Závěr, nebo nová kapitola kauz Guru Járy?

Závěr, nebo nová kapitola kauz Guru Járy?

Ústavní soud s konečnou platností, alespoň pokud jde o vnitrostátní možnosti, vyslovil v říjnu loňského závazně verdikt, podle kterého v dosavadních rozhodnutích soudní soustavy od Krajského soudu ve Zlíně až po Nejvyšší soud postupovaly jednotlivé instance v souhlasu s ústavními principy. V kauze Jaroslava Dobeše (*1971) souzeného za mediálně hojně probírané sexuální delikty již předtím nejvyšší soud nezjistil, že by byl skutkový stav k tomuto dílčímu útoku zjišťován nezákonným způsobem, nedostatečně či povrchně a rozhodnutí soudů byla v tomto směru projevem nepřípustné libovůle, jak se snaží prosazovat dovolatelé.

Teoreticky má ještě odsouzený známý též pod jmény Guru Jára nebo Óm Nadsamec možnost se obrátit na Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku. Jednání před tímto tribunálem mají možnost prosadit porušené občanské svobody a lidská práva ve čtyřiceti sedmi členských zemích Rady Evropy. Tento stálý soud s jedním soudcem z každé členské země se řídí Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod přijatou roku 1950. Česko spadá pod jeho pravomoc a podílí se na soudních jednáních od vstupu do Rady Evropy v roce 1993.

Novou kapitolou ve sporu Jaroslava Dobeše je rozsudek Krajského soudu ve Zlíně z 31. března 2020 ohledně jiných případů téhož charakteru, který se týká další skupiny žen, které měly být poškozeny jeho praktikami v roli Guru Járy. Tato kauza se projednává samostatně, je však pravděpodobné, že soud přihlédl k dosavadnímu právnímu posouzení podobných případů včetně stanovisek nejvyšších soudních instancí. A lze předpokládat, že po současném rozhodnutí o vině a trestu bude opět následovat použití opravných prostředků jako v první kauze. Jak vyšší instance rozhodnou, nelze předjímat.

Kauzy Guru Járy mají silný lidskoprávní náboj. Jde vlastně o spor mezi ochranou práv žen, které byly podle rozsudku znásilněny, a tedy o ochranu jejich integrity na straně jedné a svobodou náboženských projevů, na něž se odvolává Dobeš a jeho spolupracovnice Barbora Plášková (*1974), na straně druhé.

Oba odsouzení se dovolávají práva na postupy podle svého náboženského přesvědčení. V tomto konkrétním případě má jít o tantru, za jejíhož duchovního mistra je Dobeš svými příznivci pokládán. Šlo o soulože s klientkami v rámci uskupení, které se později nazvalo Cesta Guru Járy, případně jejího vzdělávacího institutu Poetrie. Tantrickým úkonem měly tyto ženy být, jak už se mnohokrát v médiích probíralo, „odháčkovány“, tedy zbaveny údajných háčků, které v nich měli zanechat jejich dřívější partneři. To pak mělo umožnit jejich další duchovní postup.

Z občanských iniciativ se do věci vložila Česká ženská lobby, organizace zastřešující 32 organizací na ochranu lidských práv, rodin a žen. Odmítla roku 2017 účast na kulatém stolu, který měl prošetřovat dodržování práv v Česku, protože organizátorem akce byla Cesta Guru Járy, a naopak se zastávala postižených žen, u nichž (u některých) obžaloba uváděla, že po „odháčkování“ trpěly posttraumatickou stresovou poruchou.

Této kauze se věnoval rovněž Český helsinský výbor, nezisková, nevládní organizace založená r. 1988 na obhajobu lidských práv. ČHV se již dříve věnoval možným porušením lidských práv v oblasti svobody vyznání. Vydal např. stanovisko protestující proti brutálnímu policejnímu zásahu v roce 2014 v mešitách a modlitebnách Ústředí muslimských obcí a sledoval právo Vladimíra Sáňky obžalovaného pro vydání knihy Základy tauhídu od Bilala Philipse na spravedlivý proces, včetně osobní účasti zástupkyně ČHV na jednotlivých stáních. Sáňka byl s konečnou platností zproštěn obžaloby.

Helsinský výbor však po vnitřní diskusi nedospěl k tomu, že v kauze Dobeše a Pláškové došlo k porušení svobody vyznání. Posouzení Dobešových aktivit podle Trestního zákoníku nemá mnoho společného s tím, že Cesta Guru Járy může podle § 16 Listiny základních práv a svobod dále působit. Může se projevovat soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Může nezávisle na státní autoritě, aniž by k tomu potřebovala registraci, spravovat své záležitosti, ustavovat své orgány a instituce. A může při v splnění zákonem předepsaných celkem jednoduchých podmínek získat registraci.

Případné pokusy bránit Cestě Guru Járy hlásit se ke svému přesvědčení a veřejně působit, resp. „vyvíjet činnost“, jak to vyjadřuje rozsáhlý § 5 Zákona o církvích a náboženských společnostech, č. 3/2002 Sb., by jistě měly zajímat lidskoprávní iniciativy, ombudsmana a Radu vlády ČR pro lidská práva. I v nové kauze při předpokládaném dalším projednávání je třeba sledovat právo odsouzených a nově souzených na spravedlivý proces. Dobeš pobývá na Filipínách, které nemají s Českem extradiční smlouvu, avšak čeká v zabezpečovací detenci na další rozhodnutí tamních orgánů.

Z hlediska právního cítění lze položit otázku, nakolik šlo skutečně o znásilnění. Obvykle se má za to, že musí jít o násilí nebo hrozbu násilím. § 185 Trestního zákoníku mluví o pohrůžce násilím nebo těžkou újmou. To se vykládá i tak, že k vynucení pohlavního styku (včetně análního a orálního) pachatel zneužije bezbrannosti jiného. Je jistě nesnadné posoudit, kdy jde podle litery zákona o takovou hrozbu a podrobněji to řeší soudní praxe. Lze však předpokládat, že v kauzách kolem Cesty Guru Járy se nepoužívá jiné hodnocení než v případech, v nichž není ve hře žádná náboženská argumentace.

Kauzám guru Járy se včera věnovala stanice Wave Českého rozhlasu (záznam pořadu je možné poslouchat zde). V pořadu Hergot! Fatima Rahimi, Petr Wagner a Dominik Čejka informovali o událostech kolem Cesty Guru Járy na základě primárních pramenů a hovořili s autorkou četných religionistických zpráv, komentářů, esejů rozhovorů, recenzí a reportáží v Náboženském infoservisu a Dingiru Jitkou Schlichtsovou. Ta rekapitulovala vývoj kauz od roku 2009. Probrala kořeny praxe „odháčkování“ spíše u Carlose Castanedy, shrnula dostupné informace o tantře včetně její současné západní adaptace. Ukázala Dobešovo eklektické propojování různých východních i západních pramenů, někdy z okrajů tradičních náboženství. Byla řeč o kontextu alternativních devadesátých let.

Schlichtsová informovala v rozhovoru o marném pokusu o státní registraci Cesty Guru Járy. Důvodem mělo být to, že ministerstvo neověřilo platnost podpisů členů organizace požadovaných v počtu tří set zákonem. Vysvětlila rovněž osudy tématu v akademické diskusi, zejména v Centru pro studium nových náboženství pod vedením profesora Massima Introvigneho a to, že centrum bylo informováno pouze od obhájců hnutí.

Stanovisko Ústavního soudu se zdá být závěrem dlouhé série událostí, nový soud, akademické diskuse o Cestě a o svobodě vyznání v Česku tím nekončí. Předpokládejme, že vše proběhne nakonec korektně podle práva a etických principů.

Psali jsme v Dingiru:

Téma 2/2017: Tantra a neotantra (obsah zde)

A. Borzić: Tantra a západní svět. Dingir 3/2008, s. 92-94. (plný text čísla je dostupný zde).

J. Schlichtsová a Z. Vojtíšek: Guru Jára zadržen. Dingir 2/2015, s. 43n (dostupný zde).

Související příspěvky:

Kauza guru Járy opět před soudem

Stoupenci guru Járy zvítězili u akademiků

(Ne)veřejná meditace Cesty Guru Járy

Ještě k registracím v roce 2018: nevzdává se ani guru Jára

 

 

 

 

 



Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
  Subscribe  
Upozornit na