Nejen církevní stavbou, ale i důležitou součástí československé kultury a historie je Husův sbor Církve československé[1] v Praze na Vinohradech. Slavnostní bohoslužba k jeho otevření se konala před 90 lety, 1. října 1933.
Kulturním obohacením je stavba především díky jedinečné funkcionalistické, resp. konstruktivistické architektuře Pavla Janáka (1882–1956). Církevní areál sestává ze tří budov: z modlitebny Husova sboru, z pětipatrového obytného domu a z věže s výškou 34,5 metru. V jejích třech horních patrech jsou umístěny zvony, na vrcholu věže pak stojí více než dva metry vysoký kalich. Modlitebnu tvoří široký prostor, svažující se k presbyteriu. Díky přirozenému stropnímu osvětlení je během dne útulně světlý. Varhany jsou skryty nad presbyteriem; na protilehlé straně je balkon. Pod modlitebnou býval divadelní sál, ale už roku 1938 byl přestavěn na kolumbárium – prostor pro ukládání uren s popelem zemřelých a pro předměty, které vyjadřují úctu k nim a vzpomínku na ně. Počet farníků si vyžádal roku 1947 další stavební úpravu: kolumbárium bylo rozšířeno o další patro, takže počet schránek (které mohou obsahovat i několik uren) dosáhl 1128. Zvláště spodní patro kolumbária s rozsáhlou nástěnnou malbou a vodotryskem je unikátním prostorem.
Odrazem československé kultury 30. let minulého století je budova Husova sboru i proto, že na její výzdobě se podíleli kdysi známí, byť dnes už poněkud pozapomenutí umělci. Autorem sochařské výzdoby hlavního sálu modlitebny je Jan Znoj (1905–1950). Vytvořil deset soch v nadživotní velikosti z pálené hlíny: uprostřed čelní stěny nad stolem Páně je socha Krista (vysoká 2,6 m) se slovy, která jsou mu v evangeliích připisována: „Hledejte nejprve království božího a spravedlnosti jeho“. Vlevo od stolu Páně (z pohledu návštěvníka) je soubor čtyř postav z křesťanského Starého zákona (Mojžíše a proroků Amose, Izajáše a Jeremjáše), doplněný krátkými biblickými citáty všech čtyř postav, vpravo je pět soch (Cyrila a Metoděje, Jana Husa, Jana Amose Komenského a Karla Farského, zakladatele Církve československé) a výjev je také doplněn jejich citáty.
Další umělecká díla nalezneme v prostoru kolumbária. V jeho hlavní části je výše zmíněná malba Františka Jakuba (1875–1940) s motivem moře a bárky směřující k rozbřesku. Na schodišti do horního patra kolumbária se pod oknem nachází plastika Jaroslava Horejce (1886–1983) s názvem „Poslední soud“ a se slovy Nového zákona (První list Janův 3,14):
„My víme, že jsme přeneseni ze smrti do života, protože milujeme bratří. Kdo nemiluje bratra, zůstává ve smrti.“
Horní patro kolumbária je zakončeno oknem s podobiznou mučedníka Jeronýma Pražského. Toto místo bylo zvláště důležité pro československé legionáře; roku 1935 zde byla uložena prsť z nejslavnějších legionářských bojišť.
S patosem boje za osvobození Československa byl ovšem Husův sbor spojen i později a ještě těsněji. Právě sem totiž bylo 7. května 1945 tajně přeneseno vysílání Československého rozhlasu, když vysílání z budovy rozhlasu už nebylo za Pražského povstání možné. Kuriózní je, že tento statečný čin (který připomíná památník u vchodu do modlitebny) mohl být uskutečněn díky tomu, že v modlitebně Husova sboru se už dříve konaly koncerty varhanní hudby, které Československý rozhlas přenášel, a že v budově si proto rozhlasoví technici nechali některá zařízení, která se jim pak v době povstání proti německým okupantům hodila.
Těžko říct, jak si sepjetí s národem představovali ti, kdo – v čele s Karlem Farským – roku 1920 národní Církev československou zakládali. Mnohovrstevnatá provázanost s meziválečným Československem jednoho ze sborů této církve, Husova sboru v Praze na Vinohradech, by jim ale asi udělala radost.
Poznámka:
[1] Název církve je od roku 1971 rozšířen o slovo „husitská“.
Všechny fotografie: autor.
V článku byly využity informace z knihy HRUBEŠ, Josef – HRUBEŠOVÁ, Eva, Pražské domy vyprávějí… III., Praha: Academia 2000, s. 118–122.
Související články:
