Ti, kdož uvěřili a vystěhovali se a bojovali na cestě Boží majetky i osobami svými, ti dosáhnou u Boha hodnosti nejvyšší a takoví budou úspěšní. Pán jejich jim oznamuje zvěst radostnou o Svém milosrdenství i zalíbení, a o zahradách, v nichž budou mít trvalé potěšení a v nichž budou navěky nesmrtelní, neboť u Boha je věru odměna nesmírná.
Korán 9:20–22: Pokání; český překlad: Ivan Hrbek, 1972
Hidžra (doslova „odcházení“ či „přerušení vztahů“) je jednou z nejvýznamnějších událostí v dějinách islámu. Výraz odkazuje na útěk Muhammada a jeho přítele Abú Bakra z města Mekky do Jathribu (Medíny)[1], respektive přesně k momentu, kdy překročili jižní cíp Quba v medínské oáze. To se stalo osmého dne měsíce rabíc al-avval– v den koresponující se 4. zářím roku 622.
Muhammad byl obchodníkem ve městě Mekce. Dle tradice u něj došlo v roce 610 ke zjevení archanděla Džibríla (Gabriela) a ke slyšení: „Přednášej ve jménu Pána svého, který člověka z kapky přilnavé stvořil! Přednášej, vždyť Pán Tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.“ (Korán 96:15: Kapka přilnavá; český překlad: Ivan Hrbek, 1972). Zjevení nejprve přijal se silným rozrušením a obavou o své duševní zdraví, nicméně jeho žena Chadídža jej ujistila, že je vize pravdivá. Tak se stala společně se svým synem Alím ibn Abí Tálibem[2] a Abú Bakrem, kterého sunnité prohlašují za nejbližšího Mohamedova přítele, první přívrženkyní nového náboženského hnutí z nějž se do dnešní doby vyvinulo druhé nejpočetnější náboženství světa čítající na 2 miliardy věřících.
Od roku 613 začal Muhammad kázat lidu. Většinou nedošel pochopení, někteří mu však uvěřili a připojili se k němu. Po několik dalších let byla jeho kázání tolerována, nicméně když získal větší množství stoupenců, začal být Muhammad hrozbou místnímu vládnoucímu rodu Kurajšovců. Po pokusu o atentát se rozhodl uprchnout do přibližně 450 km vzdálené Medíny, kde se spojil s rodem Naufalovců, kteří se každoročně vydávali na pouť do Mekky. Zároveň přestal být pouze hlasatelem víry a stal se i vládcem, vojenským velitelem a zákonodárcem. Právě zde položil základy politické a společenské organizace islámské společnosti. Toto spojenectví bylo důležité zejména tím, že zde Muhammad akcentoval nezrušitelnou soudržnost, založenou na základě víry a ne na základě pokrevnosti. To bylo pro arabský svět novinkou možná větší, než přijetí myšlenky monoteismu. Vnímání jednoty ne skrze rod, ale univerzální obec Umma bylo tak velkým milníkem, že se jej Muhammadovi následovníci – muslimové, tedy „poslušní“, rozhodli pojmout za začátek nového věku. Muslimský kalendář nicméně nezačíná přímo touto událostí, ale je umístěn na začátek roku, v němž se Hidžra odehrála a počítá se od 1. den měsíce muharram, který odpovídá 16. červenci 622. Určen je již od doby druhého chalífy (tedy nástupce Muhammada) Umara ibn al-Chattába.
Po získání nového útošiště začal podnikat Muhammad razie směřující proti mekkánským karavanám. Když k nim začal zvát okolní kmeny, jeho obliba rychle vzrostla. Za zmínku stojí šarvátka u osady Badr (624), v níž tehdy asi čtyřicetiletý Muhammad porazil trojnásobnou přesilu Kurajšovců. Byť rozsahem nevelká, přesto se tato bitva ukázala být klíčovou pro vnímání muslimů jako reálného mocenského rivala arabů.
Jak rostl vliv Medíny, Mekka stále ovládaná Kurajšovci slábla. V roce 628 se Muhammad rozhodl do Mekky vrátit. Nejprve se pokusil o mírovou cestu. Dohoda, kterou s městem uzavřel na deset roků však byla Kurajšovci porušena již za dvě léta. Roku 630 tak vyrazil Muhammad se svou armádou na Mekku. Díky chytrému obležení města ze všech čtyř stran i psychologickým trikům se město samo rychle vzdalo. Po získání města se Muhammad i Kurajšovci zachovali pragmaticky a i díky spolupráci z jejich strany došlo ve městě jen k minimálním trestům – popraveni byli jen čtyři vrahové muslimů, zbytek byl ušetřen.
Díky tomuto vítězství konsolidoval Muhammad[3] moc, stal se arbitrem kmenových půtek a umožnil islámu, aby se začal šířit do světa. To se však začalo ve velké míře dít až po jeho smrti. Muhammad, který je muslimy považován za proroka, totiž zemřel jen o tři roky později, roku 632 nebo 633.
V současnosti si příběh Hidžry muslimové připomínají v mešitách, kam jsou k této příležitosti svoláváni nebo jej říkají ve svých domovech. Jde tak o jeden z klidných svátků roku.
Poznámky:
[1] Z arabského Madínat an-Nabí (Město Prorokovo).
[2] Ten bude jednou zastávat jednu z velitelských rolí v muhammadově armádě. Jeho vláda posléze povede k rozštěpení islámu na šiítskou a sunnitskou větev.
[3] Dle tradice negramotný obchodník, který neměl s válčením až do svých čtyřiceti let žádné zkušenosti.
Náhledová fotografie: Prorokova mešita v Medíně (arabsky ٱلْمَسْجِد ٱلنَّبَوِي, Al-Masdžid an-Nabaví), autor GusJuned, 2015.
Literatura:
Mendel, M. Džihád – islámská koncepce šíření víry: Brno: Atlantis, 1997.
Mendel, M. Hidžra. Náboženská emigrace v dějinách islámských zemí: Orientální ústav AV ČR, 2006.
Kropáček, L. Duchovní cesty islámu: Praha, 2004.
Psali jsme v Dingiru:
Téma čísla 4/2001: Současný islám (plný text čísla zde).
Související příspěvky:
Nourúz – starý svátek nového počátku.
Mawlid – rozporuplná oslava narozenin.
Ramadán – dny v odříkání i noci plné veselí.
Svátek prorokovy cesty do Jeruzaléma.