Unikátní damašský chrám: od hromovládce Hadada až k mešitě s Ježíšovým minaretem

Unikátní damašský chrám: od hromovládce Hadada až k mešitě s Ježíšovým minaretem

Umajjovská mešita v syrském Damašku je jednou z největších a nejstarších mešit světa. Byla přestavěna mezi lety 706–715 z křesťanské baziliky Jana Křtitele, která vyrostla na místě původního prastarého chrámu boha bouří a hromovládce Hadada (sumerský Iškur, akkadský Adad), jehož stavbu historikové datují do počátku 1. tis. př. n. l. Již staletí (podle některých historiků snad i tisíciletí) předtím místo sloužilo k náboženským účelům. Po ovládnutí Damašku[1] Římany v roce 64 př. n. l., byl Hadadův chrám přejmenován na chrám boha Jupitera, podle nejvyššího římského boha vládnoucího nebesům a rovněž hromům. Chrám byl velkoryse přestavován a rozšiřován, aby mimo jiné konkuroval židovskému jeruzalémskému chrámu, který nakonec padl římským úderem.

V roce 391 byl Jupiterův chrám na příkaz křesťanského císaře Theodosia I. proměněn a přebudován v impozantní křesťanskou baziliku, která sloužila křesťanům celkem tři století, z nichž sedm desetiletí bylo již po ovládnutí města expandujícími muslimy. Na příkaz šestého umajjovského chalífy al-Walida byla bazilika přebudována na kolosální mešitu dokončenou roku 715. Podle perského historika Ibn al-Faqihho pracovalo na přestavbě 12 000 řemeslníků a umělců z mnoha zemí (nejen) Středního východu; mozaiky v areálu chrámu jsou fascinující. Východní minaret mešity je známý jako “Ježíšův minaret” a je nejvyšším ze tří minaretů mešity. Zatímco papež Urban II. burcoval křesťany ke křížové výpravě v clermontské katedrále, zde v Umajjovské mešitě v reakci na křížová tažení později muslimové burcovali k odražení útoků a zahnání křesťanského vojska. V roce 1193 byl v areálu chrámu pohřben sultán Saladin.

Celý chrámový areál je dnes přístupný. Cestovatel se může ponořit do historie a pozvednout srdce k nejvyššímu Bohu (ať už je jakéhokoli vyznání) a musím říct, že je (zcela subjektivně, a přestože jsem křesťanem) mým nejoblíbenějším chrámem na celém světě. Jeho historie, architektura, umístění, atmosféra a také živá současnost (nemám zde na mysli nešťastnou válku) je nedostižná, a je to právě tento chrám, který se stal mou pavlovskou „bránou do mystického Damašku“, abych potom po křtu konečně prošel damašskou bránou do Jeruzaléma. Ano, oba významy platí. Podle dlouhé tradice se hlava Jana Křtitele nachází právě v prostorách Umajjovské mešity. V roce 2001 navštívil Umajjovskou mešitu v Damašku papež Jan Pavel II.

Před kolosální vstupní branou do areálu damašského chrámu najde cestovatel pulzující arabský bazar, kde může nakoupit nápadité arabské šaty, ochutnat zdejší nezaměnitelnou šawermu s jogurtem nebo skvělou silnou kávu. Kolem chrámu je několik krásných historických čajoven, kde pánové a překvapivě i dámy, a to dokonce samy bez mužů (v jiných arabských zemích je to nemyslitelné), vychutnávají čaj, pokuřují vodní dýmku, hrají domino a sledují všední denní ruch. V jedné z přilehlých čajoven dodnes působí tradiční vypravěč příběhů tisíce a jedné noci. V Damašku se kreativní architekti a stavitelé opravdu realizovali a pro milovníky arabské architektury je to skutečný ráj; to nejpříjemnější, co můžete v Damašku (až tam bude zase klid) udělat, je vychutnat si kávu v čajovně a potom bezcílně bloudit uzoučkými uličkami a nechat se pozvedat uměním starých architektů, kteří městu vtiskli neopakovatelnou atmosféru. Krásný cestovatelský den určitě zakončete v lázních a sauně, které mají v Sýrii mimořádně dlouhou a bohatou tradici.

Umajjovská mešita je významným muslimským poutním místem a mnozí muslimové toto místo navštěvují na své poutní cestě do Mekky. V období před velkou poutí zde cestovatel potká muslimy z celého světa oděné do svých nejlepších tradičních šatů v povznesené, velmi přátelské a bratrské náladě, kterou vždy (navštívil jsem místo mnohokrát v různých obdobích) prokazovali i mně, jakožto jinověrci. Chrám je dokonalým dějinným průřezem náboženských tradic kořenícím na samém počátku kulturních dějin lidstva.[2]

 

[1] Damašek je patrně nejstarším trvale osídleným městem světa – hovoří se o deseti tisících lete nepřetržité existence.

[2] Čtenáře zaujaté krásnou Sýrií si dovoluji pozvat k četbě mé starší knihy Cesta k branám Damašku (Praha, 2016).

Fotografie: autor.

 

Související příspěvky:

Buddhistický festival v himalájském klášteře Lamayuru

Tuaregové: muslimové s křesťanskou minulostí a polyteistickými berberskými kořeny

Prolistovat devět století starý Korán? V Mauretánii můžete.

Správná kultura a správné náboženství? Česká společnost je mimořádně tolerantní.



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments