Miláček hermetiků – před 180 lety se narodil Julius Zeyer

Miláček hermetiků – před 180 lety se narodil Julius Zeyer

Letos, v těchto dnech, vzpomínáme 180 let od narození geniálního novoromantického básníka a spisovatele z okruhu časopisu Lumír, ale též člověka s nesmírně hlubokou a komplikovanou duchovní zkušeností – Julia Zeyera.

„Narodil se poetou…“

Portrét Julia Zeyera z r. 1883 je dílem ilustrátora a malíře Jana Vilímka. Zdroj: Wikimedia Commons.

Julius „narodil se poetou a havranický zámek, stará, vlhká jeho zahrada, lesy a pole, hory a vody kolem byly prvními předměty, které se fantazie jeho dotkly“, můžeme-li k úvodu využít dosti pravděpodobně autobiografickou črtu v jednom z jeho nejslavnějších románů.[1] Narodil se 26. dubna 1841 v dobře zajištěné rodině. Jeho otec byl římský katolík, matčina rodina přináležela původně k německému židovskému živlu, byť již též pokřesťanštěnému.[2] Mladý Julius prožíval intenzivně katolické náboženství, zejména mariánský kult. Vliv matčiny rodinné větve se projevil v Juliově životě alespoň tím, že se později naučil základy hebrejského jazyka. Mezi jeho sourozenci též vynikl umělecky hlavně jeho bratr Jan (1847–1903), který se stal vyhledávaným novorenesančním architektem generace Národního divadla.

Již během studií se Zeyer seznamuje s pedagogem a filosofem Františkem Čuprem, který v něm vzbudí zájem o cizí, zejména východní, filosofie a mytologie. Jeho snivá povaha se zapaluje rovněž pro legendy a příběhy domácí, intenzivně studuje i materiál keltský. Roku 1876 mu vychází románová prvotina (o rok dříve je postupně publikována časopisecky) na motivy carskoruské: Ondřej Černyšev,[3] dílo na první rozsáhlý literární pokus skutečně vyzrálé a dodnes působící svěžím dojmem. Tento román ze Zeyera udělá respektovaného spisovatele.

Poutník s českýma očima

Zeyerova tvorba nemá povahu běžné volné románové příběhové fikce, jako autor se skutečně maximálně opírá o již existující látku, zejména známé i méně slavné mytologické a legendární motivy, které kreativně zpracovává pro tehdejšího českého čtenáře. Tato potřeba vychází i z jeho životního stylu. Zeyer procestoval úctyhodný kus světa, působil jako vychovatel ve dvorských kruzích ve Francii a Rusku, krom evropských zemí navštívil též např. Turecko, Tunisko, Maroko či Arménii, hovořil plynně německy (to byl jeho mateřský jazyk, k češtině se musel nejprve postupně propracovat[4]), francouzsky a rusky, anglicky (což tehdy nebylo zdaleka tak běžné jako dnes), španělsky i italsky. Zájem o mytologie ho přivedl i k pramenným jazykům, krom již zmíněné hebrejštiny se seznámil alespoň povšechně se sanskrtem, egyptštinou a koptštinou, staroirštinou, zajímal se i o asyriologii („Knihy sebe vzácnější mu nebyly drahy. Peníze byly právě na to, aby se za ně kupovalo.“[5]). Na svých cestách nasbíral také úctyhodné množství různých kulturních a náboženských artefaktů, částečně jimi zásoboval i muzeum svého blízkého přítele Vojty Náprstka.[6]

U kořenů Zeyerova díla není ovšem jen povrchní touha předložit čtenáři pro zabavení katalog světových mytologií, naopak je zřejmé, že hlavním kritériem pro něj zůstává láska k vlasti a vazba na domov – i když čteme jeho reminiscence příběhů litevských, „žaponských“ či islámských[7], vždy jimi hovoří k českému čtenáři, v tom, co rozeznává jako univerzálně lidské, hledá kultivaci naturelu bytostně českého. A naopak, jeho „světoobčanství“ není poutníkovým bezdomovím, Zeyer naplno miluje svět svou českou duší – je vlastencem, který právě díky upřímné lásce k domovu dovede s otevřenou hlavou i srdcem překračovat hranice („Zeyerovi láska k vlasti otevírá lásku k Římu…“[8]).

„Miláček hermetiků“

Julius Zeyer se krom tradičních náboženských motivů a mýtů rád zaobíral také dobově módními naukami okultními. Za svého pobytu v Paříži se seznámil se slavnou postavou světového esoterismu, Gérardem Encaussem, zvaným Papus (1865–1916), který pro něj znamenal první setkání s martinismem. V Zeyerově knihovně se nalézala též jeho slavná kniha Traité methodique de science occulte.[9] V Praze se pak záhy stal inspirátorem a ctěnou postavou mezi mladými literáty kolem Moderní revue, kteří s ním sdíleli řadu zájmů. Přátelil se mj. s Emanuelem Haunerem, Karlem Weinfurterem, ba i samotným Gustavem Meyrinkem, který jej roku 1893 přizval do teosofických kruhů. Když baron Adolf Leonhardi (1856–1908) zakládá ve Stráži nad Nežárkou první skutečnou martinistickou lóži U Modré hvězdy (1895), stává se Julius Zeyer (i díky tehdejšímu svému vodňanskému pobytu) jejím aktivním členem.[10] Jeho imaginace v tomto období těží i z impulsů přijatých zde, vzpomeňme namátkou díla jako Dům u tonoucí hvězdy (1894, knižně 1897), Troje paměti Víta Choráze (1899), Obnovené obrazy (1894–1898), které pravděpodobně (zejména slavným dílem Josefa Suka) přivolaly na český kulturní horizont anděla smrti islámu a judaismu – Asraela,[11] či impozantní poetickou meditaci Na Sinaji[12] (Ruch, 1888). I právě díky těmto inspiracím je Julius Zeyer dodnes, jak to přiléhavě vyjádřil muzikolog Jonáš Hájek, „miláčkem různých hermetiků“.[13]

Poznámky:

[1] J. Zeyer: Jan Maria Plojhar, I, 15. vyd., Praha: Česká grafická unie, 1931, s. 44.

[2] Základní biografická data Julia Zeyera byla mnohokrát pojednána v různé šíři, nemusíme je tedy nyní mechanicky do detailu opakovat. Pro potřeby tohoto krátkého připomenutí se přidržíme hlavně studie: J. Voborník: Julius Zeyer, 3. vyd., Praha: Česká grafická unie, 1919, byť již ve více směrech překonané. Zájemcům doporučujeme sledovat knižní trh, neboť se na něj připravuje vstoupit nová zevrubná monografie současného zeyerovského badatele Petra Turoně.

[3] Srov. např. J. Zeyer: Ondřej Černyšev, 11. vyd., Praha: Česká grafická unie, 1927.

[4] Srov. J. Voborník: Julius Zeyer…, s. 7n.

[5] Ibid., s. 48.

[6] Srov. J. Jiroušková: Sběratel Julius Zeyer / Collector Julius Zeyer, Praha: Národní muzeum, 2008.

[7] Srov. např. obzvláště působivou báseň Kadydža a zjev, in: J. Zeyer: Poesie, 7. vyd., Praha: Česká grafická unie, 1931, s. 197–202, kde autor projevil i ve srovnání s dneškem nebývalý vhled do muslimských nábožensko-kulturních zvyklostí.

[8] M. C. Putna: Řecké nebe nad námi aneb antický košík, Praha: Academia, 2006, s. 62.

[9] J. Voborník: Julius Zeyer…, s. 53.

[10] M. Nakonečný: Novodobý český hermetismus, 2. vyd., Praha: Eminent, 2009, s. 54.

[11] B. Klepal: JONÁŠ HÁJEK: Objevováním Suka nikoho neumenšujeme [online], Magazín Akademie klasické hudby (9. 9. 2020), dostupné z: https://www.akademieklasickehudby.cz/cs/magazin/jonas-hajek-objevovanim-suka-nikoho-neumensujeme.

[12] Viz J. Zeyer: Poesie…, s. 245–251.

[13] B. Klepal: JONÁŠ HÁJEK…

Náhledová fotografie: Památník Julia Zeyera v Chotkových sadech v Praze, který představuje postavy z významných Zeyerových děl. Autorem pomníku je Josef Maudr (r. 1913). Zdroj: Wikimedia Commmons.

Psali jsme v Dingiru:

téma Současnost hermetických řádůDingir 22 (4), 2019, obsah čísla zde.

Související příspěvky:

Gotická duše ze Sodomy

František Kahuda – ministr pro alternativní vědu

Současnost hermetických řádů: vychází Dingir 4/2019

Apel Dokumentačního centra českého hermetismu



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments