Dnes večer (v sobotu 27. 3. 2021) začíná židovský svátek Pesach. Tento svátek, slavený na památku útěku Židů z egyptského otroctví, trvá sedm dní v Izraeli a mimo Izrael osm dní.
V první večer tohoto svátku (v některých tradicích první dva večery) se koná tzv. seder. Jedná se o slavnostní, až několik hodin trvající večeři, jejíž obsah je přesně určen. A to jak ohledně toho, co se musí jíst, tak i toho, co se povinně recituje či zpívá. Vše to je zaznamenáno v tzv. Pesachové hagadě. Ta se postupem času vymanila ze svazku jiných modliteb a je vydávána jako samostatný svazeček. Velice často je krásně zdobena či alespoň oživena kresbami. A to v nejrozmanitějších obměnách a provedeních.
Vůbec nejstarší v úplnosti zachovaná hagada pochází pravděpodobně z roku 1300 a byla vytvořena v Německu. Avšak její stáří není to jediné, čím je pozoruhodná. Často je označována jako Hagada ptačích hlav. A to proto, že většina postav zobrazených v této hagadě nemá lidskou, ale ptačí hlavu.
To představuje pro badatele dodnes definitivně nerozřešenou záhadu. A řada historiků přichází s nejrůznějšími vysvětleními. První z nich bývá to, že aškenázští Židé, kteří se snažili vyhýbat zobrazování lidí, aby neporušili příkaz Desatera o vytvoření obrazu, takto našli způsob, jak namalovat člověka, aby to ale vlastně nebyl člověk.
Ale důvod bude asi daleko hlubší. U těchto kreseb si můžeme všimnout zajímavého detailu: ptačí hlavy mají pouze ty postavy, které mají znázorňovat Židy. Pokud se jedná o příslušníky jiných národů anebo třeba i např. anděly, tak ptačí hlavu nemají! Tyto ostatní postavy mají lidskou hlavu, ale bez vykreslených rysů obličeje. Z toho vyplývá, že toto ptačí zobrazení má nějaký hlubší vztah k židovskému národu. Bylo navrženo, že to má být vyjádřením biblické symboliky, kdy je Hospodin přirovnáván k orlu a Židé k jeho mláďatům (tak např. v Deuteronomiu 32, 11: Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí).
Jiní dokonce navrhují, že by se mohlo jednat o vyjádření loajálnosti až servilnosti vůči císaři, který používal orla jako svůj znak. Já se osobně domnívám, že toto vysvětlení není pravděpodobné, protože si můžeme všimnout, že egyptští, tedy nepřátelští vojáci, jsou zobrazeni s korouhvemi a štíty, na kterých je naznačen orel.
Ještě jiný výklad přináší historička Ruth Malinkoffová: tvrdí, že se jedná o antisemitské malůvky, které do této hagady nakreslili křesťané. Velký zobák je podle ní karikaturou židovského nosu. Své tvrzení pak dotvrzuje tím, že uši, které některé postavy mají, jsou vlastně uši prasečí. Není však jasné, jak a proč by kdo mohl takto zasahovat do opisu židovské hagady. Zvláště, když všechny obrázky zasvěceně líčí historické události připomínané při Pesachu, nejrůznější pesachové zvyky i další událost ze židovských dějin.
Je pravda, že u obrázků jsou tu a tam připsány hebrejsky popisky, které obsahují gramatické chyby. Zkušený opisovač by je jistě nikdy nemohl udělat. Domnívám se tedy, že tyto popisky jsou pravděpodobně pozdějším amatérským „vylepšením“ rukopisu. Zajímavé také je, že u obrázku, který zjevně zobrazuje darování Tóry na hoře Sinaj, je pod horou zobrazeno zvíře, které by podle mého názoru mohlo být odkazem na sochu býčka, kterou si čekající Izraelité vytvořili. Je u něj však hebrejské slovo „sé“, které znamená jehně nebo kůzle.
V současné době je poměrně široce přijímaný názor, připisovaný především historikovi M. M. Epsteinovi, který říká, že se vůbec nejedná o skutečné ptáky, ale že pro toto zobrazení bylo inspirací mýtické zvíře gryf. To je skutečně kombinací orla a lva, což jsou zároveň dva tvorové, hojně se vyskytující v židovské symbolice (kromě jiného viz i Ezechielovo proroctví 1,10). Tímto vysvětlením by byla vyřešena i otázka uší, protože gryf je zobrazován s ušima na ptačí hlavě. Pokud by měl Epstein pravdu, pak by to znamenalo, že Židé tímto zobrazením chtěli naznačit výjimečnost a nadřazenost svého národa. Zůstává však faktem, že všechny postavy mají zcela lidská těla.
Na závěr bych chtěl zmínit ještě jednu zajímavost: na kresbách mají všichni dospělí muži (včetně mužů z židovské historie) typický špičatý klobouk, který museli ve třináctém století v Německu Židé povinně nosit (podobně jako jindy žlutou pásku, žlutou hvězdu, či jiné označení). Postavy bez klobouku jsou většinou zjevně ženy nebo nedospělí chlapci (viz např. obrázek rodiny připravující maces). Výjimku však představují dva muži, kteří spolu s Egypťany stíhají utíkající Židy. Ti mají ptačí obličej, avšak nemají klobouk. Měli by to tedy být Židé, ale zároveň ne takoví jako ostatní. Snad by se mohlo jednat o Datana a Abirama. Podle židovské tradice to byli právě tito dva, kteří měli spor, a když je chtěl Mojžíš usmířit, udali ho Egypťanům, že předešlého dne zabil Egypťana (Exodus 2). Stali se tak kolaboranty s Egypťany a prý kvůli nim musel Mojžíš utéct z Egypta (tak i největší středověký židovský vykladač Raši). A i později tito dva vyzývali Židy k návratu do Egypta. A jak čteme v knize Numeri 16, nakonec se vzbouřili proti Mojžíšovi a potkala je za to smrt.
Přes všechny dohady a odborné diskuse je jasné, že tato pozoruhodná hagada prozatím zůstane spojená s řadou nezodpovězených otázek.
Náhledový obrázek: detail dvojstrany zobrazující pečení macesů.
Související články: