Náboženské spolky, šikanované a nakonec zakázané komunistickými úřady kolem roku 1951, nebyly většinou početně silné. Nepočetnost jejich členů byla ostatně několikrát zmíněna jako argument úřadů pro jejich zákaz – úřady tak údajně chtěly náboženskou scénu zjednodušit a zpřehlednit. Spolek Psyche, o němž pojednává 11. část našeho seriálu, ale rozhodně malý ani nevýznamný nebyl; počet jeho členů dosahoval několika set a příznivců jeho zakladatele byly asi až desetitisíce. Ani to ale spolek neuchránilo před svévolným jednáním komunistů.
Spolek Psyche vznikl za První republiky: československými úřady byl vzat na vědomí 25. října 1929.[1] Už od prvních let ale není jasné, jaký je vlastně název spolku: úředně zní „Psyche“, ale když jednatel František Jirásek podal 29. listopadu téhož roku Policejnímu ředitelství zprávu o volbách během ustavující valné hromady do výboru spolku, nazval ho „Psyché“.[2] Dlouhé „é“ je i na razítku spolku na dokumentech z této doby. Ovšem od roku 1932 je na tomtéž razítku (a také na hlavičkových papírech) již krátké „e“ a pod takto krátce znějícím názvem je spolek uváděn i nadále. Název spolku se tak připodobnil názvu časopisu Psyche. Revue věnovaná mystice, okultismu a metapsychice, který vycházel od roku 1924 pod vedením Karla Weinfurtera.[3]
Důležitější než název byla pro zájemce o spolkovou činnost jistě osobnost předsedy spolku: od samého začátku jím byl právě překladatel a spisovatel Karel Weinfurter (1867–1942), v úředních dokumentech uváděný jako „redaktor“. Byl nejvýznamnějším představitelem předválečné a meziválečné mystiky, inspirované naukami Východu, které do českého prostředí vnesla Teosofická společnost a její stoupenci. Účelem spolku bylo podle stanov „šíření poznání Boha na základě filosofie náboženství“.[4] Schůze spolku se konaly každý týden a sestávaly zpravidla z přednášky Karla Weinfurtera na téma, jímž se právě zabýval, z jeho vysvětlování náboženských pojmů a z jeho odpovědí na položené otázky. Připravit si referát samozřejmě mohli i jiní významní členové spolku, ale patrně z ostychu před Weinfurterovou autoritou to podle archivních materiálů málokdo učinil. Spolek měl své pobočky v Brně a v Ostravě, vlastnil knihovnu a podobně jako revue Psyche vydával také knihy a drobné tisky.[5]
Spolek Psyche byl za války (v červenci 1941) podobně jako řada jiných spolků úředně rozpuštěn. Během války zemřel Karel Weinfurter pravděpodobně v důsledku zatčení a vazby. Spolek byl v říjnu 1945 obnoven a v lednu následujícího roku byl do jeho čela zvolen Otakar Čapek (1893–1967), přítel a blízký spolupracovník Weinfurtera a po jeho smrti druhý manžel Boženy Weinfurterové. Spolek roku 1947 obnovil vydávání časopisu pod názvem Psyche. Revue věnovaná studiu života duchovního a náboženské filosofie. Odpovědným redaktorem byl Čapek. Roku 1948 čelil Otakar Čapek nařčení, že se angažoval v Národní obci fašistické v Přerově. Své členství v obci asi od roku 1925 přiznal, ale podle své výpovědi z něj vystoupil a nestal se funkcionářem.[6] Už v této době již bylo jasné, že spolek Psyche není komunistickými úřady vítán. Revue Psyche přestala vycházet také roku 1948. Přednášky spolku Psyche se ovšem nadále konaly, a to jednou měsíčně, doplněné vložkami hudby nebo zpěvu.[7] Roku 1949 spolek uvedl ve zprávě Obvodní radě osvětové v Praze 2, že má asi 700 členů.[8]
Výměrem referátu pro vnitřní věci a bezpečnost Ústředního národního výboru hl. m. Prahy z 27. června 1951 byl spolek Psyche rozpuštěn. Majetek spolku včetně jeho knih byl zabaven. Spolu s pražským ústředím spolku byly do konce roku 1951 zlikvidovány i jeho pobočky. Na usnesení Ústředního národního výboru reagoval Otakar Čapek dopisem,[9] v němž jsou kromě oslovení a pozdravu tato slova:
Nepodávám odvolání k tamnímu usnesení týkajícího se rozpuštění spolku Psyche, jehož jsem byl předsedou, podávám toliko vysvětlení k části Vašeho výměru, jak jsem to již i ústně učinil. Týká se to odstavce pravícího, že spolek nepřispívá k budovatelskému úsilí pracujícího lidu a že jeho další existence tudíž ohrožuje veřejný pokoj a řád.
Vychovávali jsme členstvo v následujícím postoji ke státu: Každý na svém pracovišti a místu, kde jsi postaven, pracuj co nejhorlivěji a nejintensivněji, buď pln lásky ke svým bližním a jednej vždy podle hesla: dávej, co je Cesarovo, Cesaru, co jest Božího, Bohu.
Tím jsme vychovávali členstvo, aby dokonalo plnilo své povinnosti, a slyšeli jsme o něm jenom chválu.
Tolik na vysvětlenou o činnosti spolku.
Zjevná zvůle komunistických úřadů vyvolává smutek podobný, jaký je patrný na Čapkových slovech, ještě po více než 70 letech. Brzy potom byl Čapek uvězněn a v politicky motivovaném procesu odsouzen za velezradu k doživotnímu vězení. Vězněn byl až do roku 1964.[10]
Spolek Psyche byl pod názvem „Psyché“ obnoven roku 1990. V Jablonci nad Nisou vzniklo i stejnojmenné nakladatelství a podařilo se mu v letech 1990–1993 vydávat měsíčník Psyché. Časopis věnovaný mystice ve čtyřech ročnících. Časopis obsahoval hlavně stati Karla Weinfurtera a Otakara Čapka, obvykle přetištěné z ročníků vycházejících před komunistickou érou. Kromě toho v nakladatelství vyšlo téměř 20 titulů (vycházely až do roku 1996). Po tomto roce veřejné působení spolku utichlo. Čtyři Weinfurterovy knihy vydalo mezi lety 1998–2000 nakladatelství Psyché v Boskovicích.
Poznámky:
[1] Archiv hlavního města Prahy, fond: Spolkový katastr, signatura IX/0699 [online], download 20. 11. 2021.
[2] Dokument je dostupný v Archivu hlavního města Prahy, fond: Spolkový katastr, signatura IX/0699 – Spolek Psyche, karton 387.
[3] Více o časopisu: SANITRÁK, Josef, Legenda Karel Weinfurter, Dějiny české mystiky, 1. díl, Praha: Eminent 2006, s. 208–223.
[4] Stanovy jsou dostupné v Archivu hlavního města Prahy, fond: Spolkový katastr, signatura IX/0699 – Spolek Psyche, karton 387.
[5] Více o spolku: sanitrák, Legenda…, s. 245–278.
[6] Protokol z výslechu v Oblastní úřadovně Státní bezpečnosti v Praze, nedatován, dostupný v Archivu hlavního města Prahy, fond: Spolkový katastr, signatura IX/0699 – Spolek Psyche, karton 387.
[7] Dopis spolku Psyche v Praze Ústřednímu národnímu výboru hl. m. Prahy, krajskému velitelství národní bezpečnosti, z 3. 12. 1949 je dostupný v Archivu hlavního města Prahy, fond: Spolkový katastr, signatura IX/0699 – Spolek Psyche, karton 387.
[8] Dopis spolu Psyche Obvodní radě osvětové ONV z 31. 10. 1949 je dostupný tamtéž.
[9] Dopis Otakara Čapka Ústřednímu národnímu výboru hl. m. Prahy došel 2. 8. 1951, je dostupný tamtéž.
[10] Více o Čapkovi: SANITRÁK, Josef, Konec zlaté éry, Dějiny české mystiky, 2. díl, Praha: Eminent 2007, s. 106–126.
Psali jsme v Dingiru:
Petr Kalač, Počátky českého hermetismu, Dingir 7 (3), 2004, s. 94–97.
Josef Sanitrák, Učitel mystiky Karel Weinfurter, Dingir 10 (2), 2007, s. 47–49.
Související články:
Náboženství na cestách: Stráž nad Nežárkou jako kolébka českého okultismu