Náboženství v oblasti řeky Eufrat – po biblickém veletoku časem a prostorem I.

Náboženství v oblasti řeky Eufrat – po biblickém veletoku časem a prostorem I.

Sumerská sexuální bohyně Inanna, akkadský bůh Šamaš, řecký bůh Zeus, Trojjediný Bůh křesťanů nebo Alláh muslimů – ti všichni mají na Blízkém východě jednu významnou spojnici: řeku Eufrat. Největší a nejvýznamnější řeka Blízkého východu – téměř 3000 km dlouhý Eufrat – napájela nejstarší známé kultury světa, vyživovala oblasti, které se staly kolébkou naší civilizace, a byla svědkem vzniku či příchodu rozmanitých náboženství a kultů. Celé tzv. biblické pradějiny (od stvoření světa po povolání Abrama) pokrývající nejstarší příběhy převzaté z Tóry, popisují události, jež se odehrály v oblasti napájené Eufratem (a jeho spojencem Tigridem) od pramenů pod biblickým Araratem až k Abramově biblickému Uru v deltě řeky. Jeden z vůbec nejstarších dochovaných příběhů lidstva, velká potopa, byla podle vlivné hypotézy založena na mimořádném vylití Eufratu v rámci pravidelných záplav. Mohutná řeka pamatuje sumerská a babylonská náboženství, rozličná městská božstva jako např. významné měsíční božstvo Sín, zrození Hebrejů povoláním Abrama i jejich pozdější babylonský exil na dolním toku řeky, perské náboženství, Baalův kult, římský kult, Mitrovo náboženství, manicheismus, později rozšíření křesťanství a nakonec islámu, který nyní podél toku Eufratu dominuje. A to je pouze výčet toho nejznámějšího. V tomto článku se vydáme po Eufratu od pramenů až k deltě a cestou budeme na pokračování podnikat různě hluboké sondy do náboženské historie.

Mapa toku Eufratu a Tigridu. Zdroj: Wikimedia Commons.

Překrásná řeka Eufrat nabízí poutníkům neopakovatelný zážitek, ale bohužel také protéká horkou půdou, která je kromě řeky konstantně napájena lidskou krví. Násilí a války, které v oblasti popisují již nejstarší sumerské klínopisné tabulky a posléze Starý zákon, v dějinách kolem Eufratu pokračovaly a žel pokračují i dnes. Přesto je cesta od pramene k deltě neopakovatelný poutnicko-religionistický zážitek a nabízí průhledy vzhůru, stejně jako průhledy velmi hluboko do historie lidstva. Náboženské dějiny oblasti toku Eufratu jsou mimořádně bohaté. Ovšem i dnes oblast poutníkům nabízí vedle dominujícího islámu mnohé další živé náboženské tradice.

 

Velký Ararat (5137 m n. m.). Foto: Wikimedia Commons.

Prameny řeky z očí bohyně Tiamat pod biblickým Araratem

Východní rameno (Murat) pramení v pohádkově krásné východoturecké krajině pod pohořím Ararat (Velký Ararat 5137 m n. m. a Malý Ararat 3896 m n. m.) v tzv. Arménské vysočině. Právě s tímto impozantním pohořím je identifikována biblická hora Ararat, kde měl Noe přistát se svou archou, jak vypráví první kniha Mojžíšova. K oblasti pramenů Eufratu se tak váže první smlouva hebrejského Hospodina s lidstvem zpečetěná znamením duhy. Stojíme-li však u pramene Eufratu, můžeme jít ještě hlouběji do náboženské historie – až na počátek času do původního ráje podle židovského narativu. Vždyť Tóra začíná představením ráje a vztahu Hospodina s člověkem, a právě v ráji pramení řeka, která se dále dělí na čtyři toky, přičemž jedním z nich je Eufrat. Jsme nyní u pramene řeky a na počátku času, kdy se člověk podle Tóry probudil do bytí osloven Bohem, ale nejsme u nejstarších dochovaných textů, neboť jahvistický pramen Tóry není starší než tři tisíciletí. Vydejme se proto proti proudu literární historie ještě dál, kam až nás dovedou nejstarší dochované klínopisné sumerské texty. Řeka Eufrat se objevuje v eposu o Gilgamešovi: „Ať oplakává tebe svatý Eufrat, u něhož jsme čerpali do měchu vodu. Ať oplakávají tě muži Uruku širého, hrazeného … my zabili jsme býka města.“ Nejstarší dochovaná sumerská verze je čtyři tisíciletí stará. Gilgameš – ze dvou třetin bůh a z jedné třetiny člověk – byl podle příběhu král města Uruku (v dnešním Iráku asi 230 km jihovýchodně od Bagdádu), města ležícího na Eufratu, k němuž se dostaneme níže v dolním toku. Řeka se objevuje i v dalších mladších klínopisných textech, které však – podobně jako Tóra – vyprávějí o samém počátku stvoření: podle významného babylonského mýtu o stvoření Enúma eliš pramení řeky Eufrat a Tigris z očí zabité bohyně Tiamat. Eufrat měl vytrysknout z levého oka bohyně poté, co na její oddělené hlavě bůh Marduk navršil horu (kterou je snad míněn Ararat).

Bůh Héraklés, v pozadí bůh Apollón, na vrcholu hory Nemrut v Turecku. Foto: Wikimedia Commons.

 

Řecká, arménská a perská božstva na hoře Nemrut

Nedaleko od pramenů Eufratu směrem po proudu řeky poutník nalezne velké jezero Van, kde může navštívit arménský kostel Svatého kříže z 10. století vybudovaný na ostrově Akdamar. V této oblasti se velmi příjemně cestuje, poutník zde potká pohostinné lidi a ochutná vynikající shish kebab a skvělý silný čaj. Ani káva zde není přehmatem, ovšem po mém soudu lepší připravují na dolním toku Eufratu v Sýrii a Iráku. Velmi dobrá káva je však charakteristickým znakem celého povodí Eufratu a k cestování a náboženskému přemítání po mém vkusu neodmyslitelně patří.

Západní pramen (Karsu) zavede poutníka do historicky významného města Erzurum, kde může navštívit pěkné historické mešity. Mimořádný religionisticko-cestovatelský zážitek ale čeká na poutníka dál po proudu, nedaleko pod soutokem obou ramen řeky Eufrat (turecky Firat) na hoře Nemrut (2134 m n. m.). Na vrcholu této krásné hory jsou po stranách pyramidové mohyly směrem na západ a směrem na východ situovány gigantické sochy řeckých, arménských a íránských božstev, mezi nimiž je rovněž socha krále Antiocha I., který sám sebe chápal jako boha a nechal toto mystické dílo v roce 62 př. n. l. vybudovat. Nejzachovalejší jsou gigantické hlavy boha Apollóna, boha Dia, bohyně Týché a boha Hérakla. V dobrém stavu jsou také deskové reliéfy perských bohů. Západ slunce je tady (mimo turistickou sezónu) mystický; nocování mezi hlavami bohů je nezapomenutelné.

Vrchol hory Nemrut byl už za Ježíšova života považován za posvátný, a přestože jsou sochy staré více než dvě tisíciletí a poničilo je několik zemětřesení i římští vojáci, stále jsou fascinující a velmi fotogenické; po mém soudu se jedná o jeden z největších zážitků, které Turecko podél toku Firatu nabízí. Turecký název hory Nemrut je identifikován s biblickým jménem Nimrod.

 

Na syrské straně hranice poblíž biblického Cháranu. Foto: OH.

Biblický Cháran a pozoruhodný chrám Gobekli

Dalším významným místem po proudu Eufratu je biblický Cháran, dnešní turecký Harran, u něhož se nachází archeologická lokalita mimořádné hodnoty – pozůstatky chrámu Gobekli mohou odkazovat k náboženské stavbě (podle některých historiků) snad ještě starší než chrámové komplexy na Maltě. Právě do Cháranu doputoval praotec Abram (později Hospodinem přejmenován na Abraháma) z domovského Uru, když absolvoval dlouhou cestu podél poloviny toku Eufratu. Praotec Abram někdy na počátku 2. tis. př. n. l. nejprve i s početnou rodinou opustil město Ur (na dolním toku Eufratu asi 200 km jihovýchodně od Babylonu), přibližně v oblasti dnešní Nasiriyah v Iráku a putoval pravděpodobně přes Babylon a Mari do Cháranu, dnešního tureckého Harranu na hranicích se Sýrií. Tato oblast je mimořádně krásná zejména na syrské straně, a právě tam jsem při pomalém pěším putování od vesnice k vesnici zažil skutečnou „biblickou“ pohostinnost. Dodnes tady najdete malebné vesničky plné hliněných domečků kuželovitého tvaru a příjemné domorodce oděné do volných barevných dželábií a šatů. Poutníka tady hostí oslazeným teplým mlékem, čajem nebo kávou a kouskem arabského chleba. Jsme přibližně ve třetině délky toku Eufratu na hranici Turecka a Sýrie.

V této oblasti stále žijí malé židovské komunity a východně od Eufratu se poutník setká rovněž s jezídismem. Jezídé jsou unikátní etnicko-náboženská skupina vyznávající kult, který je synkrezí islámu, křesťanství, dualistického manicheismu, mazdaismu a hinduismu. Jezídové původně přišli z Indie jako hinduisté a cestou (prostorem a časem: šlo o dlouhodobé pomalé přesouvání) do svého kultu nasávali další místní náboženské prvky.

Eufrat. Foto: Wikimedia Commons.

Cháran, první Abramův cíl na cestě z Uru do Kanaánu, byl významnou křižovatkou karavan, kde se v Abramově době snad pěstoval kult měsíčního božstva Sín, podobně jako v Uru, kde stál Sínův zikkurat. Abram patrně mluvil akkadsky, snad jejím lokálním babylonským (jižním) dialektem. S kanaánskými jazyky, z nichž pramení pozdější starověká hebrejština, se setkal až v Kanaánu, kam jej přivedl Él, chápaný v kanaanejské oblasti jako nejvyšší bůh. Abramův rod, Terachovci, bývá pokládán za Protoaramejce. Pravděpodobně až po Abramově životě zavládl nad Eufratem hrůzu nahánějící asyrský bůh Aššur, spolu s Ninurttou a Adadem.

Dnešní Harran leží asi 25 km jižně od turecké Sanliurfy; na turecké straně této oblasti dnes cestovatel musí ochutnat vynikající načervenalý čaj podávaný v typických skleněných šálcích. U čaje se v dnešních čajovnách obvykle hraje domino nebo se sleduje fotbalový přenos. Na obou stranách turecko-syrské hranice je gurmánskou povinností ochutnat zdejší turecký kebab, respektive syrskou šawermu.

Nutno dodat, že existuje rovněž hypotéza, podle které Abram nepocházel ze slavného Uru na dolním toku Eufratu, ale z nevýznamného malého sídliště Ur poblíž Cháranu. Vzhledem k vyprávění v prvních kapitolách Tóry, kde je Abramova rodina představena bezprostředně po příběhu o babylonské věži, se spolu s významnými biblisty kloním ke slavnému Uru na dolním toku Eufratu.

Následující část nás provede podél toku Eufratu oblastmi dnešní Sýrie a Iráku, starověkých kolébek civilizace v Mezopotámii.

Náhledová fotografie: Řeka Eufrat. Autor.

 

Související příspěvky:

Náboženství v oblasti řeky Eufrat – po biblickém veletoku časem a prostorem II.

Náboženství v oblasti řeky Eufrat – po biblickém veletoku časem a prostorem III.

 



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments