Náboženský nacionalismus v novém Dingiru

Dnes vychází čtvrté číslo 24. ročníku religionistického časopisu o současné náboženské scéně Dingir, které se věnuje tématu náboženského nacionalismu.

Při přípravě témat do časopisu Dingir je jeho redakční rada často zklamána tím, že v jednom čísle není možné pojednat zdaleka tolik jevů, kolik by si jich zvolené téma zasloužilo. Mimořádnou míru tohoto tlaku jsme pocítili při přípravě tématu „Náboženský nacionalismus“, který vychází právě dnes. Politické využití mocné síly, která plyne ze spojení náboženské a národní identity (jak pojem „náboženský nacionalismus“ výstižně vysvětlil Pavel Hošek v eseji na třetí straně obálky), má totiž velké množství podob. A i když jsme tento široký vějíř omezili na současné podoby, ještě zůstala řada takových, na něž se v tomto čísle nedostalo. Připravovali jsme články o náboženském nacionalismu v Turecku, Polsku nebo v Izraeli, ale do jednoho čísla se tolik textů prostě nevejde. V redakční radě přemýšlíme o tom, že bychom se k tomuto tématu brzy vrátili. Ostatně – nyní také navazujeme na téma „Náboženství a národní identita“ ve 4. čísle v roce 2013 (plný text čísla je dostupný v internetové prezentaci Dingiru zde).

A co je tedy v tomto čísle možné k tématu „Náboženský nacionalismus“ nalézt? Otvírá ho článek indoložky Blanky Knotkové-Čapkové o indickém nacionalistickém hnutí hindutva, které se vymezuje především proti asi 13–15 % obyvatel Indie islámského vyznání. Stejný objekt nepřátelství – muslimy – mají i radikální buddhističtí mniši v Barmě (Myanmaru), jak o tom v následujícím článku píše slovenský buddholog žijící v Thajsku Miloš Hubina. Tradiční spojení pravoslaví s místním národem se ukázalo jako velmi nebezpečné pro jeho jednotu, když takto vstoupilo do sporu Ruska a Ukrajiny. Fakta, která o tomto sporu byla již několikrát v Dingiru zmíněna, shrnuje a doplňuje religionista Ivan Štampach. Nacionální charakter může nabýt novodobé pohanství třeba tak, jak se to stalo německému germánskému pohanství na přelomu 19. a 20. století. Současnou situaci zvláště s ohledem na Česko a Slovensko pozoruje slovenský religionista žijící a studující v Brně Michal Puchovský. Náboženství, a hlavně náboženské stavby, kostely a mešity, má velkou symbolickou sílu ve válkách a sporech o Náhorní Karabach. V dalším článku tématu to tvrdí a dokládá politolog Slavomír Horák. Když nepočítáme již zmíněnou esej na konci časopisu, tak blok tématu „Náboženský nacionalismus“ uzavírá rozhovor se sociologem Janem Jandourkem o Rusku. Vedl ho Pavol Bargár.

Zajímavé čtení skýtají jistě i články v ostatních rubrikách. Mimo téma se Veronika Řeháková věnuje vztahům katolické církve a svobodných zednářů. V zahraniční rubrice píše teolog a cestovatel Ondřej Havelka o problematice výzkumu náboženství Dogonů. Domácí náboženské scéně se pak věnují články dvou autorů. Jan Blahůšek mapuje osudy unitáře Bohumila Housera, který se zároveň živě zajímal o jógu. Jitka Schlichtsová zase píše o působení v současnosti úspěšné duchovní učitelky Ivy Adamcové. „A co na to Kája Mařík?“ ptá se Jiří Arje Klimeš v esejistickém textu věnovaném výzvám, které religionistům přináší současné dění kolem pandemie koronaviru. Závěr Dingiru pak tvoří tři recenze. První se věnuje nově vydanému českému překladu slavné studie Leona Festingera „Když se proroctví nesplní: studie skupiny, která předpověděla konec světa“, druhá publikaci Kristýny Bernardové „Nacismus versus okultismus – Osudy Jiřího Arvéda Smíchovského a Jana Kefera“ a poslední útlé knížce malého formátu z pera Tomáše Novotného „Moudrost v jidiš příslovích“.

Obsah, vybrané články a informace o možnostech objednání tištěných i elektronických časopisů jsou dostupné na webové prezentaci Dingiru.

 

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments