro šícity představuje Husajn někoho, kdo se postavil proti silám nespravedlnosti a zla. Bitvu si připomínají během prvních dvou islámských měsíců muharramu a safaru.
Kromě toho je islámský nový rok spojen také s dalšími proroky křesťanské víry. Je to den, kdy podle pověsti spočinula Noemova archa na pevnině, den, kdy Bůh odpustil Adamovi, den Josefova propuštění z vězení, den narození Ježíše, Abraháma a Adama v průběhu věků. Je také považován za den početí proroka Muhammada v roce 570.
V některých zemích (například v Indii či Íránu) jsou islámský Nový rok a Ašúra státními svátky. Životní události, jako jsou narozeniny a svatby, se v minulosti prvních deset dní měsíce neslavily. Ašúru dodržují také sunnité. Mnozí dodržují půst jako způsob odčinění svých hříchů a konají dobročinné skutky.
Náhledová fotografie: Ve většině měst a vesnic v Íránu drží šíitští muslimové každoročně smutek na svátek muharram na památku mučednické smrti imáma Husajna. Autor: Payam Moein, 2014.
Poznámky:
[1] Stejný výraz se používá pro událost přesídlení proroka Muhammada z Mekky do Medíny roku 622.
[2] Termín označující Kaabu, tedy stavbu, která se nachází ve městě Mekka, uprostřed Velké mešity (Al-Masdžid al-Haram).
[3] Pouť do Mekky
[4] Arabsky: عمرة. Též malá pouť. Poutní rituál muslimů v Mekce, který může být vykonán v kteroukoli roční dobu.
Rozpis začátků svatého měsíce ramadánu na 100 let od roku 1938 do roku 2038 n. l. a odpovídající roky v hidžře, tedy 1357-1460.
Doporučená literatura:
Mason, P. H. (2016) “Fight-dancing and the Festival: Tabuik in Pariaman, Indonesia, and Iemanjá” in Salvador da Bahia, Brazil. Martial Arts Studies Journal, 2, 71–90. doi:10.18573/j.2016.10065.
Pinault, David (1992). The Shiites: Ritual and Popular Piety in a Muslim Community. London: I.B. Tauris.
Cole, Juan (1988). Roots of North Indian Shiism in Iran and Iraq: Religion and State in Avadh, 1722–1859. Berkeley, CA: University of California Press.
Související články:
