Agentura YouGov provedla na konci listopadu loňského roku průzkum religiozity mezi Brity (komentovaný souhrn výsledků byl zveřejněn zde, podrobné výsledky jsou zde). Vyplývá z něho, že více než polovina (55 %) Britů se nehlásí k žádnému náboženství, třetina (35 %) patří ke křesťanským denominacím a 7 % tvoří příslušníci jiných náboženství. K anglikánské církvi se hlásí každý pátý Brit (20 %).
Poněkud jiný pohled na náboženskou situaci v Británii poskytují odpovědi na osobní víru. Čtvrtina Britů (27 %) věří v boha, 17 % věří v existenci „vyšší duchovní síly“, ale nikoli boha. Dvě pětiny Britů (41 %) nevěří v existenci boha ani „vyšší duchovní síly“.
V boha věří více než polovina (56 %) britských křesťanů, 17 % z nich (tedy naprosto stejně jako všech Britů) věří v existenci „vyšší duchovní síly“, 10 % křesťanů nevěří v existenci boha ani „vyšší duchovní síly“. Pro 44 % křesťanů není náboženství v jejich životě důležité. To kontrastuje s příslušníky jiných náboženství: mezi nimi je takových lidí jen 22 %.
Britský deník The Times si v komentáři k výsledkům všímá rozdílu mezi „generací Y“ a „generací Z“. Do „generace Y“ jsou zařazováni lidé narození kolem roku 1980, takže dosahovali plnoletosti přibližně na přelomu milénia (proto bývají označováni také jako „mileniálové“). Naproti tomu generace Z (narozená v 90. letech) již plně patří do 21. století a je na ní patrné, že již vyrůstala v těsném sepjetí s internetem. Výsledky průzkumu agentury YouGov ukazují rozdíl mezi těmito generacemi v odpovědi, týkající se víry v Boha. Ve věkové kategorii mileniálů (25–39 let) věří v Boha 23 % respondentů, v generaci Z (16–24 let) je to 27 %. Podle The Times by za tímto rozdílem mohla být schopnost lépe nacházet na internetu lidi s podobnými názory a postoji, což by mohlo příslušníky této generace utvrzovat ve víře. Jinou příčinou této změny by mohla být pandemie koronaviru. Název článku v deníku The Times je ostatně sugestivní: Dospívající se během pandemie obracejí k Bohu.
Dva malé komentáře Náboženského infoservisu k těmto výsledkům: Tento typ průzkumů nemůže rozeznat případy, kdy lidé nábožensky praktikují, ale nehlásí se k žádnému náboženství a jejich praxe není spojena s žádnou konkrétní vírou (ani v boha ani ve „vyšší duchovní sílu“). Přitom od přelomové knihy Paula Heelase a Lindy Woodheadové (The Spiritual Revolution: Why Religion is Giving Way to Spirituality, Wiley-Blackwell 2005) víme, jak je tato neinstituční („nenáboženská“) spiritualita ve Velké Británii – ostatně podobně jako v Česku – silná. Bezpochyby mnoho takto praktikujících lidí se „skrývá“ mezi těmi 55 % Britů, kteří se nehlásí k žádnému náboženství.
Druhá poznámka na to navazuje: rozdíl mezi náboženskou příslušností a osobní vírou v boha, která se zdá být s touto příslušností neoddělitelně spojena, prokazuje, že toto spojení je iluzorní. Být náboženský neznamená jen něčemu věřit; stejně tak to může znamenat vykonávat nějaký rituál, orientovat se podle nějakého mravního kodexu, nechat se nábožensky inspirovat příběhy apod. Pro jiné tradice než křesťanství není osobní přesvědčení (víra) zdaleka tak důležité. Ptát se v průzkumu na víru tedy znamená hledět na lidskou religiozitu křesťanskýma očima (a třeba to ani nereflektovat), a nutně tak něco minout.
Náhledová fotografie z deníku The Times.
Související příspěvky:
Zpomalení poklesu počtu křesťanů ve Velké Británii.
Prieskum ukázal, že aj veriaci prikladajú jednotlivým prikázaniam Desatora rozličný význam.