Události

Jak se daří náboženství ve střední a východní Evropě? Ve Varšavě se konala konference „Religion, Cultural Heritage, and Social Change in Central-Eastern Europe“

Jak se daří náboženství ve střední a východní Evropě? Ve Varšavě se konala konference „Religion, Cultural Heritage, and Social Change in Central-Eastern Europe“

Ve dnech 4. a 5. července 2022 se v polské Varšavě konala komorní konference Religion, Cultural Heritage, and Social Change in Central-Eastern Europe. Jak patrno z názvu, příspěvky se týkaly především náboženství a jeho vztahu k sociální změně a kulturnímu dědictví. Organizátorem byl v Česku působící italský antropolog Alessandro Testa, který touto událostí zakončoval svůj dvouletý projekt The Re-Entachment of Central Eastern-Europe. Účastníci a účastnice ale prezentovali i výsledky vlastních výzkumů mimo rámec tohoto projektu. Jak bývá na podobných akcích zvykem, účast byla silně interdisciplinární; v tomto případě pak byla zastoupena nejen religionistika, ale také sociální a kulturní antropologie, etnologie, sociologie či historie. Podobně pestrá byla i národnostní skladba, neboť zástupci univerzit a výzkumných institucí přijeli z Polska, Česka, Slovinska, Francie, Maďarska, Litvy a Rumunska a zkoumané terény zahrnovaly navíc například i Rusko, Slovensko nebo Ukrajinu.

Konferenční programy.

Témata příspěvků byla velmi různorodá. Mimo jiné se týkala poutnictví, sakrálního umění, procesu kanonizace či identity badatele v terénu. Na obecnější úrovni se řešilo především prolínání náboženství (resp. církevních diskurzů) a politiky (reprodukční práva, definice manželství); nábožensky inspirované umění ve vztahu ke komercionalizaci a populární kultuře (např. produkce knih s tématem svatojakubské cesty); národní náboženská identita a její vyjednávání (viz debaty týkající se Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí nebo polské úcty k Janu Pavlu II.); reinterpretace náboženské historie a rituálů (transformace vystavování betlémů či problematika konzervování ikon); křesťanské a pohanské dědictví jednotlivých zemí a vůbec komplexnost výše zmíněných vztahů v postsekulárním světě. Za všechny bych jmenovitě zmínila příspěvek Zuzany Bártové, která svou analýzou firemních manažerů osobního rozvoje jako nových náboženských vůdců probudila do určité míry nikdy nekončící spor o pevné definice náboženství a duchovna.

Skupinová fotografie účastníků konference.

Společný geografický rámec umožňoval diskuse s hlubším porozuměním kontextu, především rezonovalo společné téma komunistické historie jednotlivých zemí ve vztahu k náboženství, opakovaně se vynořovalo i téma současné ruské invaze na Ukrajině. Osobně se mi tato vnitřní „zasvěcenost“ do různých problematik zdála intenzivnější a také užitečnější při zpětné vazbě na příspěvky než na větších konferencích s širší mezinárodní účastí. I když tato konference probíhala standardně v angličtině, byla často znát i blízkost jazyková, potažmo kulturní. Vcelku se jednalo o velmi komorní akci v uvolněné atmosféře. Přestože příspěvky přinášely veskrze zprávy z terénních výzkumů ve velmi specifických terénech, nastavení akce vyzývalo k mezinárodní komparaci a cenné výměně zkušeností a snad i k přemýšlení o společných budoucích přeshraničních projektech.

Jak se tedy daří náboženství ve střední a východní Evropě? Evidentně je pestrobarevné a živé, i když prochází řadou dramatických transformací a proměn. Je vyhledávané a oslavované, i když konfrontované s mnoha závažnými otázkami na úrovni politiky i individuálních životů. Je intenzivně žité i odmítané. Především ale zůstává fascinujícím zájmem pro řadu vědců a vědkyň, kteří svou mravenčí prací přispívají k zachování jeho kulturního dědictví.

Související příspěvky:

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments