Již zítra, v neděli 21. dubna 2024, odvysílá Česká televize poslední část osmidílného seriálu „To se vysvětlí soudruzi“ (v iVysílání zde). Reakce diváků na komediálně laděnou „detektivku“ s paranormálním pozadím zasazenou do éry komunistického Československa jsou, jak už to bývá, různorodé. Názory a komentáře na sociálních sítích pokrývají celou škálu reakcí od odmítnutí jakožto „slátaniny“, „blábolu“ či „největší hovadiny za dlouhou dobu“, až po nadšení a chválu vyzdvihující především nadhled a nadsázku, s níž se tvůrci materiálu zhostili.
Seriál bezpochyby není pro každého, což bylo zjevné již od prvního dílu. Žádný pomalý rozjezd, žádné divácky vlídné zvykání na neobvyklé pojetí, hned první díl se chápe ufologického tématu a přináší vyšetřování nálezu mužského těla zamrzlého v ledovém kvádru uprostřed obrazce v obilném poli. Záhadu tohoto úmrtí (a samozřejmě i všech dalších v seriálu) vyšetřuje tým složený z pracovníků Ústavu paranormálních jevů a agentů Státní bezpečnosti. Jednotlivé případy pak propojují osobní dějové linky protagonistů, jejich soukromých vztahů a politických postojů. Jakkoli zápletky i jednotlivé postavy působí bizarně a „přepáleně“, což je jasně uměleckým záměrem, čerpají z dobových reálií. Inspirovaly seriál článků, jenž dnes tímto úvodním textem otevíráme.
Inspiraci tvůrci brali nejen z charakterů lidí a jejich vztahu k režimu a straně v socialistickém Československu. V 70., 80. a na počátku 90. let 20. století v Praze totiž skutečně existovala hned dvě experimentální pracoviště, která se paranormálnem zabývala. Starší z nich, Psychoenergetická laboratoř (zkr. PEL),[1] vznikla roku 1978 nejprve při Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického (FEL ČVUT). Její úkolem bylo zkoumání praktické využitelnosti tzv. mentálních energií, jimiž se zabýval matematik a fyzik (a po jistou dobu též politik a ministr školství) František Kahuda (1911–1987, více o něm zde). Ten se také stal od počátku ředitelem psychoenergetické laboratoře a byl jím do roku 1986. Stejný zájem jako Kahuda deklaruje rovněž seriálový ředitel Peter Čurko (hraje Richard Stanke).
Základy své hypotézy o existenci mentálních energií položil profesor Kahuda během svého studia možností pedagogiky a různých aspektů učení ve výchově a vzdělávání. Dospěl k názoru, že příčinou různosti individuálního myšlení mladých lidí je tzv. mentální čas a že se na procesu výchovy a učení podílí také zatím blíže nezkoumané neverbální, přírodovědě dosud neznámé mentální faktory, které se rozhodl zkoumat z matematického a fyzikálního pohledu – jako energie. Kolem profesora Kahudy a psychoenergetické laboratoře, která byla k 1. lednu 1981 přesunuta do Komsomolské ulice na Letné pod Fakultu chemického inženýrství Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT), se vytvořila skupina akademických spolupracovníků[2] i externistů z řad nejrůznějších senzibilů[3] (proutkařů, věštců, astrologů, léčitelů apod.). Postupně se záběr a zájem uskupení rozšiřoval, laboratoř spolupracovala například na těžbě nerostů, při hledání tektonických zlomů, podzemních chodeb, vody, získávala zakázky od firem i státních podniků a z výnosů financovala další výzkumy v oblasti psychotroniky, dnešní parapsychologie. Kahudovým cílem bylo zejména prokázat, že mentální energie existuje, má vliv na růst a vývoj živých organismů a že jejím prostřednictvím lze také diagnostikovat či léčit. Byl přesvědčen, že myšlení probíhá pomocí částic mentionů a psychonů, jejichž přenosem lze docílit mimosmyslové komunikace.
Na propagaci a zavedení pojmu psychotronika u nás měl zásluhu PhDr. Zdeněk Rejdák, CSc. (1934–2004). Jeho zásluhou vznikla psychotronická sekce v rámci Komitétu aplikované kybernetiky Československé vědecké společnosti a roku 1973 se v Praze konal Světový kongres psychotroniků. Od roku 1980 pak pod Rejdákovým vedením působilo (rovněž při VŠCHT v Praze, ale ve Šlikově ulici na Břevnově) Výzkumné pracoviště pro psychotroniku a juvenologii.
Podle informací, které podává Petr Kalač[4], panovala mezi oběma pracovišti krytými VŠCHT zvláštní rivalita. Píše: „Kahudovo pracoviště experimentuje s velkým množstvím našich léčitelů, Rejdák se soustřeďuje na několik mimořádně disponovaných jedinců. Jmenovitě to byli již zmíněný páter František Ferda ze Sušice, uznávaný léčitel Milan Toušek ze Zámrsku a Robert Pavlita z Lázní Bělohrad. Výsledky [obou] laboratoří byly prezentovány ve výzkumných zprávách a nízkonákladových sbornících, určených však pouze pro interní potřebu. Z Rejdákových výzkumů existují dokonce filmové záznamy.“
Sametová revoluce a změny v Československu postupně ukončily činnost obou zmíněných pracovišť. Jako první zanikla v roce 1990 Psychoenergetická laboratoř, kterou po Kahudově smrti vedl nejprve Ing. Svatopluk Valent, CSc., a po něm léčitel Valdemar Grešík. Už mimo záštitu akademické sféry navázala na činnost laboratoře v roce 1991 Česká psychoenergetická společnost (zkr. ČEPES, prezentuje se zde). Jméno současného předsedy společnosti není uvedeno (podle registru by jméno posledního předsedy Ing. Vlastimila Bažanta v červnu roku 2023 vymazáno z představenstva), ale podle webových stránek lze usuzovat, že se pozornost ČEPES je nyní obrácena zejména k proutkařství.
V roce 1992 pak ukončilo svou činnost pod záštitou ČVUT také Rejdákovo pracoviště a pokračovalo v činnosti jako občanské sdružení Společnost pro psychotroniku a juvenologii. Jeho aktivita však nebyla ani v 90. letech nijak rozsáhlá a nejpozději od smrti Zdeňka Rejdáka roku 2004 společnost nevyvíjela vůbec žádnou činnost, roku 2021 podle rejstříků zcela zanikla. Paralelně ještě působila a působí další podobná sdružení jako Klub psychotroniky a UFO, Jednota českých a slovenských badatelů v psychotronice, Sdružení badatelů v psychotronice a další lokální spolky.
V následujících textech se budeme věnovat významným jménům, výzkumům a pokusům v oblasti parapsychologického zkoumání a dále mapovat činnost obou zmíněných pracovišť a jejich výzkumů také v mezinárodním kontextu.
Poznámky:
[1] Její dějiny popisují stránky České psychoenergetické společnosti (ČEPES) zde.
[2] Z fyziků to byli Prof. RNDr. Jindřich Forejt, DrSc., děkan elektrotechnické fakulty, doc. RNDr. V. Vyšín, CSc., Ing. Ladislav Šír, CSc., Ing architekt J. K. Kořínek, z geologů RNDr. G. Kačura, CSc. a Gerhard Štübiger, z lékařů MUDr. J. Smola, MUDr. L. Oliva, MUDr. M. Pekárek.
[3] Josef Zezulka, Milan Toušek, Aleš Rumler, v pozdější fázi pak např. Renata Lopourová, Marta Foučková, Karel Kožíšek, Milan Calábek, Josef Schrötter a Valdemar Grešík.
[4] KALAČ, Petr. Petr Kalač: Stručná historie české esoterické scény od konce 19. století do roku 1989 [online]. Dokumentační centrum českého hermetismu, 2008-01-02 [cit. 2024-04-19].
Související články:
